Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2273/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobců a) H. M., b) J. M., obou bytem v O., zastoupených Janem Kozákem advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 12, proti žalovanému statutárnímu městu Olomouc, se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 1, zastoupenému JUDr. Leošem Viktorinem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 12, o určení neplatnosti oznámení o jednostranném zvýšení nájemného, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. listopadu 2012, č. j. -387, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaný napadl dovoláním rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (odvolací soud) ze dne 22. 11. 2012, č. j. -387, kterým potvrdil rozsudek Okresního soudu v Olomouci (soud prvního stupně) ze dne 7. 3. 2012, č. j. -350, v části v níž určil, že jednostranné zvýšení nájemného ze dne 13. 9. 2010 pro období od 1. 1. 2011 je neplatné a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Protože rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen přede dnem nabytí účinnosti , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. před 1. 1. 2013), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodem 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou (dále též jen „”).

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu je upravena v , c) Podle není dovolání přípustné (rozsudek soudu prvního stupně byl jeho prvním rozhodnutím ve věci), a protože napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam, není přípustné ani podle (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. , uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, pro dovolání podaná do uplynutí této doby však zůstává aplikovatelným právním předpisem).

Přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle ; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Dovolací soud byl přitom vázán jen dovolacími důvody uplatněnými v dovolání, neboť k doplnění dovolání došlému soudu dne 2. 8. 2013, tedy až po uplynutí lhůty stanovené v , přihlížet nemohl.

Dovolatel podle obsahu dovolání ( ) uplatnil nepřípustný dovolací důvod podle (námitkami, že se soud „nezabýval“ jeho tvrzeními, že řízení bylo „zmatečné, nehospodárné a nekoncepční“, že se „nevypořádal s nedostatky soudu prvního stupně“). Vyjma případu, o který zde nejde, kdy by šlo o výklad či aplikaci procesních předpisů, přihlíží dovolací soud k vadám (podle ) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ).

Námitkou, že odvolací soud nesprávně vyložil obsah oznámení o jednostranném zvýšení nájemného, zpochybnil jeho skutková zjištění (srov. odůvodnění rozsudkuNejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněného pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 2002, pod číslem 46, a usnesení ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. , a ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. ); stejně jako námitkou zpochybňující správnost zjištění soudu o výměře předmětného bytu. Dovolatel tedy zpochybnil závěr odvolacího soudu o neplatnosti jednostranného oznámení o zvýšení nájemného i prostřednictvím námitek skutkových a uplatnil tak rovněž nepřípustný dovolací důvod podle

Ani dovolací námitky podřaditelné pod způsobilý dovolací důvod podle přípustnost dovolání nezakládají.

Náležitostmi oznámení pronajímatele o jednostranném zvýšení nájemného ( , o jednostranném zvyšování nájemného z bytu, ve znění do 31. 12. 2012) se Nejvyšší soud již ve svých rozhodnutích zabýval a dospěl k závěru, že z odůvodnění oznámení o zvýšení nájemného musí dostatečně určitě vyplývat i podlahová plocha bytu, z níž pronajímatel při stanovení zvýšeného nájemného vycházel, neboť bez tohoto údaje si nájemce nemůže ověřit správnost zvýšení nájemného (srovnej např. rozsudky ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. , ze dne 15. 8. 2013, sp. zn. ). Neobsahovalo-li oznámení o jednostranném zvýšení nájemného údaj o podlahové ploše ( ), ani z něj nebylo možné zjistit, v jakém rozsahu byla do součtu podlahové plochy bytu započítána plocha příslušenství (a které bylo započítáno jen jednou polovinou), pak neobstojí ani námitka dovolatele, že podlahovou plochu předmětného bytu, z níž při zvýšení nájemného vycházel, si mohli žalobci zjistit „lehkým výpočtem“. Odůvodnění oznámení o jednostranném zvýšení nájemného musí obsahovat konkrétní údaje, z nichž pronajímatel vycházel, nikoliv jen obecnou informaci (jako v předmětném oznámení), že pronajímatel využil možnosti dané mu zákonem a že „údaje nezbytné pro zvýšení nájemného byly získány ze zákona a ze Sdělení Ministerstva pro místní rozvoj č. 180/2009 Sb. ze dne 12. 6. 2009 publikovaného ve Sbírce zákonů částka č. 54 dne 25. 6. 2009“.

Přípustnost dovolání nelze tedy dovodit ani z ustanovení , dovolání tak směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a a o skutečnost, že žalobcům podle obsahu spisu nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. listopadu 2013

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu