Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1810/2013

U S N E S E N Í

THUS, spol. s r.o.

THUSFOODS, s.r.o.

, se sídlem v Praze 9 – Proseku, Trmická 835/6, IČ: 28443837, zastoupené JUDr. Vladimírem Kozelkou, advokátem se sídlem v Praze, Školská 693/28, o vyklizení, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2013, č. j. -126, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178,- Kč k rukám Mgr. Viktora Pavlíka, advokáta se sídlem v Praze, Opatovická 1659/4, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Praha-východ (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 26. dubna 2012, č. j. -103, vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost vyklidit a vyklizené předat žalobkyni (do patnácti dnů od právní moci rozsudku)

„budovu bez čp/če, nezapsanou v katastru nemovitostí, postavenou na pozemku označeném jako stavební parcela č. 62 …“

(dále jen „budova na stavební parcele č. 62“),

„budovu bez čp/če, postavenou na pozemku označeném jako stavební parcela č. 49“

(dále jen „budova na stavební parcele č. 49“) a konečně

„budovu bez čp/če, postavenou na pozemku označeném jako stavební parcela č. 41“

(dále jen „budova na stavební parcele č. 41“), obě zapsané na tam uvedeném listu vlastnictví; současně rozhodl o nákladech řízení účastnic.

K odvolání žalované Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 9. ledna 2013, č. j. -126, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic.

Odvolací soud – shodně se soudem prvního stupně – především dovodil, že mělo-li podle tvrzené ústní dohody trvat bezplatné užívání budovy na stavební parcele č. 62 po „neurčité přechodné období, minimálně však 10 let“, nebyla určena doba a ani účel užívání zmíněné budovy, a proto nemohlo jít o smlouvu o výpůjčce (o dočasném bezplatném užívání), jejíž existence navíc nebyla ani prokázána. Dodal, že užívání uvedené budovy žalovanou se tak opíralo o prostý souhlas, který následně odpadl jeho odvoláním ze strany žalobkyně (vyslovením nesouhlasu s jejím dalším užíváním). Uzavřel, že za této situace se žalobkyně důvodně domáhá ochrany svého vlastnického práva k takto neoprávněně užívané budově žalobou na její vyklizení ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „obč. zák.“). Zároveň se ztotožnil také s názorem, že vyklizovací žaloba je namístě rovněž ve vztahu k budovám na stavebních parcelách č. 49 a č. 41, neboť žalovaná neoprávněně zasahuje do vlastnického práva žalobkyně k těmto budovám nejen tím, že jí brání v přístupu do areálu, v němž se nacházejí, ale také tím, že nechala vyměnit zámky u jejich vstupních dveří.

Přípustnost dovolání žalované (dovolatelky) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanovením , , ve znění po novele provedené (dále jen „ “), podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolací soud předně zastává názor, že napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení (dovolatelkou nastolených) hmotněprávních otázek, „zda je znak dočasnosti u výpůjčky naplněn také sjednáním minimální doby, po kterou by výpůjčka měla trvat“, a zda je „účel užívání …pojmovým znakem výpůjčky“. V řízení totiž nebylo prokázáno, že by účastnice uzavřely jakoukoli dohodu ohledně užívání budovy na stavební parcele č. 62 (uvedenou budovu dovolatelka užívala toliko s jednostranným, tj. kdykoli odvolatelným, souhlasem žalobkyně). Právní názor odvolacího soudu (soudu prvního stupně) na otázku určení doby a účelu užívání budovy na stavební parcele č. 62 lze tedy chápat pouze jako argument podpůrný (argument „navíc“). Jinými slovy řečeno, napadené rozhodnutí by obstálo i v situaci, kdy by se v případném dovolacím přezkumu ukázalo posouzení zmíněných otázek odvolacím soudem nesprávným. Nezávisí-li napadené rozhodnutí na řešení takovýchto otázek, nemůže být dovolání pro jejich řešení přípustné podle

Dovolání však nemůže být podle přípustné ani pro posouzení správnosti právního názoru, že v daném případě je vyklizovací žaloba namístě rovněž ve vztahu k budovám na stavebních parcelách č. 49 a č. 41. Ve smyslu obč. zák. se může vlastník domáhat ochrany svého vlastnického práva zejména žalobou na vydání věci (žalobou vindikační) a žalobou na zdržení se neoprávněných zásahů do vlastnického práva (žalobou negatorní). V soudní praxi (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. května 1998, sp. zn. ) není pochyb o tom, že žaloby na vydání věci obsahují návrh rozsudečného výroku – žalobní žádost (petit) na vydání věci, kterou žalujícímu vlastníkovi někdo jiný neprávem zadržuje a tak ho zbavuje možnosti vykonávat jeho vlastnické právo (v případě nemovitostí žaloba směřuje na jejich vyklizení). Negatorní (zápůrčí) žaloba vlastníka směřuje k tomu, aby se žalovaný zdržel jiných neoprávněných zásahů do vlastnického práva kromě neoprávněného zadržování věci (např. přecházení či přejíždění přes pozemek, osobování si práv k věci, která žalovanému nepřísluší) a tak přestal vlastníka rušit ve výkonu jeho vlastnických oprávnění. V případě nemovitostí žaloba vindikační přichází v úvahu tehdy, je-li vlastník zbaven svého práva užívat věc v důsledku toho, že věc protiprávně ovládá žalovaný tím, že ji okupuje. Naproti tomu žaloba negatorní je namístě tehdy, ovládá-li sice žalobce svoji věc, tuto věc užívá, avšak v tomto užívání je rušen v důsledku protiprávního jednání žalovaného. K současnému naplnění podmínek jak pro žalobu vindikační, tak pro žalobu negatorní, proto nedochází. Rozhodovací praxe soudů (srov. výňatek ze Zprávy o zhodnocení rozhodovací činnosti soudů a státních notářství při řešení některých vlastnických a užívacích vztahů, projednané a schválené občanskoprávním kolegiem Nejvyššího soudu České socialistické republiky dne 29. března 1973, sp. zn. , uveřejněné pod č. 53 v sešitě č. 7 z roku 1973 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) nezaznamenala odklon ani od názoru, že domáhá-li se vlastník vydání (vindikace) ve smyslu uchopení se držby nemovité věci (pozemku), musí znít žalobní petit na jeho vyklizení. Procesněprávní teorie pak v souvislosti s tím dovozuje, že nemovitost je vyklizena tehdy, jestliže z ní povinný nejen odstranil všechny v ní (na ní) umístěné věci, nýbrž až tehdy, kdy ji učinil přístupnou oprávněnému (k tomu srov. Kůrka, V., Drápal, L.: Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha 2004, str. 670, a dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze 14. srpna 2008, sp. zn. , a z 28. února 2011, sp. zn. ).

Od uvedené judikatury se odvolací soud neodchýlil (jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe), jestliže pokládal za správný právní názor soudu prvního stupně, že v daném případě je vyklizovací žaloba namístě i ve vztahu k budovám na stavebních parcelách č. 49 a č. 41. Jestliže totiž (podle zjištěného skutkového stavu) dovolatelka mimo jiné nechala vyměnit zámky u vstupních dveří od uvedených budov, odňala tím žalobkyni možnost je užívat a ovládla je (disponuje přístupem do těchto budov). Vyjádřeno jinak, dovolatelka má dotčené budovy ve své moci (tzv. právní panství nad věcí) a je nerozhodné, zda je rovněž užívá (čerpá jejich užitné vlastnosti, má v nich umístěny své věci, apod.). Nejde tu tedy o případ, kdy žalobce sice svoji věc ovládá, tuto věc užívá, avšak v tomto užívání je rušen v důsledku protiprávního jednání žalovaného, tj. o případ, kdy odpovídající prostředek ochrany vlastnického práva žalobce před neoprávněným zásahem do jeho vlastnického práva žalovaným představuje negatorní (zápůrčí) žaloba, a nikoli žaloba vindikační (na vydání /vyklizení/ věci).

Zbývá dodat, že dovolací soud nepřehlédl sdělení dovolatelky, že dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu „v celém rozsahu“. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – názor, že proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje. Ostatně ve vztahu k uvedeným výrokům schází v dovolání vymezení důvodu dovolání ( ) a vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ), přičemž o tyto náležitosti nebylo doplněno ve lhůtě podle

Za této situace dovolací soud dovolání podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.V Brně dne 21. srpna 2013JUDr. Miroslav F e r á kpředseda senátu