Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 44/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc. a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce V. N., bytem v Č. K., zastoupeného JUDr. Igorem Nitranským, advokátem se sídlem v Prachaticích, Kostelní náměstí 16, proti žalované Mgr. J. N., bytem v Č. K., zastoupené Mgr. Pavlem Marťánkem, advokátem se sídlem v Českém Krumlově, Latrán 193, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. května 2011, č. j. -336, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 9 480,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované Mgr. Pavla Marťánka.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen ,,soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. února 2011, č. j. -311, ve výroku I. přikázal žalobci do výlučného vlastnictví osobní automobil Peugeot a žalované movité věci uvedené v tomto výroku. Ve výroku II. soud žalobci přikázal dluh vůči České spořitelně, a. s. ve výši 14 210,70 Kč a dluh vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR ve výši 4 647,- Kč a penále ve výši 576,- Kč. Ve výroku III. žalované přikázal zůstatek na spořicím účtu u Českomoravské stavební spořitelny, a. s. ve výši 20 823,90 Kč a ve výroku IV. žalované dluh vůči obchodní společnosti FESTON s. r. o. ve výši 25 225,-Kč. Ve výroku V. soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na vypořádacím podílu částku ve výši 197 757,80 Kč. Ve výroku VI. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 17. května 2011, č. j. -336, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobci do výlučného vlastnictví přikázal kromě automobilu Peugeot také počítačovou sestavu (výrok I. a rozsudku) a žalované movité věci uvedené ve výroku I.b tohoto rozsudku. Ve výroku II. odvolací soud žalobci přikázal dluh vůči České spořitelně, a. s. ve výši 14 210,70 Kč a dluh vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR ve výši 4 647,- Kč a penále ve výši 576,-Kč, ve výroku III. žalované zůstatek na spořicím účtu u Českomoravské stavební spořitelny, a. s. ve výši 20 247,- Kč. Ve výroku IV. odvolací soud žalované přikázal dluh vůči obchodní společnosti FESTON s. r. o. ve výši 25 225,-Kč. Ve výroku V. uložil žalované povinnost uhradit žalobci na vypořádacím podílu částku ve výši 205 081,60 Kč a výrokem VI. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle Uplatňuje přitom dovolací důvod postižení řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ ], nesprávného právního posouzení věci [ ] a namítá, že rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, která nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování [ ].

Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k dovolání, jsou účastníkům známy a jsou součástí procesního spisu, a dovolací soud proto na ně pro stručnost odkazuje.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 17. května 2011, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání dovolatele podle ve znění účinném do 31. prosince 2012.

Dovolací soud se nejprve zabýval posouzením přípustnosti dovolání.

Podle , 3 dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

V řízení o vypořádání společného jmění manželů dovolací soud zkoumá přípustnost dovolání ohledně každé vypořádávané položky zvlášť. Skutečnost, že odvolací soud např. změní rozsudek soudu prvního stupně ohledně jedné či několika položek neznamená, že dovolání je přípustné podle i proti těm částem rozsudku odvolacího soudu, které se týkají jiných položek, a že dovolací soud je již v důsledku částečné změny rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem oprávněn přezkoumat celé rozhodnutí (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. března 2011, sp. zn. , uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz).

Přípustnost dovolání proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu je založena na rozdílnosti (nesouhlasnosti) rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem soudu prvního stupně. O nesouhlasné rozsudky jde tehdy, jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a povinnosti stanovená účastníkům jsou podle závěrů těchto rozsudků odlišná. Odlišností se myslí závěr, který rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků. Pro posouzení, zda jde o měnící rozsudek odvolacího soudu, není samo o sobě významné, jak odvolací soud formuloval výrok svého rozsudku, rozhodující je obsahový vztah rozsudků soudů obou stupňů v tom, zda a jak rozdílně posoudily práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. března 2011, sp. zn. , uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz).

Jestliže tak odvolací soud změní rozhodnutí soudu prvního stupně o vypořádání společného jmění manželů jen ohledně některých vypořádávaných položek, může dovolací soud přezkoumat jeho rozsudek jako měnící pouze v rozsahu změny rozsudku prvního stupně. Propojení zkoumané části výroku rozhodnutí odvolacího soudu s částí výroku, která přezkoumání nepodléhá, se při rozhodnutí o dovolání projevuje v tom, že shledá-li dovolací soud důvody pro zrušení přezkoumávaného výroku, zruší současně i výrok, který přezkoumávat nelze (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. února 2008, sp. zn. , Soubor č. C 5768).

Dovolatel v dovolání v rovině právního posouzení věci namítá výhradně to, že nalézací soudy nesprávně nepromítly do vypořádání „investice do nemovitosti žalované ze společného jmění manželů za trvání tohoto manželství. Dovolatel tím nemyslí příjmy z nájmu nemovitosti, ani investici pana J. B., ale právě činnost jeho samotného spočívající v rekonstrukci nemovitosti žalované. Soudy se vůbec nevypořádaly s hodnotou jeho činnosti a úsilí na domě P.

Protože rozhodnutí soudů obou stupňů tuto činnost žalobce do vypořádání žádným způsobem nepromítly, je rozhodnutí odvolacího soudu ve vztahu k rozsudku soudu prvního stupně rozhodnutím potvrzujícím. Přípustnost dovolání by tak bylo možno zvažovat toliko v rovině ustanovení

Podle věta první rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.

Podle věta druhá je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.

Dovolatel v dovolání uplatnil mimo jiné dovolací důvod podle

Podle , 3 dovolání lze podat jen z těchto důvodů: a) řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, b) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Je-li dovolání přípustné podle a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a 238a), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Z uvedeného vyplývá, že přípustnost dovolání dovolací soud mohl zvažovat toliko z pohledu ustanovení S přihlédnutím k této skutečnosti jsou pak z hlediska dovolacího přezkumu bez významu ty námitky, jimiž dovolatel uplatňuje dovolací důvod podle (nesprávná skutková zjištění ohledně příjmů z předložených daňovými přiznáními), neboť jeho aplikace přichází do úvahy pouze tehdy, je-li dovolání přípustné podle nebo b) ; o tento případ se však v souzené věci nejedná.

Dovolání tak může být v řešené věci v této části přípustné podle jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají), které zakládají zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.

Závěr, že napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, přitom Nejvyšší soud přijal s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. , zrušil ustanovení až uplynutím 31. prosince 2012, a s přihlédnutím k tomu, že v době podání dovolání měl dovolatel právo legitimně očekávat, že splnění podmínek formulovaných ustanovením povede k věcnému přezkumu jím podaného dovolání (k tomu srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. ).

Protože dovolání opírající se o je přípustné jen pro řešení právních otázek, je v tomto případě dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvod podle (a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností) ani dovolací důvod podle

Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 3080, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řadu dalších, implicite též nález Ústavního soudu ze dne 20. února 2003, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. , uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. , uveřejněné tamtéž). Pokud dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, nevede ani polemiku s právními názory odvolacího soudu, ale zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, pak nemůže být přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založena (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2006, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 4666).

Dovolatel v dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu a tato se nepodává ani z obsahu dovolání. Jeho obsahem není nic, co by založilo zásadní právní význam napadeného rozsudku.

Právní závěry nalézacích soudů jsou ostatně plně v souladu s judikaturou dovolacího soudu.

Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 29. listopadu 2005, sp. zn. , uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 2975, formuloval závěr, podle kterého práce jednoho manžela vynaložená za trvání manželství při rekonstrukci domu druhého manžela nepředstavuje investice vynaložené ze společného na výlučný majetek (k uvedeném závěru se Nejvyšší soud přihlásil následně např. v rozsudku ze dne 26. ledna 2012, sp. zn. , uveřejněnému na internetových stránkách Nejvyššího soudu

– www.nsoud.cz). Dovolací důvod podle tak nebyl uplatněn právem.

Jestliže tedy dovolací soud neshledal dovolání přípustným v režimu , jsou bez významu i ty dovolací námitky, kterými dovolatel uplatňuje dovolací důvod vady řízení podle , neboť k případným vadám řízení může dovolací soud přihlédnout pouze v případě přípustného dovolání ( , věta druhá ).

Pro posouzení přípustnosti (a tudíž i důvodnosti) dovolání je tak bezpředmětná výhrada, že soudy neprovedly důkaz navrženým znaleckým posudkem, jakož i námitka, že soud prvního stupně vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí nárok žalobce na vypořádání investic z výlučného majetku za trvání manželství do výlučného vlastnictví žalované.

Takový postup není ostatně ani v rozporu s principem procesní ekonomie, neboť judikatura dovolacího soudu je ustálená v tom, že v řízení o vypořádání společného jmění manželů nelze přihlížet k tomu, co jeden z manželů vynaložil ze svého na oddělený majetek druhého z nich (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. července 2010, sp. zn. , uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. 8626). Pro úplnost pak dovolací soud dodává, že mimo řízení o vypořádání společného jmění manželů není mezi manžely zcela vyloučen vznik nároku jednoho z nich vůči druhému vyplývající z vykonané práce jednoho z manželů na výlučném majetku druhého manžela (k tomu srovnej nález Ústavního soudu České republiky ze dne 12. července 2011, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, 2012, č. 11 – 12, str. 423 – 424).

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle věty první a odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto, čímž žalované vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Ty v dané věci (vzhledem k zastoupení žalované advokátem) sestávají (v souladu s ustanovením ) u žalované z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) určené z tarifní hodnoty 220 000,- Kč podle bodu 6. ve spojení s vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále jen „vyhláška“), neboť příslušný úkon právní služby byl učiněn před 1. lednem 2013 (20. prosince 2011), částkou 9 180,- Kč.

Takto určená odměna společně s paušální částkou náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (§ 11 odst. 1 písm. k) ve spojení s 13 odst. 3 vyhlášky) představuje 9 480,- Kč.

Nejvyšší soud nepřehlédl, že podle ustanovení věty první by při rozhodování o náhradě nákladů řízení měl určit výši odměny za zastupování advokátem podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (jímž byla , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů) [část věty před středníkem] a že podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (podle ustanovení advokátního tarifu) by se mělo postupovat, jen jde-li o přiznání náhrady nákladů řízení podle a nebo odůvodňují-li to okolnosti případu (část věty za středníkem).

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , uveřejněným pod číslem 116/2013 Sb. zrušil (s účinností od 7. května 2013, kdy byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů) jako neústavní a s přihlédnutím ke sdělení Ústavního soudu ze dne 30. dubna 2013, č. Org. 23/13, k onomu nálezu, uveřejněnému pod číslem 117/2013 Sb., nicméně Nejvyšší soud uzavírá, že při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni je namístě postup dle věty první části věty za středníkem

Dovolací soud proto žalobci uložil, aby žalované nahradil náklady dovolacího řízení ve výši 9 480,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované ( , , ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobce povinnost uloženou tímto usnesením, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí či exekuce.

V Brně dne 15. října 2013

Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu