Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 140/2013

26

Cdo 140/2013

ROZSUDEK

CPI BYTY, a. s.

,

se sídlem Praha 1, Václavské nám. 1601/47, zastoupené JUDr. Tomášem Rybářem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Václavské nám. 1601/47, proti žalované

J. K.

, bytem Č. L., o stanovení nájemného, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp.zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 22. června 2012, č. j. -153, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 22. června 2012, č. j. -153, ve výroku I., pokud jím bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby, aby žalovaná s účinností od 11. 4. 2011 platila žalobkyni nájemné v další výši 2.518,- Kč měsíčně a pokud jím bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně, a ve výroku III., jímž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení,

se zrušuje

a věc

se vrací

v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v České Lípě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 2. 12. 2011, č. j. -78, výrokem I. určil, že žalovaná je povinna s účinností od 11. 4. 2011 platit žalobkyni za užívání „bytu č. 14 v 7. podlaží v domě v Č. L.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“) měsíční nájemné ve výši 4.072,- Kč, výrokem II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dluh na nájemném za období od 11. 4. 2011 do 30. 11. 2011 ve výši 4.961,- Kč, a to ve splátkách po 300,- Kč měsíčně, splatných na její účet vždy do 20. dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek s tím, že první splátka bude uhrazena do 20. 1. 2012, výrokem III. zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala, aby žalovaná s účinností od 11. 4. 2011 platila další nájemné ve výši 2.518,- Kč měsíčně, výrokem IV. rovněž zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost platit žalobkyni měsíční nájemné za užívání předmětného bytu „počínaje rokem následujícím po roku, ve kterém nabude výrok I. tohoto rozsudku právní moci, nájemné platné pro poslední kalendářní měsíc předchozího kalendářního roku, navýšené o částku procentuálně odpovídající zvýšení míry inflace vyjádřené přírůstkem průměrného ročního indexu spotřebitelských cen ve vazbě na příslušný předchozí kalendářní rok, a to vždy s účinností od prvního dne příslušného kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v průběhu kterého bude uvedené zveřejněno český statistickým úřadem“; dále rozhodl o nákladech řízení (výrok V.). Dospěl k závěru, že žalobkyně se právem domáhá žalobou – podanou dne 11. 4. 2011 – určení nájemného soudem, neboť v době jejího podání již skončila (v obci, v níž se nachází předmětný byt) účinnost , jímž byla upravena možnost jednostranného zvýšení nájemného pronajímatelem. Na základě hledisek rozvedených v odůvodnění rozsudku dovodil, že výše nájemného z předmětného bytu, obvyklá v daném místě a čase, činí částku 4.072,- Kč a v tomto rozsahu žalobě vyhověl (výrok I. a II.); pokud jde o nájemné v další výši 2.518,- Kč, žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok III.).

K odvolání žalobkyně (směřujícímu proti výrokům III. a V. rozsudku soudu prvního stupně) Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (soud odvolací) rozsudkem ze dne 22. 6. 2012, č. j. -153, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku III. a nákladovém výroku V. s tím, že ve výrocích I., II. a IV. zůstává nedotčen; dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně – poté, co doplnil dokazování opakováním listinných důkazů, dospěl na rozdíl od něj k závěru, že žalobě na určení nájemného vyhovět nelze. Zaujal názor, že v období od 1. 1. 2011 do 25. 5. 2011, kdy již pozbyl účinnosti a dosud nebyl účinný , jímž byla v (dále jen „obč. zák. po novele“) zakotvena možnost domáhat se zvýšení nájemného soudem, nejsou zcela naplněny předpoklady, za nichž Ústavní soud výjimečně připustil – zejména s ohledem na „protiústavní“ a „dlouhodobou nečinnost zákonodárce“ – ingerenci obecných soudů do nájemního vztahu v době do nabytí účinnosti (nález pléna Ústavního soudu ČR z 28. 2. 2006, sp. zn. ) a soud proto nemůže v době od 1. 1. 2011 do 25. 5. 2011 rozhodovat o zvýšení nájemného. V této souvislosti především konstatoval, že žalobkyně měla (v době od 1. 1. 2006 do 31. 12. 2010) dostatečný prostor k tomu, aby postupem podle nájemné jednostranně zvýšila a současně zdůraznil, že „legislativní vakuum“, během něhož nebyla zákonem upravena možnost zvýšení nájemného soudem, trvalo jen necelých 6 měsíců, neboť již 25. 5. 2011 se stal účinným (již výše citovaný) Dále odvolací soud uvedl, že návrh žalobkyně na zvýšení nájemného obsažený v dodatku k nájemní smlouvě nesplňoval požadavky vyplývající z ustanovení obč. zák. po novele, neboť byl jednak žalované doručen před datem 25. 5. 2011 a navíc nešlo o prostý návrh na zvýšení nájemného, ale o návrh s tzv. inflační doložkou, kterou citované ustanovení neupravuje; proto nebylo možno zvýšit nájemné ani po uvedeném datu. Na základě toho napadený výrok III. rozsudku soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný, byť jím byla žaloba zamítnuta jen zčásti.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu podle s poukazem na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. V úvodu obsáhle rekapituluje průběh řízení v dané věci a obsah rozhodnutí soudů obou stupňů a posléze vyjadřuje nesouhlas s názorem odvolacího soudu, že soudy nemohly v období od 1. 1. 2011 do 24. 5. 2011 rozhodovat o zvýšení nájemného. Namítá, že jelikož pozbyl pro „předmětnou lokalitu“ účinnost, dostala se tak do totožné situace jako v období od vyhlášení „nálezu Ústavního soudu č. 84/2003“ až do přijetí citovaného zákona. Je toho názoru, že by jí nemělo být odpíráno právo obrátit se – v době trvající nejistoty ohledně budoucí právní úpravy – na soud. Vyjadřuje dále přesvědčení, že její návrh na zvýšení nájemného je zcela v souladu s obč. zák. po novele a existence tzv. inflační doložky jej nemůže činit „nedůvodným k projednání“; namístě by bylo toliko zamítnutí žaloby v rozsahu, ve kterém se domáhala jejího zakotvení. Nesouhlasí rovněž s názorem odvolacího soudu, že měla splnit podmínky , neboť ten nebyl v době podání žaloby platný a ani účinný; je proto objektivně nemožné, aby se mohla seznámit s jeho finální podobou. Navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 22. června 2012, Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání v souladu s čl. II. bodem 7 projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále „ ”).

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ).

Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku.

Jelikož potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu nepředcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, nejde o přípustnost podle , b) ; dovolání tak může být přípustné podle (jež zůstává – i po jeho zrušení nálezem Ústavního soudu z 21. 2. 2012, sp.zn. použitelné pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 /srov. nález Ústavního soudu z 6. 3. 2012, sp. zn. ) jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Dovolatelka především napadá správnost právního názoru odvolacího soudu, že obecné soudy nemohly v období od 1. 1. 2011 do 25. 5. 2011 rozhodovat o zvýšení nájemného. Jelikož tato otázka nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešena, shledává dovolací soud pro její řešení napadené rozhodnutí podle zásadně právně významným a dovolání v dané věci podle přípustným.

Již ustálená soudní praxe dovodila, že nedošlo-li ohledně výše nájemného k dohodě mezi účastníky právního vztahu nájmu bytu, pak při absenci pozitivní právní úpravy v době do 30. 3. 2006 byl obecný soud oprávněn zasáhnout do obsahu nájemního vztahu a nájemné z bytu zvýšit (stanovit), avšak nikoli zpětně, nýbrž konstitutivním rozhodnutím (pro futuro) – srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze 7. 7. 2006, sp. zn. , z 30. 8. 2006, sp. zn. , z 31. 8. 2006, sp. zn. , z 21. 3. 2007, sp. zn. , a z 27. 4. 2007, sp. zn. . V rozsudku z 29. 10. 2008, sp. zn. , pak Nejvyšší soud – s odkazem na nález Ústavního soudu z 26. 7. 2007, sp. zn. – dovodil, že „tento postup je ústavně konformní do doby účinnosti platné právní úpravy, řešící od 1. 1. 2007 právní vztah mezi pronajímatelem a nájemcem“. Zbývá dodat, že usnesením Ústavního soudu ze 14. 8. 2008, sp. zn. , byl odmítnut návrh Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích na zrušení části první Navíc plénum Ústavního soudu přijalo pod sp. zn. dne 28. 4. 2009 stanovisko k náhradě za nucené omezení vlastnického práva podle y ve věcech protiústavní regulace nájemného. V citovaném stanovisku se plénum Ústavního soudu odchýlilo od právních názorů vyslovených v nálezech z 9. 9. 2008, sp. zn. , a ze 4. 12. 2008, sp. zn. , a mimo jiné dovodilo, že obecné soudy mohou rozhodovat o zvýšení nájemného za období od podání žaloby do 31. 12. 2006. (srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu z 8. 7. 2009, sp. zn. , a z 10. 11. 2009, sp. zn. ). Posléze uvedené názory se prosadí i v souzené věci.

Podle ve znění po novele provedené s účinností od 31. 3. 2006 , nájemné při uzavírání nájemní smlouvy nebo změna nájemného v průběhu trvání nájemního vztahu se sjednává dohodou mezi pronajímatelem a nájemcem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. Tímto zvláštním předpisem byl , o jednostranném zvyšování nájemného z bytu a o změně , , ve znění pozdějších předpisů, upravující postup při jednostranném zvyšování nájemného pronajímatelem, nedošlo-li k dohodě s nájemcem. Tento právní režim úpravy stanovení výše nájemného z bytu platil pro obec, v níž se nacházel předmětný byt do 31. 12. 2010 (srov. část čtvrtou, ustanovení uvedeného zákona).

Změnu popsaného právního režimu přinesla pro obec, v níž se nacházel předmětný byt, až novela provedená s účinností k 25. 5. 2011 (kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a , kterým se upravují některé otázky související s vydáním , kterým se mění, doplňuje a upravuje , ve znění pozdějších předpisů) – srov. čl. IV. citovaného zákona. Důsledkem této změny byla novelizace ustanovení , do něhož byly nově zařazeny odstavce 2 až 4, upravující stanovení výše nájemného pro případ, kdy nedošlo k dohodě mezi pronajímatelem a nájemcem.

Z uvedeného vyplývá, že v období od 1. 1. 2011 do 24. 5. 2011 neexistovala pro obec, v níž se nacházel předmětný byt (ale i pro další obce, na něž se již nevztahovala regulace nájemného podle – srov. čl. I. bod 2. , kterým se mění ) právní úprava umožňující jiný způsob stanovení výše nájemného než dohodou mezi pronajímatelem a nájemcem.

Dovolací soud však nesdílí názor odvolacího soudu, že by v uvedeném období (byť kratším než půl roku) nepřicházela v úvahu možnost, aby výši nájemného stanovil soud na základě obdobných principů, z nichž vycházela shora citovaná judikatura před účinností Vyloučení takovéto možnosti by totiž vedlo k nepřípustnému omezení vlastnického práva pronajímatele. Nelze se ztotožnit ani s jeho argumentem, že v dané věci nelze hovořit o „dlouhodobé nečinnosti zákonodárce“, neboť i když jde oproti situaci, řešené jím zmíněným nálezem Ústavního soudu, o časově kratší období, měl zákonodárce – a to i s přihlédnutím k předchozím peripetiím ohledně zvyšování nájemného – učinit dostatečné legislativní kroky, jež by jejímu opakování zabránily.

Z toho pro projednávanou věc vyplývá, že v období od podání návrhu (žaloby) v dané věci, tj. od 11. 4. 2011 do 24. 5. 2011 byla žalobkyně oprávněna požadovat určení nájemného z předmětného bytu soudem, a to ve výši v daném místě a čase obvyklé. V období od 25. 5. 2011 pak již měla možnost postupovat podle ustanovení až 4 ve znění po novele provedené

Protože právní posouzení otázky otevřené dovolacímu přezkumu odvolacím soudem není správné, Nejvyšší soud podle ustanovení věty za středníkem napadený rozsudek ve výroku I. a ve výrocích o nákladech řízení zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu odvolacímu soudu ( věty první ) k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.V Brně dne 16. října 2013 Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc. předsedkyně senátu