Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2376/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele J. I., zastoupeného JUDr. Ondřejem Bultasem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Ruská 40, PSČ 101 00, za účasti Bytového družstva NÁŠ HRAD, se sídlem v Praze 6, Heleny Malířové 281/13, PSČ 169 00, identifikační číslo osoby 25759132, zastoupeného JUDr. Janem Opletalem, advokátem, se sídlem v Praze 3 – Žižkově, Jeseniova 586/99, PSČ 130 00, o určení členství v družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. února 2012, č. j. -67, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 9. března 2010, č. j. -31, Městský soud v Praze zamítl návrh o určení, že navrhovatel je členem Bytového družstva NÁŠ HRAD (dále jen „družstvo“) [výrok I.], a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

V záhlaví označeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Praze usnesení soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).

Navrhovatel napadl rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním, opíraje jeho přípustnost o ustanovení , (dále jen „ “), uplatňuje dovolací důvody dle a navrhuje, aby byla rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušena a věc byla vrácena posledně uvedenému soudu k dalšímu řízení.

V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl jako objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání navrhovatele proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé Nejvyšší soud podle ustanovení a odmítl jako nepřípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným neshledal.

Dovolací argumentace je polemikou se závěrem odvolacího soudu, podle něhož nenapadla-li L. M. platnost svého dřívějšího vyloučení z družstva u soudu, má se za to, že rozhodnutí o jejím vyloučení je platné. Platnost vyloučení jmenované (od níž měl navrhovatel převodem nabýt členská práva a povinnosti) z družstva by totiž bylo možné přezkoumávat jedině v řízení o prohlášení rozhodnutí členské schůze o vyloučení za neplatné; v řízení o určení členství navrhovatele v družstvu ji (dodatečně) přezkoumat nelze.

Tento závěr je ovšem plně v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Poprvé byl formulován a odůvodněn již v rozsudku ze dne 18. dubna 2000, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura, číslo 5, ročník 2001, pod číslem 61, a Nejvyšší soud se k němu přihlásil i v usnesení ze dne 3. února 2005, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2005, pod číslem 62, či v rozsudku ze dne 24. května 2005, sp. zn. , kde dále vysvětlil, že ve sporu o určení členství v bytovém družstvu lze prejudiciálně řešit, zda proces, v jehož rámci bylo podle příslušných právních předpisů rozhodováno o vyloučení člena z bytového družstva, byl již završen (například tím, že rozhodnutí představenstva o vyloučení člena z bytového družstva bylo členu řádně doručeno a ten proti němu nepodal opravný prostředek), nikoli však to, zda uvedené vyloučení bylo věcně správné (opodstatněné). A konečně v usnesení ze dne 28. února 2013, sp. zn. , k uvedenému doplnil, že soud rozhodující o určení členství v družstvu není oprávněn posuzovat věcnou správnost vyloučení z družstva (tj. zda důvod, pro který byl dotčený člen z družstva vyloučen, byl vskutku dán) a není ani oprávněn přezkoumávat, zda byly splněny podmínky, za nichž může družstvo k rozhodnutí o vyloučení přistoupit (např. zda byla udělena výstraha).

Přípustnost dovolání nemohou založit ani námitky proti „způsobu, jakým soud prvního stupně prováděl dokazování“ (když přes výhradu navrhovatele v tomto směru nezkoumal pravost listinných důkazů předložených družstvem), neboť dovolatel jím ve skutečnosti brojí proti hodnocení důkazů soudy nižších stupňů (a jejich skutkovým závěrům). Skutkový dovolací důvod uvedený v ale dovolatel u dovolání, jež může být přípustné jen prostřednictvím , nemá k dispozici (srov. dikci ).

Obecně pak platí, že samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto a družstvu vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Náklady řízení sestávají z odměny za zastupování advokátem, jež podle , , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012 (srov. Čl. II a Čl. III ), činí 2.100,- Kč, a náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle , tj. celkem 2.400,- Kč.

K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. .

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 28. srpna 2013

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu