Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3787/2012

U S N E S E N Í

Ing. R. P.

,

zastoupeného Mgr. Markem Petrjánošem, advokátem se sídlem v Brně, Rašínova 2, proti žalovanému

statutárnímu městu Brnu,

se sídlem v Brně, Dominikánské náměstí 1, IČO: 44992785, o určení vlastnictví, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. června 2012, č. j. -132, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Jde o spor o vydržení pozemku o malé výměře (24 m2), jehož se držitel chopil současně s nabytým sousedním pozemkem; rozloha sporného pozemku činí asi 3% výměry pozemku skutečně nabytého. Předchůdci žalobce jej užívali již od roku 1966, sám žalobce jej nerušeně držel 16 let.

Městský soud v Brně („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. listopadu 2009, č. j. -66, zamítl žalobu na určení, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. 5232/11 – ostatní plocha, jiná plocha, o výměře 24 m2 v k. ú. L., obec Brno, okres Brno-město, vymezeného geometrickým plánem č. 2973-195/2005 vyhotoveným Ing. A. Č. ze dne 12. 7. 2006. Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 28. června 2012, č. j. -132, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o a uplatňuje dovolací důvod uvedený v

Obsahy rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolací soud postupoval podle ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz čl. II. bod 7 ).

Dovolání je přípustné podle ustanovení , je však zjevně bezdůvodné ( ), neboť rozsudek odvolacího soudu zcela odpovídá ustálené judikatuře soudu dovolacího

V dané věci šlo o posouzení dobré víry žalobce, který se spolu s pozemkem, na který se vztahoval nabývací titul, ujal i držby sousedního pozemku, jehož výměra činila 3% pozemku skutečně nabytého, a nerušeně jej držel po zákonnou vydržecí dobu. Dovolací soud opakovně konstatoval, že přezkoumá otázku existence dobré víry držitele, že mu sporný pozemek patří, jen v případě, kdyby úvahy soudu v nalézacím řízení byly zjevně nepřiměřené (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2002, sp. zn. , Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 1068). V řízení o posouzení oprávněnosti držby jsou často dány skutečnosti, umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit jak dobrou víru, tak její nedostatek. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna.Dlouhodobá pokojná držba nabyvatele, zejména pokud trvá – jako v dané věci - 16 let (a dříve jej drželi i právní předchůdci žalobce), nasvědčuje i přesvědčení vlastníka držené věci o tom, že skutečný stav je v souladu se stavem právním. Při obvyklé péči o majetek by skutečný vlastník pozemku nepochybně přistoupil k řešení věci, pokud by sám měl za to, že držitel užívá jeho pozemek (podobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2012, sp. zn. ) – např. vyměřil nájemné, užívací vztah smluvně upravil apod. Nabyvatel nemovitosti, který se chopí držby části parcely, kterou nekoupil, resp. nenabyl jinak, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této části. Nelze stanovit jednoznačné hledisko pro posouzení, jaký poměr ploch koupeného a skutečně drženého pozemku vylučuje dobrou víru nabyvatele o tom, že drží jen koupený pozemek; každý případ je třeba posoudit individuálně. Oprávněnou držbu nelze vyloučit ani v případě, že výměra drženého pozemku dosahuje až 50 % výměry pozemku koupeného, výjimečně i více (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. března 2005, sp. zn. , Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 3670, a řada dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu – např. věci sp. zn. a sp. zn. dovolatele na právní názor, vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sp. zn. , není přiléhavý. Právní názor tam vyslovený se týká jiného případu. Podle zmíněného rozhodnutí „námitka držitele, že sporný pozemek vydržel již jeho právní předchůdce, nemůže mít kladný vliv na výsledek řízení o určení, že vlastníkem pozemku je držitel, jestliže právní předchůdce na držitele sporný pozemek nepřevedl (neoznačil ho ve smlouvě) a převedl na něj pouze pozemky jiné v hranicích a výměře dané příslušným katastrálním operátem“. To ovšem platí jen pro případy, kdy držitel vystupující ve sporu sám nesplnil podmínku trvání zákonné vydržecí doby, a žádá o započtení držby jeho předchůdce. V dané věci však žalobce pozemek držel po dobu 16 let; i kdyby tak pozemek vydržel již jeho předchůdce, nabyl by žalobce originárně vlastnické právo vydržením. Ani v nálezu Ústavního soudu dne 7. července 2008, sp. zn. , na který dovolatel poukazuje, není nic, co by správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybňovalo. K námitce, že sporný pozemek držel žalovaný, když s ním knihovně nakládal, se poznamenává, že tzv. knihovní držba není skutečnou držbou a nepožívá ochrany (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 1932, sp. zn. R I 75/31). Držba předpokládá skutečné, faktické ovládání věci (corpus possessionis – viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2002, sp. zn. ). V dané věci je zjevné, že sporný pozemek fakticky neovládal žalovaný, ale strana žalující. V dané věci nejsou úvahy odvolacího soudu, který dospěl k závěru o objektivní dobré víře žalobce a tudíž i o vydržení pozemku, nepřiměřené; dovolání je tak zjevně bezdůvodné. Dovolací soud je proto podle odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a věty první a , neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobci v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohl požadovat, nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 26. srpna 2013

JUDr. Jiří S p á č i l, CSc.

předseda senátu