Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 714/2013

U S N E S E N Í

E. R.

I. R.

, zastoupenému Mgr. Jaroslavem Mackem, advokátem se sídlem v Jeseníku, náměstí Svobody 829, pro 96.200,- Kč, o návrhu povinného na částečné zastavení exekuce co do částky 73.700,- Kč, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočk

y

v Olomouci ze dne 29. 9. 2010, č. j. -158, takto:

I. Dovolání

se zamítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení

Odůvodnění:

Okresní soud v Jeseníku usnesením ze dne 23. 3. 2010, č. j. -120, k návrhu povinného částečně zastavil exekuci ohledně částky 76.700,- Kč podle a odst. 4 , občanský soud řád (dále též jen „“), nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 27. 10. 2006, č. j. -10, k uspokojení pohledávky oprávněného na dlužném výživném ve výši 96.200,- Kč. Pokud jde o výživné do konce roku 2002, soud prvního stupně nepovažoval za logické, aby se oprávněný - zastoupený matkou - v červenci 2005 domáhal u Okresního soudu v Karviné ve věci výkonu rozhodnutí vedené pod sp. zn. dlužného výživného za období od 1. 1. 2003 do 31. 7. 2005, nikoliv za předchozí období, ačkoliv se jednalo o výživné ve výši 28 700,- Kč, a zaplacení výživného za předchozí období se domáhá až nyní. Navíc tvrzení o pohledávce na výživném za období únor až květen 1999 je v rozporu s potvrzením o převzetí plateb výživného podepsaného matkou oprávněného. Soud prvního stupně měl též za prokázané zaplacení dlužného výživného za období leden 2003 až srpen 2005 ve výši 48 000,- Kč, které povinný zaslal (na základě povinným předloženého dokladu) k rukám L. S. (dcery povinného), neboť matka oprávněného ji označila v návrhu na výkon rozhodnutí jako osobu oprávněnou k přijímání vymoženého výživného. Svědecké výpovědi L. S. o vrácení této částky zpět povinnému soud prvního stupně neuvěřil, neboť nebyla schopna předložit doklady o vrácení peněz, a dále přihlédl při hodnocení věrohodnosti k výpovědi svědkyně i k její závislosti na matce oprávněného, protože bydlí v jejím bytě.

K odvolání oprávněného Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci shora označeným rozhodnutím změnil usnesení okresního soudu tak, že exekuci zastavil částečně pro částku 2.600,- Kč a zamítl návrh povinného na částečné zastavení exekuce pro částku 74.100,- Kč. Po dílčím zopakování důkazů dospěl k odlišným skutkovým zjištěním. Za prokázané zaplacené výživné vyhodnotil pouze částky převzaté matkou oprávněného proti jejímu podpisu dne 27. června 1999, 5. dubna 1999 a dne 16. května 1999 v souhrnné výši 2.600,- Kč za období únor až květen 1999. Ohledně platby 48.000,- Kč odvolací soud uvěřil (na rozdíl od soudu prvního stupně) L. S., že tuto částku po jejím přijetí povinnému vrátila. Za podstatné však odvolací soud považoval, že nebyla zmocněna k převzetí výživného mimo prováděný výkon rozhodnutí v té době nařízený. Uvedl dále, že pro rozhodnutí o návrhu povinného na zastavení exekuce není rozhodné ani to, že oprávněný neměl poskytnout povinnému po jeho zletilosti řádně součinnost (žil v Kanadě). Věřitel je povinen poskytnout součinnost dlužníku při splatnosti pohledávky, nikoliv již při vymáhání pohledávky vykonatelné podle exekučního titulu. V takovém případě je na povinném, jakým způsobem svůj dluh uhradí (včetně splnění dluhu uložením do soudní úschovy). K námitce povinného, že podání návrhu na exekuci a její provádění je v rozporu s dobrými mravy, odvolací soud dodal, že „o rozporu s dobrými mravy lze hovořit pouze v případě výkonu práv a povinností (formou právních úkonů nebo faktického chování) účastníků občanskoprávních vztahů“. V exekučním řízení se o takový výkon práv nejedná (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2002, sp. zn. ).

Usnesení odvolacího soudu ve výroku, kterým byl zamítnut jeho návrh na částečné zastavení exekuce pro částku 74.100,- Kč, napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z a odst. 3 , a dovolací důvod spatřuje v nesprávném právním posouzení věci ( ). Namítá, že výživné oprávněnému řádně platil, a to nejdříve v hotovosti k rukám matky oproti písemnému potvrzení, následně poštovními poukázkami do místa trvalého bydliště matky. Po zahájení prvního výkonu rozhodnutí uhradil dluh ve výši 48.000,- Kč k rukám L. S., jako zmocněnkyni matky; ta

mu nikdy peníze nevrátila. Od února 2003 se oprávněný s matkou zdržoval trvale v Kanadě, jejich adresa povinnému nebyla známa, a proto neměl možnost svoji vyživovací povinnost dobrovolně plnit. Oprávněný ani jeho matka s povinným nekomunikovali a pro neposkytnutí součinnosti se tak sami dostali do prodlení podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen obč. zák.). Po dosažení zletilosti oprávněného odpadlo určení platebního místa exekučním titulem (mělo být plněno k rukám matky), a pokud nedošlo k dohodě o novém platebním místě, stalo se jím bydliště povinného podle obč. zák., zde si měl proto oprávněný výživné vyzvedávat. Opětovně namítl, že předmětný návrh na exekuci je vzhledem ke všem okolnostem šikanózní, oprávněný jej před jeho podáním k zaplacení výživného nevyzval, a proto podání návrhu na exekuci a její vedení je v rozporu s dobrými mravy.

Dovolací soud projednal a rozhodl o dovolání podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 a čl. II Přechodná ustanovení, bod 7 ).

Dovolání, přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) ve spojení

s

a odst. 2 a , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů, není důvodné.

Jelikož vady podle , odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení ( ), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že důvod k zastavení exekuce podle pro zaplacení výživného ve výši 74.100,- Kč není dán.

Povinný předně brojí proti hodnocení důkazů týkajících se placení výživného; hodnocení důkazů však dovoláním úspěšně napadnout nelze. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů ( ) – jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není ani možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, například namítat, že soud měl uvěřit vyslýchanému svědkovi, nebo že měl (řečeno obecně) uvěřit svědkovi jinému, případně že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění, apod. To znamená, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů dovoláním úspěšně napadnout nelze (viz též např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. II., -376. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, 1920 s., vysvětl. 5). Ve vztahu k výpovědi svědkyně L. S., jíž odvolací soud uvěřil v tom, že částku 48 000,- Kč povinnému vrátila, je však rozhodující, že nebyla oprávněna k převzetí peněz oprávněným mimo nařízený výkon rozhodnutí, neboť v řízení vedeném u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. (č. l. 46-48 spisu) byla pouze zmocněna k přijímání již vymoženého plnění od plátce mzdy povinného. Je proto na povinném (pokud tvrdí, že mu částka svědkyní nebyla vrácena), aby se jejího vrácení domáhal po L. S. Tento právní závěr odvolacího soudu je proto správný.

K námitce nesoučinnosti oprávněného s plněním dluhu povinným se Nejvyšší soud vyjádřil v usnesení ze dne 23. června 2005, sp. zn. a dovodil, že „povinnost součinnosti nelze dovozovat ani z ustanovení § 522 obč. zák., podle něhož věřitel je v prodlení, jestliže nepřijal řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl v době plnění součinnost potřebnou ke splnění dluhu, neboť touto součinností se míní součinnost v době stanovené ke splnění, tedy v době splatnosti pohledávky, nikoliv v době, kdy již byla splatná pohledávka přisouzena a kdy je – proto, že nebyla dobrovolně plněna povinnost vyplývající z vykonatelného rozhodnutí – prováděna exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2004, sp. zn. )“. Shodný právní závěr přijal Nejvyšší soud též v usnesení ze dne 21. června 2006, sp. zn. . Z uvedeného vyplývá, že právní závěr odvolacího soudu

o nemožnosti prodlení věřitele u již přisouzené peněžité pohledávky, je správný.

Ani tvrzení povinného, že exekuční titul ztratil svoji účinnost zletilostí oprávněného, neboť zaniklo platební místo k úhradě výživného k rukám jeho matky, neobstojí. V usnesení ze dne 20. září 2011, sp. zn. , Nejvyšší soud dospěl k závěru, že „neúčinný titul je takový, který zůstává v platnosti, avšak nemůže být pokladem pro vymáhání jím uložené povinnosti. Zákon o rodině (jak je uvedeno výše) váže trvání vyživovací povinnosti rodičů k dětem na dobu, do které děti nejsou samy schopny se živit. Z toho vyplývá jednoznačný závěr (který nečiní v rozhodovací praxi soudů potíže), že rozhodnutí popřípadě dohody o úpravě výživného pro nezletilé dítě účinnosti po dosažení zletilosti oprávněného dítěte nepozbývají“. Povinností povinného proto bylo platit výživné přímo k rukám oprávněného (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. ). Ustanovení § 567 obč. zák. aplikovat nelze.Pokud jde o námitku, že podání návrhu na exekuci s ohledem na vylíčené skutečnosti je šikanózní a v rozporu s dobrými mravy,pakNejvyšší soud v usnesení ze dne 28. listopadu 2002, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročníku 2003, pod číslem 67, formuloval závěr, že z hlediska případné existence rozporu s dobrými mravy lze posuzovat pouze výkon práv a povinností (formou právních úkonů či faktického chování) účastníků občanskoprávních vztahů, nikoli správnost rozhodnutí soudu; to je aktem aplikace práva, v jejímž rámci právě soud - v nalézacím řízení - posuzuje, zda k případnému rozporu s morálními pravidly při výkonu práv a povinností v hmotněprávních vztazích došlo. Podání návrhu na nařízení exekuce není výkonem práva ve smyslu obč. zák., nýbrž využitím možnosti poskytnuté oprávněnému procesním předpisem ( ) pro případ, že povinnost uložená exekučním titulem vydaným v nalézacím řízení nebyla splněna dobrovolně. Dovolací soud neshledává důvod se od této judikatury odchylovat.S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že dovolateli se prostřednictvím uplatněných důvodů správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy bez jednání ( věta první ) dovolání jako nedůvodné podle části věty před středníkem, odst. 6 zamítl.Podle zprávy soudního exekutora ze dne 6. 3. 2007 (č. l. 79 spisu) exekuce byla již ukončena, a proto dovolací soud rozhodl o nákladech dovolacího řízení. Oprávněný měl v dovolacím řízení úspěch, a proto by měl podle , a věty první na jejich náhradu právo; oprávněnému však prokazatelné náklady tohoto řízení nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok shora uvedený.Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. října 2013

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu