Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1695/2012

U S N E S E N Í

Družstva Hurbanova 4

1)

R. H.

, bytem P. 4, H. 1280/4, a

2)

I. H.

, bytem tamtéž, zastoupeným JUDr. Josefem Douchou, advokátem se sídlem Vestec, Rovná 280, o zaplacení částky 164.482,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. října 2011, č.j. -154, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal zaplacení částky 164.482,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaní jako členové družstva a nájemci „bytu č. 032“ od června 2004 do května 2007 řádně nehradili zálohy na služby spojené s užíváním bytu a další platby v předepsané výši.

Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. 12. 2010, č.j. -121, zastavil řízení ohledně částky 23.334,- Kč (výrok I.), uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně do 3 dnů od právní moci rozsudku poplatek z prodlení z částek tam specifikovaných (výrok II.), částku 13.791,- Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení (výrok III.), částku 23.153,- Kč spolu s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok IV.), a úrok z prodlení v tam uvedené výši (výrok V.), dále zamítl žalobu ohledně zaplacení částky 104.204,- Kč (výrok VI.), ohledně poplatku z prodlení z tam uvedených částek (výroky VII., IX., a X.), a ohledně rozdílu mezi poplatkem z prodlení a zákonným ročním úrokem z prodlení z tam citovaných částek (výrok VIII.); současně rozhodl o vrácení části soudního poplatku žalobci (výrok XI.), o nákladech řízení státu (výroky XII. a XIII.) a o nákladech řízení mezi účastníky (výrok XIV.)

K odvolání všech účastníků řízení Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 27. 10. 2011, č.j. -154, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku III. „ohledně jistiny ve výši 10.343,- Kč co do částky 728,- Kč“ změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl, co do částky 9.615,- Kč jej potvrdil (výrok I.), ve vyhovujícím výroku IV. jej ohledně jistiny v částce 23.153,- Kč taktéž potvrdil (výrok II.), v zamítavém výroku VI. jej změnil tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 42.750,- Kč, co do částky 38.579,- Kč jej potvrdil a ohledně jistiny ve výši 22.875,- Kč jej zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok III.), zrušil jej i v částech vyhovujících výroků III., IV. a V., pokud jimi bylo rozhodnuto o úrocích z prodlení, a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok IV.), v zamítavém výroku „ohledně příslušenství z celkové částky 12.986,- Kč pod bodem VII. z částek a za období po sobě jdoucích tam uvedených“ jej potvrdil (výrok V.), zrušil jej ve výrocích II., VII., VIII., IX. a X., pokud se týkaly příslušenství pohledávky v celkové výši 164.482,- Kč za období od 1. 7. 2004 do zaplacení „ohledně příslušenství pohledávky ve výši 22.875,- Kč (dlužné zálohy za měsíce leden až květen 2007) z jednotlivých záloh po sobě jdoucích za období od 1. 2. 2007 do zaplacení“ a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, změnil jej v části týkající se příslušenství pohledávky ve výši 141.607,- Kč tak, že žalovaní jsou povinni do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit společně a nerozdílně žalobci poplatek z prodlení v tam uvedené výši a změnil jej rovněž „co do příslušenství z částek vyšších a nad rámec přisouzeného“ tak, že žalobu zamítl (výrok VI.); v nákladových výrocích XII., XIII. a XIV. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (výrok VII.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání.

Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 27. října 2011, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací v souladu s čl. II bodem 7. , dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „ ”).

Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů ve smyslu a 4 , se zabýval jeho přípustností.

Pokud dovolání – s přihlédnutím k jeho obsahu ( ) – směřovalo proti části výroku III. napadeného rozsudku, jímž byl změněn zamítavý výrok VI. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 42.750,- Kč, není v této části přípustné podle , neboť dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto v neobchodní věci o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč. Se zřetelem k tomu nelze přihlížet k dovolacím námitkám vytýkajícím odvolacímu soudu nesrozumitelnost tohoto výroku jeho rozhodnutí.

Při řešení otázky přípustnosti dovolání dovolací soud nepřehlédl sdělení dovolatelů (kteří výslovně neoznačili další napadené výroky rozsudku odvolacího soudu, proti nimž dovolání směřuje), že dovoláním napadají (celý) rozsudek odvolacího soudu.

Dovolací soud – opět s přihlédnutím k obsahu dovolání – zastává názor, že z textu dovolání se nepodává, proti kterým dalším konkrétním výrokům (případně jejich částem) napadeného rozhodnutí dovolatelé brojí. Přitom dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které – jak vyplývá z a – může dovolatel doplnit jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání, resp. podle dalších pravidel stanovených Lhůta určená tímto ustanovením je lhůtou propadnou, jejímž marným uplynutím se (původně odstranitelné) vady řízení stávají neodstranitelnými a dovolání, které nebylo o uvedené náležitosti doplněno v propadné (prekluzivní) lhůtě určené v ustanovení , musí být za přiměřeného použití ustanovení , věty první odmítnuto (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp.zn. , uveřejněné pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Současně nelze přehlédnout, že námitky dovolatelů jsou převážně formulovány natolik obecně, že není možné považovat je za řádné uplatnění dovolacího důvodu podle a b), odst. 3 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2005, sp.zn. , uveřejněné pod č. 31 v časopise Soudní judikatura 3/2005); dovolatelé navíc ani nijak obsahově nekonkretizovali formálně uplatněný dovolací důvod podle

Pokud dovolatelé v závěru svého dovolání „v podrobnostech“ odkazovali na „své odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, na předchozí listinné důkazy a podání“, zbývá dodat, že podání předcházející vydání (vyhlášení) napadeného rozhodnutí z povahy věci nemohou reagovat na závěry, na nichž následně odvolací soud založil své rozhodnutí, nehledě na to, že akceptace názoru, podle něhož by bylo možno z hlediska odůvodnění dovolání (jen) odkázat na dřívější podání by nejen odporovala ustanovení , ale i znemožňovala soudu dostát požadavku vyplývajícímu z ustanovení ve spojení s ustanovením (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. ).

S ohledem na výše uvedené proto dovolací soud dovolání žalovaných podle a a dále podle a věty první odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , , a a o skutečnost, že žalobci nevznikly (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelům právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.V Brně dne 15. srpna 2013Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc.předsedkyně senátu