Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 291/2012

U S N E S E N Í

a) MUDr. H. S.,

a

b) M. K.,

obou zastoupených JUDr. Josefem Panenkou, advokátem se sídlem v Praze 6, Bělohorská č. 259/41, proti žalovaným

1) A. K,

zastoupené JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky č. 505/118, a

2) J. K.

,

zastoupenému JUDr. Klárou Hulswitovou, advokátkou se sídlem v Liberci, Chrastavská č. 273/30, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalované 1) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 15. září 2011, č. j. -185, takto:

I. Dovolání žalované 1)

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalované 1) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, ze dne 15.9.2011, č.j. -185, jímž byl rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 26.5.2010, č.j. -149, potvrzen ve výrocích I., IV. a V. (kterými bylo určeno, že žalobce b/ je dědicem po zůstaviteli J. K., zemřelém dne 17.11.2005, že J. K. je dědicem po zůstaviteli J. K., zemřelém dne 17.11.2005, a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení), a jímž bylo žalované 1) uloženo zaplatit žalobcům na náhradě nákladů odvolacího řízení 9.803,16 Kč k rukám JUDr. Josefa Panenky a žalovanému 2) 12.720,- Kč k rukám JUDr. Kláry Hulswitové, není přípustné podle ustanovení [ve znění účinném do 31.12.2012, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán přede dnem 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen ""], neboť soud prvního stupně ve věci samé nerozhodl jinak než ve svém dřívějším rozsudku proto, že by byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (odvolací soud usnesením ze dne 30.6.2009, č.j. -87, zrušil dřívější rozsudek soudu prvního stupně ze dne 8.2.2008, č.j. -69, ve znění opravného usnesení ze dne 3.3.2009, č.j. -86, pro vady řízení, aniž jej zavázal právním názorem pro rozhodnutí ve věci samé), a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení Napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení vzhledem k tomu, že – z hlediska dovoláním uplatněných důvodů – je rozhodnutí odvolacího soudu co do závěru o nedůvodnosti vydědění žalobce b) a žalovaného 2) zůstavitelem ve smyslu ustanovení obč. zák. i co do závěru o poučovací povinnosti soudu o náležitostech žaloby podané podle v souladu s ustálenou judikaturou soudů a že v dovolání žalované 1) byly dále uplatněny již jen dovolací důvody podle ustanovení a

Z hlediska závěru odvolacího soudu o nedůvodnosti vydědění pozůstalých synů M. K. (žalobce b/) a J. K. (žalovaného 2/)u o vydědění ze dne 16.10.1997, odvolací soud aplikoval a interpretoval ustanovení obč. zák. v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.8.1996, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 23, ročník 1998; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.9.1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 21, ročník 1998; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2001, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 6, ročník 2005; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.5.2007, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8, ročník 2008).

Rovněž závěr odvolacího soudu o poučovací povinnosti soudu o náležitostech žaloby podané podle je v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.4.2005, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 12, ročník 2006, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.11.2012, sp. zn. ). Namítá-li dovolatelka, že žaloba měla být zamítnuta pro nedostatek věcné legitimace, neboť se řízení neúčastnili všichni nerozluční společníci, pak přehlíží, že usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 8.6.2006, č.j. -61, neobsahovalo poučení o tom, proti komu je třeba podat žalobu pro případ, že některý z odkázaných účastníků žalobu sám nepodá, a proto byl postup soudu správný.

Podstatou ostatních námitek žalované 1/ (např. že „zůstavitel nijak nepřispěl k tomu, že se podstatně omezily osobní styky s jeho potomky“ a že „o bližší a častější kontakt se svými potomky stál“) je nesouhlas se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu (a soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se odvolací soud ztotožnil) vychází [ohledně závěru, že příčinou „zhoršení vztahů v rodině“ bylo to, že „zůstavitel uzavřel manželství s žalovanou 1/“ a že „osobní styky dětí se zůstavitelem se omezily“ z důvodu, že „děti nebyly v nové rodině jejich otce vítány“, což vyústilo v to, že pozůstalý syn J. K. byl se zůstavitelem „v kontaktu telefonicky“ a „dcera H. a syn M. se s otcem vídali záměrně nikoli na půdě jeho nové rodiny (v ordinaci zůstavitele, na chatě dcery H. nebo v restauracích)“ a že „kontakty mezi dětmi a zůstavitelem neustaly, ale nebyly již tak intenzivní a měly i jinou formu, což bylo reakcí na vzniklou situaci“]. Podstatou těchto námitek je tedy nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak provedené důkazy hodnotil. Tyto námitky proto nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , ale dovolacího důvodu podle ustanovení Uvedené námitky nemohou založit závěr o přípustnosti dovolání žalované 1) podle ustanovení , neboť k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení totiž nemůže být - jak je zřejmé již ze znění ustanovení - při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 132, roč. 2004, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 130, roč. 2006).

Dovolatelka dále soudům vytýká, že „jako dědic po zůstaviteli byl určen účastník řízení v postavení žalovaného (pozůstalý syn J. K.)“, v čemž spatřuje „vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci“. Ani tato námitka není opodstatněná. Předně z toho důvodu, že k připuštění účastníka na stranu žalovanou se nevyžaduje souhlas tohoto účastníka a procesní postavení pozůstalého syna J. K. na straně žalované mu tak nelze klást za vinu. Kromě toho z obsahu podání pozůstalého syna J. K. doručeného soudu prvního stupně dne 3.3.2010 - ač bylo označeno jako „vzájemná žaloba“ - jednoznačně vyplývalo, že se jedná o samostatnou žalobu ve smyslu ust. , která odůvodňovala postup soudu podle ust. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.4.2011, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 153, ročník 2011). Konečně tato námitka nemůže zpochybnit správnost závěru, na němž napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá, totiž že pozůstalí synové M. K. (žalobce b/) a J. K. (žalovaný 2/) jsou dědici po zůstaviteli, neboť o vydědění ze dne 16.10.1997 je neplatná.

Přisvědčit nelze ani námitce dovolatelky spočívající v tom, že pozůstalý syn J. K. „neuplatnil své právo dle ustanovení ve stanovené lhůtě“, a to již z toho důvodu, že – jak vyplývá z obsahu spisu a jak také soudy správně dovodily – pozůstalý syn J. K. podal žalobu včas (usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 8.6.2006, č.j. -61, mu bylo řádně doručeno až při jednání konaném dne 12.3.2010).

Protože dovolání žalované 1) proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , části věty před středníkem , neboť žalovaná 1) nemá podle výsledku dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo a ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. srpna 2013

JUDr. Roman Fiala

předseda senátu