Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
35987054CE357F47C1257BE10042BDCE.html
HTML · 11.5 KB
No categories available
22 Cdo 2297/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce V. J., bytem v L., části obce H., zastoupeného Mgr. Radkem Spurným, advokátem se sídlem v Duchcově, Želénská 1291, proti žalované M. J., bytem v bytem v L., části obce H., zastoupené Mgr. Jaroslavou Malou, advokátkou se sídlem v Mostě, SNP 1872, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 12 C 150/2009 , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. září 2012, č. j. 14 Co 672/2012 -81, takto:
I. Dovolání se odmítá.
Stručnéodůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ) :
Okresní soud v Lounech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. května 2012, č. j. 12 C 150/2009 -69, zamítl návrh na vypořádání společného jmění manželů ohledně nemovitostí v k. ú. H. (výrok I.) a rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalované náklady řízení ve výši 18.224 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její právní zástupkyně Mgr. Jaroslavy Malé (výrok II.).
Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací k odvolání žalované usnesením ze dne 6. května 2011, č. j. 8 Co 189/2011 -40, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. o náhradě nákladů řízení změnil pouze co do výše přiznané náhrady nákladů řízení tak, že původně přiznanou částku 18.244 Kč zvýšil na 72.894 Kč, jinak rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, v němž uplatnil přípustnost dovolání podle § 237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. o. s. ř.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř. “), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7 a Čl. VII. zákona č. 404/2012 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Dovolání není přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních § 237 až § 239 o. s. ř. o. s. ř. ) připouští.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001 (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 2003, pod pořadovým č. 4) vyslovil závěr, že dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné. Na tomto závěru ničeho nezměnila ani novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009 Sb.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení § 241b odst. 2 ve spojení s § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243b odst. 5 , § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a skutečnosti, že žalované žádné náklady, na jejichž náhradu by měla právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. srpna 2013 JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu