Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2274/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně V. F., bytem v P., zastoupené JUDr. Jaroslavou Moravcovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Semtíně 81, proti žalované J. V., bytem v N., zastoupené Mgr. Martinem Keřtem, advokátem se sídlem v Pardubicích – Zeleném Předměstí, Sladkovského 2059, o uložení povinnosti strpět užívání části rodinného domu, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. listopadu 2012, č. j. -738, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádná z účastnic

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se domáhala, aby původně žalovaný Z. F. (dále též jen „původně žalovaný“) strpěl, resp. umožnil jí užívání „jednoho obytného pokoje, kuchyně, koupelny a WC, nacházejících se v přízemí domu v části obce Moravany na stavební parcele č. 359, vše v katastrálním území M. n. L., obec Moravany, zapsaného na LV č. 1061 v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice“ (dále jen „předmětný dům“).

Rozsudky Okresního soudu v Pardubicích (soudu prvního stupně), a to vyhovující ze dne 2. srpna 2007, č. j. -81, a zamítavý ze dne 18. září 2008, č. j. -209, byly k odvolání původně žalovaného (první z nich) a žalobkyně (druhý z nich) zrušeny usneseními Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích jako soudu odvolacího ze dne 27. března 2008, č. j. -140, a ze dne 5. března 2009, č. j. -290; současně byla věc vždy vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V řízení následujícím po zrušení druhého (zamítavého) rozsudku soud prvního stupně nejprve k návrhu žalobkyně usnesením ze dne 18. ledna 2010, č. j. -495, rozhodl (podle a 2 , , ve znění před novelou provedenou ), že na místo původně žalovaného Z. F. vstupuje do řízení (jako žalovaná) J. F. (jeho dcera a nynější vlastnice předmětného domu). Poté rozsudkem (v pořadí třetím) ze dne 25. března 2010, č. j. -510, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastnic (výrok II.) a státu (výrok III.).

K odvolání žalobkyně odvolací soud (poté, co jeho předcházející /ve věci samé potvrzující/ rozsudek ze dne 23. září 2010, č. j. -553, byl k dovolání žalobkyně zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2012, č. j. -656, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení) rozsudkem ze dne 22. listopadu 2012, č. j. -738, citovaný (v pořadí třetí) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v zamítavém výroku o věci samé I. a v nákladovém výroku III. a změnil ho v nákladovém výroku II.; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic.

Podle čl. II bodu 7. věty před první větnou čárkou , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2013) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 22. listopadu 2012, Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání žalobkyně (dovolatelky) projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „”). Přitom shledal, že dovolání bylo podáno opožděně.

Podle může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu. Podle je lhůta zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení. Podle věty první lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce.

Jak se podává z obsahu spisu (srov. potvrzení o dodání a doručení do datové schránky na č. l. 746), napadené rozhodnutí odvolacího soudu – obsahující správné (úplné) poučení o dovolání – bylo žalobkyni doručováno (v souladu s ve spojení s , a ) prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky její zástupkyně advokátky JUDr. Jaroslavy Moravcové, kam bylo dodáno dne 18. prosince 2012. Jelikož zástupkyně žalobkyně se do datové schránky přihlásila dne 21. prosince 2012, bylo žalobkyni napadené rozhodnutí tímto okamžikem (dnem) doručeno ( , o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů). Z uvedeného pak nezbytně vyplývá, že posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání dovolání byl čtvrtek 21. února 2013. Bylo-li proto dovolání učiněno telefaxem (viz č. l. 758 spisu) až v pátek 22. února 2013 (a následně doplněno písemným podáním předaným k poštovní přepravě dne 25. února 2013), stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty.

Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle věty první a jako opožděné odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalované nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelce právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. září 2013

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu