Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 212/2013

U S N E S E N Í

A. M. I. spol. s r. o

1. D. M.

,

2. M. M.

, zastoupeným Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená 76/14, o zaplacení 85.520,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soud v Praze ze dne 10. října 2012, č. j. -106, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.856,- Kč k rukám Mgr. Jana Válka, advokáta se sídlem v Praze 1, Havlíčkova 1680/13, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaní podali dovolání proti rozsudku Městského soud v Praze ze dne 10. 10. 2012, č. j. -106, jímž potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. 6. 2012, č. j. -73, kterým jim bylo uloženo zaplatit žalobkyni 85.520,- Kč a rozhodnuto o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli dne 10. 2. 2010 platnou smlouvu o nájmu bytu, že žalovaní nezaplatili sjednané nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu za období od listopadu 2010 do července 2011 (kdy nájem skončil) ve výši celkem 85.520,- Kč.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. před 1. 1. 2013), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodu 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou (dále též jen „”).

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. , uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, pro dovolání podaná do uplynutí této doby však zůstává aplikovatelným právním předpisem).

Přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle ; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle - že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - a - jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu - se nepřihlíží.

Namítají-li dovolatelé, že odvolací soud nesprávně posoudil obsah nájemní smlouvy, zpochybňují (podle obsahu dovolání – viz ) závěr odvolacího soudu o platnosti nájemní smlouvy i prostřednictvím námitek skutkových, neboť zjišťuje-li soud obsah smlouvy, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku

Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněného pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 2002, pod číslem 46, a usnesení ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. , a ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. ).

Ani dovolací námitky podřaditelné pod způsobilý dovolací důvod podle přípustnost dovolání nezakládají.

Otázka výkladu smluv podle , , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „obč. zák.“), je v právní teorii (srovnej Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. II. . Komentář. 2. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, 321 – 329 s.) i soudní praxi (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. , uveřejněný pod č. 75/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) ustálená, a protože odvolací soud se při výkladu nájemní smlouvy od této ustálené praxe neodchýlil, nemůže jít o otázku zásadního právního významu.

V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu je i závěr odvolacího soudu, že nájemní smlouva z 10. 2. 2010 obsahovala všechny zákonem ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“), požadované náležitosti, zejména označení bytu a jeho příslušenství (k určitosti označení bytu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. , usnesení téhož soudu ze dne 31. 03. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod č. 16/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nevyplývá-li z nájemní smlouvy omezení nájemce v jeho užívacím právu, je oprávněn byt a jeho příslušenství užívat neomezeně (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 01. 2006, sp. zn. ). V souladu s obč. zák. je i závěr odvolacího soudu, že lze sjednat buď výši úhrad za plnění spojená s užíváním bytu (jak se tomu stalo v této nájemní smlouvě)

nebo

způsob jejich výpočtu (aniž by v nájemní smlouvě musel být zároveň stanoven způsob vyúčtování skutečně vynaložených nákladů a zaplacených záloh).

Přípustnost dovolání tedy nelze dovodit ani z ustanovení , dovolání žalovaných tak směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal žalované, jejichž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které vznikly žalobkyni v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím jejího zástupce z řad advokátů. Při stanovení výše nákladů dovolacího řízení postupoval dovolací soud podle ,

o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „AT“ (srovnej nález Ústavního soudu č. 116/2013 Sb., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. ).

Zástupce žalobkyně učinil v dovolacím řízení jeden úkon právní služby - vyjádření k dovolání - AT, náleží mu tak náklady ve výši celkem 5.856,- Kč, sestávající z odměny z peněžitého plnění v době započetí úkonu podle , AT (čl. II , AT) ve výši 4.540,- Kč, z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 AT), a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 1.016,- Kč (, 3 ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 14. listopadu 2013

JUDr. Pavlína B r z o b o h a t á předsedkyně senátu