Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2171/2013

32 Cdo 2171/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně MARSERVIS, s. r. o., se sídlem v Praze 5, nám. 14. října 1307/2, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 46886061, zastoupené JUDr. Petrem Orctem, advokátem, se sídlem v Karlových Varech, Na Vyhlídce 1030/53, PSČ 360 01, proti žalovanému městu Chodov, se sídlem v Chodově, Komenského 1077, PSČ 357 35, identifikační číslo osoby 00259349, zastoupenému JUDr. Vladislavem Bílkem, advokátem, se sídlem v Klatovech, Čs. legií 143, PSČ 339 01, o určení existence právního vztahu, o žalobě na obnovu řízení podané žalobkyní, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. dubna 2013, č. j. -486, takto:

Odůvodnění:

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 1. ledna 2013 (dále též jen „ “).

Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. dubna 2013, č. j. -486, není přípustné podle ustanovení

Ze skutečností, v nichž dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ), odpovídá kritériím stanoveným v toliko jedna, totiž jestli při řešení otázky, zda byl správný postup odvolacího soudu v původním řízení, jednal-li přes žádost o odročení v nepřítomnosti dovolatelky (jejího advokáta), a zda tedy dovolatelka nemohla použít důkaz originálem sešitu s evidencí listin zveřejněných na úřední desce žalované obce, předloženým žalovaným při tomto jednání, bez své viny, se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, reprezentované usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. května 1999, sp. zn. , uveřejněným pod číslem 38/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2000, sp. zn. (jenž je veřejnosti dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu), podle níž za neomluvitelný důvod neúčasti účastníkova zmocněnce (a tedy za nedůvodnou omluvu) nelze považovat možnost postupu podle ustanovení , podle něhož je advokát oprávněn dát se zastupovat jiným advokátem jako dalším zástupcem nebo advokátním koncipientem s výjimkou případů, kdy je zastoupení advokátem podle tohoto zákona povinné.

Odvolací soud se při řešení této otázky od uvedené judikatury dovolacího soudu neodchýlil. Zdůraznil, že odvolací soud v původním řízení neshledal žádost o odročení jednání pro pracovní neschopnost advokáta dovolatelky důvodnou s poukazem na zjevný, v jeho rozsudku ze dne 10. března 2010, sp. zn. -254, podrobně vylíčený obstrukční postup dovolatelky v odvolacím řízení. S tímto posouzením se odvolací soud v dovoláním napadeném rozhodnutí ztotožnil. Z odůvodnění uvedeného rozsudku pak je zřejmé, že závěr o možnosti zajistit účast na jednání formou substituce odvolací soud v původním řízení nezmínil jako důvod jediný, pro který neshledal žádost o odročení důvodnou, ani jako důvod hlavní, nýbrž možností substituce argumentoval právě jen v souvislosti s předchozím podrobně odůvodněným posouzením postupu dovolatelky v odvolacím řízení jako soustavně obstrukčním. Jednalo se tedy o posouzení zcela specifické, svou povahou ojedinělé (nestandardní) procesní situace, jehož správnost poměřovat toliko citovaným judikatorním závěrem nelze. Pak tu ovšem není ani důvod, aby právní otázka vyřešená dovolacím soudem v uvedených rozhodnutích byla řešena jinak (aby se dovolací soud od své dosavadní rozhodovací praxe odklonil).

Jak ostatně upozornil odvolací soud v napadeném rozhodnutí, procesní postup odvolacího soudu v původním řízení zkoumal z ústavně právního hlediska Ústavní soud, jenž usnesením ze dne 27. března 2013, sp. zn. , ústavní stížnost dovolatelky odmítl, neboť s poukazem na průběh odvolacího řízení dovodil, že důvody, pro které odvolací soud neodročil jednání, nejsou ústavněprávně nepřiměřené a porušení práva dovolatelky na projednání věci v přítomnosti jejího zástupce nezakládají.

Námitce, že ve věci obnovy řízení rozhodoval jiný odvolací senát, než kterému věc podle rozvrhu práce příslušela, je vyhrazena žaloba pro zmatečnost [srov. ]. K tzv. zmatečnostem uvedeným v ustanovení může dovolací soud přihlédnout jen u přípustného dovolání (srov. větu druhou ), výtka zmatečnosti tedy přípustnost dovolání založit nemůže, i kdyby zahrnovala otázku procesního práva splňující kritéria stanovená v

Ve zbytku se dovolatelka omezila na výtky procesních vad, aniž vymezila otázky procesního práva, při jejichž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a aniž označila příslušnou judikaturu Nejvyššího soudu, popřípadě uvedla ustálené judikatorní závěry, od nichž se měl odvolací soud odchýlit.

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 16. října 2013

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu