Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 966/2013

7 Tdo 966/2013-22

U S N E S E N Í

J. K.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. K.

o d m í t á

.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Plzeň - město rozsudkem ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. , uznal obviněného J. K. (dále jen „obviněný“) vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že „v P. dne 21. 7. 2012 okolo 1:00 hod. v prostoru předělu chodníku a travnaté plochy na H. nám. v úmyslu zmocnit se kabelky poškozené H. M. , tuto napadl tak, že v době, když si chtěla zapálit cigaretu, kterou hledala ve své látkové kabelce zavěšené přes levou ruku, k ní zezadu přistoupil, uchopil ji jednou rukou zezadu za krk a poté se jí snažil kabelku vytrhnout, čemuž se poškozená bránila tak, že se s ním o ni začala přetahovat, následně do poškozené strčil tak, že upadla na zem na záda, kde se jí znovu snažil kabelku vytrhnout, čemuž se poškozená stále bránila a okolo jedné minuty se s ním o kabelku přetahovala, přitom poškozenou opětovně uchopil za krk a začal ji škrtit (správně má být zřejmě: „rdousit“) a následně se mu podařilo poškozené tuto kabelku obsahující mj. její slovenský občanský průkaz, její kartu pojištěnce zdravotní pojišťovny, nejméně 22 kusů stravenek Gastropas v hodnotě á 50,- Kč, finanční hotovost ve výši nejméně 2.500,- Kč, nejméně 4 kusy jízdenek na MHD v hodnotě á 18,- Kč, peněženku černé barvy, plničku na tabák, vytrhnout a poté s ní z místa činu utekl směrem ke K. ul. V souvislosti s předchozím zápasem s obviněným poškozená utrpěla menší oděrku v oblasti krku“. Podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej zařadil pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nároku poškozené na náhradu škody a podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozenou se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 20. 5. 2013, sp. zn. , podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný poukázal na rozpory mezi jednotlivými provedenými důkazy. Namítl, že skutková zjištění soudů obou stupňů nemají oporu v provedeném dokazování, resp. že skutková zjištění odporují provedeným důkazům. Odkázal na výpověď poškozené, která při hlavním líčení dne 18. 1. 2013 při osobní konfrontaci s obviněným si nebyla jistá tím, že by on byl tou osobou, která ji měla oloupit, a popsala postavu skutečného pachatele, která se od jeho postavy zcela liší. Uvedl, že poškozená jej nepoznala právě proto, že jej viděla pouze zezadu poté, co od ní utíkal s odcizenou kabelkou.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 5. 2013, sp. zn. , příp. i rozsudek Okresního soudu Plzeň - město ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. , a aby podle § 265

l

odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni nebo Okresnímu soudu Plzeň - město, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Obviněný ve svém dovolání uplatnil pouze skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.

Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. ). Nejvyšší soud neshledal žádný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. K. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í :

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. října 2013

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek