Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Td 39/2013

7 Td 39/2013 - 7

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud v trestní věci obviněného

M. R.

rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. září 2013 o příslušnosti soudu t a k t o :

Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání trestní věci obviněného

p ř í s l u š n ý

Okresní soud ve Frýdku - Místku.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku –Místku ze dne 29. 3. 2013, sp. zn. , byl obviněný M. R. uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, a byl odsouzen podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců. Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 60 denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činí 500 Kč, tedy celkem 30.000,- Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému náhradu škody ve výši 105.900,- Kč, se zbytkem nároku na náhradu škody byl poškozený podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

Obviněný se uvedeného přečinu podle rozsudku soudu I. stupně dopustil tím, že po předchozím zajištění uveřejněného inzerátu v internetové inzerci o nabídce k prodeji vozu tov. zn. Audi A6 V6, mj. s uváděnými údaji 3.0 benzín, r. v. 6/2003, 77.000 km, 4x4, 6 rychl. man, 1. majitel, koupeno v ČR, servisováno v Audi, stříbrná, cena 175.000 Kč, který shlédl poškozený M. K. v B. , popř. v T. , okr. F. – M. , a po následném telefonickém kontaktu poškozeného s obviněným, během něhož obviněný poškozeného ujistil, že údaje ohledně vozidla obsažené v inzerátu se zakládají na pravdě, dne 1. 7. 2010 v J. u B. prodal poškozenému osobní motorové vozidlo tov. zn. Audi A6, které mělo mít podle údajů v uzavřené kupní smlouvě a opětovného ústního ujištění ze strany obviněného najeto 77.120 km, včetně sady zimních pneumatik s disky, za cenu 175.000 Kč, přičemž věděl, že toto motorové vozidlo v době jeho prodeje mělo již ve skutečnosti najeto o nejméně 400.000 km více, čemuž by odpovídala nižší cena, což poškozený zjistil až po jeho několikaměsíčním užívání, přičemž pokud by poškozený informaci o skutečném počtu ujetých kilometrů prodávaného vozidla měl, předmětnou kupní smlouvu by neuzavíral, čímž poškozenému M. K. , způsobil škodu ve výši nejméně 105.900,- Kč.

Proti rozsudku soudu I. stupně podal obviněný řádně a včas odvolání. Krajský soud v Ostravě v neveřejném zasedání usnesením ze dne 12. 6. 2013, sp. zn. , napadený rozsudek podle § 257 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a věc předložil k rozhodnutí o místní příslušnosti Nejvyššímu soudu s tím, že Okresní soud ve Frýdku – Místku nebyl místně příslušný k jejímu projednání a rozhodnutí.

Podle citovaného usnesení je zřejmé, že k jednání obviněného mělo dojít v J. u B. Zde poškozenému prodal motorové vozidlo za okolností uvedených ve skutkové větě a citovaných výše. Podle odvolacího soudu tak k jednání i následku došlo v J. u B. , kde došlo k sepsání kupní smlouvy, k jejímuž podepsání a zaplacení kupní ceny pak došlo v provozovně obviněného rovněž v J. , okr. B. Podle názoru odvolacího soudu neobstojí argumentace soudu I. stupně, že jde o distanční delikt. Odmítl jako nesprávnou argumentaci o založení místní příslušnosti soudu tím místem, kde si poškozený přečetl internetový inzerát, protože s ohledem na rozsah internetu by to mohlo být v podstatě jakékoliv místo na světě, kde je k internetu přístup. Obviněný, že uvedl poškozeného v omyl, a způsobil tak na jeho majetku škodu vždy v okrese B. , přičemž místní příslušnost již od počátku namítal také obhájce obviněného. Odvolací soud se tedy domnívá, že ze strany Okresního soudu ve Frýdku – Místku bylo namístě zvolit postup podle § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř., a předložit věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti, což se však nestalo. Bylo tedy na odvolacím soudu, aby napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a věc předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti, neboť správně je místně příslušný Okresní soud v Berouně.

Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle § 24 tr. ř. a dospěl k závěru, že nelze přisvědčit důvodům uvedeným v usnesení Krajského soudu v Ostravě.

Podle § 18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Jestliže následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém byla vykonána trestná činnost, jde o tzv. distanční delikt (srov. č. 37/1961 a č. rozh. tr.). Místem spáchání trestného činu podvodu je jednak místo, kde se pachatel dopustil jednání, jímž někoho uvedl v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti, dále místo, kde vznikla škoda a také místo, kde se pachatel obohatil. O obdobu distančního deliktu jde také v případě trestného činu podvodu spáchaného prostřednictvím telefonu za situace, kdy se osoba uváděná pachatelem v omyl nachází v jiném místě, než je místo, ze kterého telefonuje pachatel. V takovém případě Nejvyšší soud dlouhodobě vychází ve svých rozhodnutích ve sporech o příslušnost z názoru, že k jednání naplňujícímu objektivní stránku uvedeného trestného činu dochází, jak v místě ze kterého telefonuje pachatel, tak v místě, kde je hovor přijímán jinou osobou uváděnou v omyl.

Aplikujeme-li tyto zásady na uvedený případ, je zřejmé, že se v daném případě jedná o obdobu tzv. distančního deliktu. Ze skutkové věty totiž vyplývá, že se poškozený po shlédnutí inzerátu uvedeného obsahu, který v něm vzbudil zájem o koupi inzerovaného vozidla, rozhodl telefonickým dotazem potvrdit informace uvedené v inzerátu, a tím se utvrdit ve svém zájmu o koupi automobilu. Za tohoto stavu k jednání naplňujícímu objektivní stránku přečinu podvodu došlo také v místě, odkud poškozený telefonoval obviněnému, aby si z jeho strany nechal potvrdit pravdivost údajů uvedených v inzerátu. Poškozený ve své výpovědi v hlavním líčení uvedl, že inzerát shlédl buď v místě svého bydliště v B. , nebo v místě svého zaměstnání v T. a následně ze stejného místa telefonicky kontaktoval obviněného, přičemž je zřejmé, že obě tato místa jsou v obvodu Okresního soudu ve Frýdku - Místku. Na základě tohoto telefonátu pak již došlo k osobní schůzce poškozeného s obviněným v J. u B. , kde následně došlo k faktickému prodeji automobilu poškozenému.

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že do úvahy připadá jak příslušnost Okresního soudu v Berouně, tak Okresního soudu ve Frýdku- Místku. Avšak byla-li obžaloba podána u Okresního soudu ve Frýdku – Místku, stává se tento soud místně příslušným k projednání věci bez ohledu na to, že místně příslušným by podle uvedených hledisek mohl být i jiný soud (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 1994, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 53/1994). Podle § 22 tr. ř. tedy koná řízení tento soud.

Z uvedených důvodů bylo ve sporu o příslušnost podle § 24 tr. ř. rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno. Vzhledem ke konstrukci ustanovení § 257 odst. 1 písm. a) tr. ř., kdy již došlo ke zrušení rozsudku místně příslušného Okresního soudu ve Frýdku – Místku, a Nejvyšší soud nemůže v řízení o určení místní příslušnosti zrušit pravomocné usnesení odvolacího soudu vycházející z nesprávného názoru na místní příslušnost, nezbývá, než aby soud I. stupně učinil ve věci nové rozhodnutí.P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 25. září 2013

Předseda senátu: JUDr. Michal Mikláš