Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2096/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce Apston Capital Ltd., se sídlem v Dublinu, 4th Floor, Hannover Building, Windmill Lane, Irská republika, identifikační číslo osoby 408579, zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Koliště 259/55, PSČ 602 00 proti žalovaným 1)GRANOS, s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Brně, Cyrilská 14, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 46 96 56 96, 2) GRANOS PLUS, s. r. o., se sídlem v Brně, Cyrilská 14, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 60 75 48 69, 3) J. P. 4) J. B. a 5) doc. RNDr. B. P., CSc., zastoupenému Mgr. Bc. Kamilou Klvačovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Gajdošova 4392/7, PSČ 615 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání pátého žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. března 2010, č. j. -332, takto:

Odůvodnění:

Vrchní soud v Olomouci k odvolání pátého žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 23. června 2009, č. j. -284, jímž Krajský soud v Brně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 18. března 2002, č. j. -13, kterým žalovaným uložil zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 12.320.000,- Kč s 6% úrokem od 16. února 2000 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 41.066,66 Kč a náklady řízení (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Šlo přitom v pořadí již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně, když jeho předchozí rozsudek ze dne 31. července 2007, č. j. -148 (jímž původně ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti), odvolací soud usnesením ze dne 19. února 2009, č. j. -243, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle kterého se pátému žalovanému prostřednictvím včas podaných a odůvodněných námitek správnost směnečného platebního rozkazu zpochybnit nepodařilo. Přitom zdůraznil, že pátý žalovaný v zákonné třídenní lhůtě k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu obranu založenou na tvrzení, že byl původním majitelem směnky (BANKOU HANÁ, a. s. – dále jen „banka“) při uzavírání „dohody o avalu“ uveden v omyl tím, že jej banka ujistila, že plnění ze směnky nebude vůči směnečným rukojmím vymáhat, neboť úvěr poskytnutý prvnímu žalovanému (k jehož zajištění předmětná směnka sloužila) bude mít „investiční charakter, v důsledku čehož se zvýší hodnota společnosti a dluh tudíž nevznikne“, neuplatnil a soud prvního stupně proto nijak nepochybil, jestliže se touto novou námitkou nezabýval.

Proti rozsudku odvolacího soudu (a to výslovně proti oběma jeho výrokům) podal pátý žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod uvedený v , /dále též jen „“/) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné, s tím, že dovolatel „nenastolil“ ani jednu otázku, jejíž řešení by mělo mít zásadní právní význam, případně jako nedůvodné zamítnout.

Dovolání pátého žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle a jako nepřípustné.

V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje i proti té části prvního výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a proti druhému výroku rozsudku o nákladech odvolacího řízení, tak Nejvyšší soud učinil bez dalšího, jelikož potud není dovolání objektivně přípustné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - veřejnosti dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé pak může být přípustné pouze podle ustanovení , tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolatel však (oproti svému mínění) Nejvyššímu soudu žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( ), je pak možné – z povahy věci – posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Jakkoli dovolatel v dovolání avizuje uplatnění způsobilého dovolacího důvodu dle ustanovení , výhradou, podle které usnesení soudu prvního stupně ze dne 18. května 2007, č. j. -89 (jímž bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví na straně žalobce) nebylo doručeno advokátovi procesního nástupce (společnosti Apston Capital Ltd.), v důsledku čehož nemohlo nabýt právní moci a žalobce se tak dosud nestal účastníkem daného řízení, dovolatel ve skutečnosti vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení Vytýkaná vada přitom podmínku existence otázky zásadního právního významu nezahrnuje, navíc (jak je zřejmé z obsahu spisu) touto vadou řízení ani netrpí (k tomu srov. doručenku u č. l. 90, podle níž bylo předmětné usnesení dne 22. května 2007 doručeno advokátce Mgr. Soně Bernardové a plnou moc založenou na č. l. 103 spisu, kterou žalobce udělil označené advokátce dne 14. července 2006).

Z hlediska úvah o přípustnosti dovolání dle je právně bezvýznamná rovněž argumentace dovolatele týkající se namítané „neexistence“ žalobce; jejím prostřednictvím totiž dovolatel z obsahového hlediska uplatňuje tzv. zmatečnostní vadu řízení dle ustanovení která však není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro jejíž posouzení přípustnost dovolání založit nelze (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu konečně nelze usuzovat ani z pohledu výhrady, podle níž se soudy nižších stupňů nezabývaly námitkou, že pátý žalovaný podepsal směnku v omylu vyvolaném sdělením banky o „podstatě rukojemského závazku“.

Závěr, podle něhož v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu musí žalovaný uvést vše, co proti němu namítá, jednoznačně vyplývá již z ustanovení (k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2008, sp. zn. a ze dne 27. září 2011, sp. zn. , jakož i rozsudku ze dne 26. listopadu 2008, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 101/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V rozsudku ze dne 31. března 2009, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 3/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pak Nejvyšší soud k otázce odůvodnění námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu dále vysvětlil, že předmětem námitkového řízení mohou být pouze námitky včasné a odůvodněné. Za odůvodněné lze přitom považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a (současně) na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá. Žalovaný nemůže – se zřetelem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu – po uplynutí lhůty k podání námitek uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách.

V poměrech projednávané věci přitom nemá ani Nejvyšší soud žádné pochybnosti o tom, že pátý žalovaný ve včas podaných námitkách obranu založenou na tvrzení, že podepsal směnku v omylu vyvolaném ujištěním banky, že případná dlužná částka nebude po avalech vymáhána, neboť úvěr, k jehož zajištění směnka sloužila, „má být investičního charakteru, čímž se navýší majetek společnosti GRANOS, s. r. o. (která úvěr obdržela) a tedy nebude nutné se uspokojovat po avalech“, neuplatnil (podle vylíčení rozhodujících skutečností obsažených v námitkách spatřoval pátý žalovaný omyl, v jehož důsledku převzal za zaplacení směnky směnečné rukojemství, v odlišných okolnostech, a sice že jej banka ubezpečila, že jde v případě podpisu směnky směnečným rukojmím „o pouhou formalitu, kterou jí ukládají její interní směrnice“).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání pátého žalovaného bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost nahradit žalobci jeho náklady řízení. Ty sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 8. dubna 2011 - písmeno k/ vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění účinném do 31. prosince 2012) ve výši 49.260,- Kč (. advokátního tarifu) a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč ( advokátního tarifu). Celkem tedy Nejvyšší soud přiznal žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 49.560,- Kč.

K určení výše odměny za zastupování advokátem při rozhodování o náhradě nákladů řízení poté, co Ústavní soud nálezem pléna ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , uveřejněným pod číslem 116/2013 Sb. zrušil (s účinností od 7. května 2013, kdy byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů) , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů, jako neústavní, srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 26. září 2013

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu