Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
32DBA88DE758E1E4C1257BE10042FD0D.html
HTML · 15.68 KB
No categories available
29 Cdo 1766/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele J. N., zastoupeného JUDr. Tomášem Bělohlávkem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Kostelní 875/6, PSČ 170 00, za účasti Bytového družstva RADOST, se sídlem v Praze 7, Šimáčkova 9/1450, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 61861278, zastoupeného JUDr. Petrem Novotným, advokátem, se sídlem v Praze 2, Slezská 36, PSČ 120 00, o určení členství v družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 76 Cm 149/2007 , o dovolání družstva proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. ledna 2013, č. j. 14 Cmo 505/2008 -157, takto:
O d ů v o d n ě n í:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 26. června 2008, č. j. 76 Cm 149/2007 -64, ve znění usnesení ze dne 21. července 2008, č. j. 76 Cm 149/2007 -69, kterým Městský soud v Praze určil, že navrhovatel je členem Bytového družstva RADOST (dále jen „družstvo“) [výrok první], a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).
Družstvo napadlo rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. o. s. ř. a nejsou splněny ani podmínky přípustnosti dovolání formulované v § 237 o. s. ř. o. s. ř.
Již v rozsudku ze dne 26. listopadu 2009, sp. zn. 33 Cdo 2509/2007 , jenž je veřejnosti dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu, dovolací soud uzavřel, že sankce neplatnosti právního úkonu se ustanovením § 37 zákona č. 40/1964 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) váže k náležitostem projevu vůle; projev vůle je neurčitý, je-li sice po jazykové stránce srozumitelný, avšak nejednoznačný - a tím neurčitý - je jeho věcný obsah (včetně předmětu ujednání), přičemž neurčitost tohoto obsahu nelze odstranit ani za použití výkladových pravidel podle § 35 odst. 2 a 3 obč. zák. Jde-li o právní úkon, pro který je stanovena pod sankcí neplatnosti písemná forma, musí určitost projevu vůle vyplývat z textu listin y, na níž je tento projev vůle zaznamenán; není postačující, že smluvním stranám je jasné, co je předmětem smlouvy. Požadavku určitosti vymezení předmětu písemného právního úkonu vyhovuje i písemný odkaz na jinou listin u, z níž je předmět úkonu objektivně (tedy každému, a nikoli jen smluvním stranám) poznatelný, samozřejmě za předpokladu, že je v této listin ě označen zcela nezaměnitelným způsobem (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. července 1996, sp. zn. 3 Cdon 227/96 , uveřejněný v časopisu Právní rozhledy, ročník 1998, číslo 7, nebo ze dne 30. ledna 2007, sp. zn. 32 Odo 1242/2005 , uveřejněný v tomtéž časopisu, ročník 2008, číslo 18).
Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, podle něhož dopis ze dne 30. prosince 2003 není svým obsahem dostatečně určitý a jednoznačný právní úkon, který by měl vést ke skončení členství J. B. v družstvu.
Námitka zpochybňující uvedený závěr odvolacího soudu přípustnost dovolání nezakládá, neboť napadený závěr plně respektuje zásady výkladu právních úkonů určené ustanovením § 266 zákona č. 513/1991 Sb. , obchodního zákoníku, a formulované např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98 , uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. ÚS 625/03, uveřejněném pod číslem 84/2005 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.
Důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak, přitom dovolací soud neshledal, a dovolání družstva proto podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3 , § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , když dovolání družstva bylo odmítnuto, navrhovateli tak vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval Nejvyšší soud podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (k tomu srov. nález pléna Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 , uveřejněný pod číslem 116/2013 Sb., a rovněž důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 , dostupného veřejnosti na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Náklady navrhovatele v dovolacím řízení sestávají z odměny za zastupování advokátem, jež podle § 6 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. c/, § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu, ve znění účinném od 8. května 2013, činí 3.100,- Kč, a náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. celkem 3.400,- Kč. S náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 714,- Kč tak dovolací soud přiznal navrhovateli k tíži družstva celkem částku 4.114,- Kč.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2013) se podává z bodů 1. a 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinné, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 28. srpna 2013
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu