Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1917/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce M. U., zastoupeného JUDr. Marinem Páskem, advokátem se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 23, proti žalované Ekonomické stavby s.r.o. se sídlem ve Zruči – Senci, Ke Křižovatce 466, identifikační číslo 25224476, zastoupené JUDr. Hanou Kapitánovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Sady 5. května 36, o zaplacení 986.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. ledna 2012, č. j. -396, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 1. 2012, č. j. -396, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 24. 6. 2011, č. j. -357, v meritorním výroku, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 986.500,- Kč se specifikovaným příslušenstvím, není přípustné podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 - dále jen „“ (srovnej čl. II bod 7. ), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ( o. s. ř).

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Dovolatelka sice zpochybňuje správnost právního závěru odvolacího soudu, že žalobce platně odstoupil od smlouvy o dílo, činí tak ale výhradně skutkovými námitkami. Oproti odvolacímu soudu totiž prosazuje názor, že z ujednání účastníků obsaženého v článku IV. odst. 4 smlouvy o dílo lze seznat, na čem se smluvní strany dohodly, co se týče sankcí za porušení smluvních závazků. Otázka, co je obsahem ujednání účastníků vyjádřeného ve smlouvě, je otázkou skutkovou, nikoli právní. Zjišťuje-li soud obsah smlouvy (a to i pomocí výkladů projevů vůle smluvních stran ve smyslu § 35 odst. 2 obč. zák.), jde o skutkové zjištění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením R 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002). Dále dovolatelka namítá, že v řízení dostatečně prokázala, že žalobci poskytla plnění řádně a včas a že naopak žalobce byl v prodlení s úhradou sjednaných záloh na cenu díla. Rovněž tyto námitky vystihují dovolací důvod uvedený v , jenž míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci. Skutkový základ sporu však nelze při zvažování přípustnosti dovolání jen podle písm c/ zpochybnit; je pro dovolací soud závazný.

Při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu nemůže být přihlédnuto ani k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle , jímž lze vytýkat, že soud zatížil řízení vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z hlediska přípustnosti dovolání jsou tudíž bezcenné námitky dovolatelky, že odvolací soud se nevypořádal dostatečně s jejími odvolacími námitkami, že toleroval nesprávný postup soudu prvního stupně, který nevyloučil pro předpojatost soudního znalce Ing. Zdeňka Němce, ani jím vypracovaný znalecký posudek nerevidoval posudkem novým, a že „soudy obou stupňů zcela neoprávněně a bezdůvodně porušily ústavně zakotvené rovné postavení účastníků občanskoprávního sporu“.

Způsobilý dovolací důvod podle zpochybňující právní posouzení věci odvolacím soudem uplatnila žalovaná námitkou, že na vypořádání vztahů mezi účastníky po zrušení smlouvy o dílo měl odvolací soud správně aplikovat obč. zák., nikoli a obč. zák. Tato obecná výhrada však není v dovolání náležitě obsahově vymezena (není zdůvodněna). Odkaz žalované na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. je nepřiléhavý a pro posuzovanou věc pro skutkové odlišnosti nevyužitelný (na rozdíl od posuzované věci soudy ve zmíněné věci dovodily, že objednatel odstoupil od smlouvy podle obč. zák., a dovolací soud navíc uzavřel, že odstoupení od smlouvy o dílo bylo neplatné a důsledky s ním spojené nenastaly). V této souvislosti se sluší připomenout, že již v rozhodnutí sp. zn. Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že ustanovení obč. zák. se pro posouzení výše bezdůvodného obohacení v případě odstoupení od smlouvy podle obč. zák. neuplatní, neboť jde o zvláštní ustanovení upravující vypořádání stran smlouvy o dílo v případě, kdy objednatel od smlouvy odstoupil bez udání důvodu, tj. i v případě, kdy zhotovitel plnil řádně a včas; tehdy je namístě poskytnout ochranu zájmu zhotovitele, který zrušení smlouvy nezpůsobil, a má proto právo na zaplacení poměrné části ceny díla, která připadá na práce již vykonané, nemůže-li jejich výsledek použít jinak, jakož i právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů. Odstupuje-li však objednatel od smlouvy podle obč. zák., tedy pro neplnění smluvních povinností zhotovitelem, jde o kvalitativně nesouměřitelnou situaci, a proto nelze zhotoviteli přiznat plnění, které představuje poměrnou část ceny díla, a to s tím důsledkem, že pro vypořádání stran je třeba použít obecných ustanovení a obč. zák. To samé platí tím spíše pro odstoupení od smlouvy podle obč. zák. Opačný závěr se nepodává ani z komentářů k uvedenému ustanovení, na které dovolatelka stroze odkazuje.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a za situace, kdy žalobci v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalované právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 24. října 2013

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu