Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 351/2013

33 Cdo 351/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a)Ing. J. K.,a b) P. K., zastoupených JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem se sídlem v Praze 1, 28. října 1001/3, proti žalované J. R., zastoupené JUDr. Pavlem Novákem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Bohuslava Martinů 1051/2, o nahrazení projevu vůle, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2010, č.j. -70, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobců proti v záhlaví označenému rozhodnutí, jímž městský soud potvrdil rozsudek ze dne 3. 12. 2009, č.j. -45, kterým Obvodní soud pro Prahu 6 zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu o převodu ideálního podílu specifikovaných nemovitostí, není přípustné podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II. bod 7 zákona dále jen „ “), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ( o.s.ř).

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Ačkoli žalobci v dovolání avizují použití způsobilého dovolacího důvodu podle , jejich argumentace obsahově směřuje proti skutkovým závěrům, na nichž odvolací soud založil právní posouzení věci. Výtky dovolatelů směřují proti skutkovému zjištění, podle něhož Ing. J. R. (právní předchůdce žalované), jenž směnnou smlouvou uzavřenou s M. H., která podíl nenabídla ostatním spoluvlastníků, nabyl spoluvlastnický podíl předmětných nemovitostí, byl v době převodu ve smyslu , části věty za středníkem, , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), ve vztahu k převodkyni osobou blízkou. Soud prvního stupně z provedených důkazů zjistil, že vztah Ing. J. R. a M. H. (bratrance a sestřenice) byl takové kvality, že újmu, kterou by utrpěl jeden z nich, by druhý důvodně pociťoval jako újmu vlastní; odvolací soud se s tímto skutkovým závěrem ztotožnil. Je-li v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by soudy nepochybily ve svých skutkových závěrech, musely by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, žepřevod spoluvlastnického podílu se neuskutečnil mezi osobami blízkými a že M. H. obešla ostatní spoluvlastníky, kterým svědčilo zákonné předkupní právo ( obč. zák.). Žalobci tedy uplatnili ve skutečnosti dovolací důvod podle , jehož použití je v poměrech přípustnosti dovolání podle vyloučeno.

Nad rámec shora uvedeného je třeba zdůraznit, že uplatnění předkupního práva spoluvlastníků vylučuje již pouhá skutečnost převodu podílu osobě převodci blízké (§ 140 obč. zák.); ze zákona nevyplývá požadavek, aby důvodem (pohnutkou) převodu byl vztah osob navzájem sobě blízkých.

Pro závěr, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce, jsou nerozhodné i další výhrady žalobců, že soudy neprovedly dostatečné dokazování k prokázání vztahu M. H. k právnímu předchůdci žalované; tyto námitky totiž vystihují dovolací důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Uvedený dovolací důvod sice může výjimečně přípustnost dovolání podle založit, ovšem je tomu tak pouze v případech, kdy otázka, zda řízení před soudy nižších stupňů je či není postiženo vadami, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesněprávního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. ). O takovou situaci se však v posuzovaném případě zjevně nejedná, neboť nejde bezprostředně o výklad procesního práva (spor o procesní právo), na němž bylo založeno rozhodnutí soudu, a není tak splněna podmínka existence právní otázky zásadního významu.

Žalobci sice v dovolání uvádějí, že napadají rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tj. i výrok týkající se nákladů řízení; podle obsahu dovolání ( ) však žádné konkrétní námitky proti tomuto výroku neuplatnili. Dovolání proti nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu navíc ani není objektivně přípustné, a to bez ohledu na to, zda jde o potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (před soudem prvního stupně) či o rozhodnutí o nákladech řízení odvolacího, jež není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4).

Nejvyšší soud dovolání odmítl ( , věta první, ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a (žalované podle obsahu spisu žádné náklady, na jejichž náhradu by měla jinak vůči žalobcům právo, nevznikly).

V Brně 31. října 2013

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu