Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 535/2011

U S N E S E N Í

P. V.

P. V.

, zastoupenému JUDr. Radimem Pařízkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova 1, pro 95 000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 1. 2007, č. j. -56, takto:

Dovolání

se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 7. 9. 2006, č. j. -36, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce (první odstavec výroku) a exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 7. 6. 2006, č. j. -13, částečně zastavil pro částku 17 500,- Kč (druhý odstavec výroku).

Krajský soud napadeným rozhodnutím rozhodl, že usnesení soudu prvního stupně se vyjma výroku v odstavci druhém, o částečném zastavení exekuce, který zůstal odvoláním nedotčen, ve výroku v odstavci prvém dílem mění

tak, že se exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 6. 2006, č. j. -13, zastavuje pro další částku 5 000,- Kč; ve zbytku se usnesení soudu prvního stupně, pokud jde o zamítnutí návrhu povinného na úplné zastavení exekuce,

potvrzuje

. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že dohodou ze dne 16. 11. 2001 se oprávněná s povinným pouze dohodli na změně splatnosti a místa platby běžného výživného, stanoveného rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích. Jejím uzavřením však rozsudek nepozbyl účinnosti. Současně uzavřel, že taková dohoda nevyžaduje ke své platnosti schválení soudem. Dále odvolací soud dospěl k závěru, že celou částku 22 500,- Kč, kterou povinný oprávněné zaslal, je třeba s ohledem na datum splatnosti výživného (do každého třicátého dne v měsíci) započíst na dlužné výživné, nikoliv i na běžné výživné za měsíc červen 2006.

Povinný v dovolání, jež směřuje proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí návrhu na úplné zastavení exekuce, a jehož přípustnost opírá o ustanovení a odst. 3 , , namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí odvolacího soudu (jakož i soudu prvního stupně) spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( a b/ ). Neztotožňuje se se závěrem odvolacího soudu, že dohodou účastníků byl změněn původní rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterými byly upraveny poměry k tehdy nezletilé oprávněné. Pokud je taková dohoda uzavřena, musí být schválena soudem. Protože tomu v souzené věci nebylo, vznikl mezi oprávněnou (po dosažení její zletilosti) a povinným zcela nový právní vztah. Dále vytýká soudům obou stupňů, že se nevypořádaly s námitkou, že oprávněná od 4. 10. 2004 ukončila studium na vysoké škole, když předtím již od června toho roku nestudovala. Tímto okamžikem se veškeré rozsudky i dohody o výživném staly neúčinnými, povinný proto přestal výživné od měsíce října 2004 platit. Nesouhlasí s názorem, že soudní rozhodnutí upravující poměry k nezletilým dětem by platily i pro období zletilosti bez omezení. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. ), dále jen „ “.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení (výrok) odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení (výrok), kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zastavení exekuce, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ve spojení s , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, dále též jen „ “). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatel netvrdí, že rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k tomuto názoru dospět nelze.

Exekučním titulem je v souzené věci rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 2. 2001, č. j. -101, kterým tento soud změnil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 12. 2000, č. j. -83, tak, že schválil dohodu rodičů tehdy nezletilé oprávněné a nezletilého O. V. ve znění: Výživné, které je otec povinen platit podle rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 4. 1998, č. j. -13, v částce 7 500,- Kč pro nezletilou Petru a 7 500,- Kč pro nezletilého O., se počínaje dnem 1. 3. 2001 snižuje na částku 5 000,- Kč pro nezletilou P. a částku 5 000,- Kč pro nezletilého O., splatných vždy předem do každého 5. dne v měsíci k rukám matky. Dne 16. 11. 2001 uzavřeli povinný s oprávněnou dohodu z důvodu dosažení zletilosti oprávněné ve znění: Otec P. V. bude přispívat na výživu dcery P. V. částkou 5 000,- Kč měsíčně vždy do každého 30. dne v měsíci složením uvedené částky na účet P. V., číslo…., vedený u…. Dále je v dohodě mimo jiné uvedeno, že byla uzavřena po vzájemné dohodě dcery a otce a že touto dohodou dochází ke změně rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. -83, a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. -101.

Podle výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže rozhodnutí, které je podkladem výkonu, bylo po nařízení výkonu zrušeno nebo se stalo neúčinným.

Podle , zákon o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zák. o rod.“) vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, pokud děti nejsou samy schopny se živit.

Povinný předně namítá, že exekuční titul pozbyl účinnosti dnem dosažení zletilosti oprávněné.

Neúčinný titul je takový, který zůstává v platnosti, avšak nemůže být pokladem pro vymáhání jím uložené povinnosti.

Zákon o rodině (jak je uvedeno výše) váže trvání vyživovací povinnosti rodičů k dětem na dobu, do které děti nejsou samy schopny se živit. Z toho vyplývá jednoznačný závěr (který nečiní v rozhodovací praxi soudů potíže), že rozhodnutí popřípadě dohody o úpravě výživného pro nezletilé dítě účinnosti po dosažení zletilosti oprávněného dítěte nepozbývají.

Dále povinný namítal, že rozsudky o určení výživného pro oprávněnou se staly neúčinnými od okamžiku, kdy oprávněná přestala studovat na vysoké škole. I zde platí závěr výše učiněný o trvání vyživovací povinnosti rodiče do doby, než je dítě schopno se samo živit. Otázku, zda jsou splněny podmínky pro zrušení výživného, si exekuční soud sám vyřešit nemůže. Nejvyšší soud ČSR totiž již ve stanovisku „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí“, Cpj 159/79, ze dne 18. 2. 1981, uveřejněném pod číslem 21/1981 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (str. 182 – 183), přijal mimo jiné závěr, že soud není oprávněn řešit pro účely zastavení výkonu rozhodnutí jako předběžnou otázku to, zda jsou splněny podmínky pro zrušení vyživovací povinnosti vůči oprávněnému.

Konečně povinný namítal, že rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 2. 2001, č. j. -101, pozbyl účinnosti v důsledku dohody uzavřené mezi účastníky dne 16. 11. 2011. Touto námitkou povinný zpochybňuje skutkový závěr odvolacího soudu učiněný z obsahu dohody, že se jednalo jen o změnu splatnosti výživného a změnu místa platby výživného stanoveného exekučním titulem. Taková námitka je však podřaditelná jen pod dovolací důvod podle , který při dovolání přípustném podle přípustnost dovolání nezaloží.

Dovolání, které není přípustné ani podle ve spojení s , odst. 2 , Nejvyšší soud odmítl ( věta první a ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. září 2011

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r. předsedkyně senátu