Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1707/2013

U S N E S E N Í

a/ P. .

a

b/ W. M.

, zastoupených Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem Postupice 58, proti žalovaným

1/ V. N.

, a

2/ D. N.

, zastoupeným Mgr. Richardem Langem, advokátem se sídlem v Brně, Dvořákova 44/14, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. února 2013, č. j. -107, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 3 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 28. června 2012, č. j. -87, vyhověl žalobě a uložil žalovaným povinnost vyklidit a vyklizenou předat žalobcům do patnácti dnů od právní moci rozsudku

„bytovou jednotku č. 1791/20 o velikosti 1+1 s příslušenstvím, nacházející se ve třetím nadzemním podlaží domu č. p. 1791, postaveného na pozemku parc. č. 4063/1, obojí v k. ú. Ž., P. 3, B. 9“

(dále jen „bytová jednotka“, resp. „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalovaných Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15. února 2013, č. j. -107, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Dovolání žalovaných proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění po novele provedené (dále jen „“), neboť toto rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Především nelze ztratit ze zřetele, že podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Z toho vyplývá, že důvody zmatečnosti, jiné vady řízení či pochybení ve zjištění skutkového stavu věci nelze pokládat za způsobilé dovolací důvody. Vedle způsobilého dovolacího důvodu podle však dovolatelé právě takové (nezpůsobilé) dovolací důvody rovněž uplatnili.

K dovolacím námitkám podřaditelným pod způsobilý dovolací důvod podle lze uvést následující. Napadené potvrzující rozhodnutí je založeno mimo jiné na právním názoru (dovolateli zpochybněném), že žalobci jsou v dané věci aktivně věcně legitimováni. Podle odvolacího soudu je tomu tak proto, že kupní smlouva ze dne 16. března 2001 uzavřená ohledně bytu mezi žalobci jako prodávajícími a Z. K. jako kupující je absolutně neplatná (pro rozpor s ustanovením , ve znění pozdějších předpisů) a vlastnické právo žalobců k předmětnému bytu se proto obnovilo s účinky ex tunc, a to nezávisle na stavu zápisu v katastru nemovitostí; zápis v katastru nemovitostí sice zakládá domněnku vlastnictví, avšak domněnku vyvratitelnou, přičemž vlastnické právo Z. K. k bytové jednotce bylo v řízení zcela jednoznačně vyvráceno.

V ustálené soudní praxi (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 5. září 2000, sp. zn. , uveřejněné pod č. 132 v sešitě č. 12 z roku 2000 časopisu Soudní judikatura /a také na straně 131 v sešitě č. 3 z roku 2001 časopisu Právní rozhledy/, ze 7. dubna 2010, sp. zn. , a z 24. listopadu 2011, sp. zn. ) není pochyb o tom, že vlastník se může domáhat ochrany vlastnického práva vyklizením nemovitosti, i když jeho vlastnické právo není zapsáno v katastru nemovitostí. Uvedený právní názor Nejvyšší soud odůvodnil mimo jiné tím, že uplatnění nároků vlastníka u soudu nemůže bránit skutečnost, že jako vlastník je v katastru nemovitostí zapsána jiná osoba než on, a že vlastnické právo k nemovitosti, která se zapisuje do katastru nemovitostí, nelze sice bez vkladu do katastru převést, avšak existence tohoto práva není na údajích katastru závislá. Z toho pro danou věc vyplývá, že byť je na základě absolutně neplatné kupní smlouvy v katastru nemovitostí jako vlastnice bytové jednotky zapsána Z. K., nevylučuje to existenci vlastnického práva žalobců (právě v důsledku absolutní neplatnosti označené kupní smlouvy), kteří se mohou domáhat ochrany svého vlastnického práva rovněž žalobou na vyklizení.

Ustálená soudní praxe (srov. rozsudky Nejvyššího soudu z 27. května 1998, sp. zn. , uveřejněný pod č. 152 v sešitě č. 21 z roku 1998 časopisu Soudní judikatura, a z 19. ledna 2010, sp. zn. ) rovněž dovodila, že právní posouzení věci odvolacím soudem není nesprávné, jestliže tento soud neposoudil uplatněný nárok z hlediska obč. zák. (, , ve znění účinném v době rozhodování odvolacího soudu – dále opět jen „obč. zák.“) za situace, kdy účastník netvrdil tomu odpovídající skutečnosti a tyto skutečnosti ani jinak nevyšly v řízení najevo. Dovolatelé spatřovali nesprávnost právního posouzení věci také v tom, že jim odvolací soud v konečném důsledku uložil povinnost k vyklizení bytu, aniž se zabýval otázkou rozporu výkonu práva s dobrými mravy ve smyslu obč. zák. V této souvislosti však nelze přehlédnout, že existenci příslušných právně významných okolností v nalézacím řízení netvrdili (tvrdili je až v dovolání) a tyto ani nevyšly v řízení najevo; ostatně pro účely zamítnutí žaloby na vyklizení bytu pro rozpor s dobrými mravy ani není rozhodné, že žalobci zmocnili třetí osobu ke všem úkonům souvisejícím s bytem, tj. i k přijímání plateb nájemného, a že využili svého práva dát žalovaným výpověď z nájmu bytu (jak tvrdili v dovolání). Za této situace nelze odvolacímu soudu úspěšně vytýkat absenci tohoto právního posouzení; odkaz dovolatelů na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. , a lze – vzhledem k diametrálně odlišnému skutkovému stavu – pokládat za nepřípadný.

Z uvedeného vyplývá, že dovolateli nastolené právní otázky odvolací soud zčásti neřešil (což mu nelze úspěšně vytýkat – viz výklad shora) a zčásti je vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, od níž není důvod se odchýlit. Za této situace není dovolání přípustné podle , a proto je dovolací soud podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. září 2013JUDr. Miroslav F e r á k předseda senátu