Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1918/2012

33 Cdo 1918/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce Ing. P. D., zastoupeného JUDr. Janem Peterem, advokátem se sídlem Benešov, Masarykovo náměstí 225, proti žalované BORA, s. r. o. se sídlem Dobříš, Mírové náměstí 72, identifikační číslo: 495 51 922, zastoupené JUDr. Tomášem Pelikánem, advokátem se sídlem Praha 1 - Staré Město, Dušní 866/22 (adresa pro doručování Praha 5, Bavorská 856), o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. února 2012, č. j. -425, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 28. července 2008, č. j. -325, uložil žalované povinnost uzavřít se žalobcem kupní smlouvu o prodeji ideálních 5/10 domu čp. na stavebním pozemku o výměře 533 m2 a stavebního pozemku, zapsaných u Katastrálního úřadu v Příbrami na LV pro obec a k. ú. D. (dále jen „nemovitosti“, resp. „předmětné nemovitosti“), za kupní cenu 3,135.000,- Kč splatnou do 15 dnů ode dne, kdy bude žalobci doručeno Katastrálním úřadem v Příbrami vyrozumění o provedení zápisu jeho vlastnického práva k převáděným nemovitostem do katastru nemovitostí (výrok I.); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. února 2012, č. j. -425, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil, ve výroku II. jej změnil tak, že se náhrada nákladů řízení žalobci nepřiznává, a rozhodl o náhradě nákladů řízení státu a o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které není přípustné podle , , ve znění do 31. 12. 2012 (srovnej čl. II bod 7. přechodných ustanovení - dále jen „ “), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť hodnocením v něm uplatněných námitek nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ).

Žalovaná zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spojuje s řešením otázky, zda se žalobce (oprávněný z předkupního práva) ve smyslu domáhá žalobou nahrazení projevu vůle uzavřít kupní smlouvu za „stejných podmínek“, za nichž nabyla nemovitost od podílových spoluvlastníků, kteří porušili předkupní právo, jestliže kupní cena 3,135.000,- Kč, kterou jim uhradila, neodpovídá ke dni podání žaloby „reálné“ ceně nemovitosti a jestliže podstatnou část kupní ceny (2,987.744,- Kč) uhradila do okamžiku zahájení vkladového řízení. Pomocí argumentace, že zatímco kupní cena 3,135.000,- Kč sjednaná v kupní smlouvě uzavřené v roce 1998, odpovídala ceně tržní, kupní cena v téže výši uvedená v petitu žaloby o nahrazení projevu vůle, který byl převzat do výroku soudního rozhodnutí, již tento atribut nesplňuje, vyjadřuje názor, že požadavek „stejných podmínek“ nebyl naplněn. Aby tomu tak bylo, musel by se žalobce domáhat koupě nemovitosti za cenu odpovídající reálné ceně ke dni podání žaloby o nahrazení projevu vůle. Vzhledem k době, kdy mělo k porušení předkupního práva dojít, a k délce řízení považuje žalovaná „nucený prodej“ nemovitosti za kupní cenu 3,150.000,- Kč za porušení shodnosti podmínek koupě v roce 1998. Tím je i odlišné stanovení splatnosti kupní ceny v soudním rozhodnutí, které je v jeho neprospěch.

Takto nastolená právní otázka nečiní z napadeného rozsudku rozhodnutí mající zásadní právní význam ve smyslu Závěr odvolacího soudu o totožnosti kupní ceny předmětu prodeje uvedené v petitu žaloby s kupní cenou, za jakou jej nabyvatel nabyl od povinného, je v souladu s ustálenou judikaturou. Podle ní platí, že převede-li povinná osoba (jeden z podílových spoluvlastníků) věc, aniž ji řádně nabídne oprávněnému (dalšímu podílovému spoluvlastníku), a poruší tím předkupní právo, má oprávněný vedle možnosti dovolat se relativní neplatnosti smlouvy také možnost domáhat se na nabyvateli (novém podílovém spoluvlastníku), aby mu věc nabídl ke koupi podle obč. zák. Na základě výzvy oprávněného vzniká nabyvateli spoluvlastnického podílu právní povinnost nabídnout oprávněnému věc ke koupi za stejných podmínek, za kterých ji sám nabyl. Nesplní-li nabyvatel tuto povinnost, může se oprávněný domáhat žalobou u soudu, aby byl projev vůle nabyvatele učinit mu nabídku ke koupi spoluvlastnického podílu, resp. uzavřít kupní smlouvu odpovídajícího znění, nahrazen soudním rozhodnutím ( ). Právní mocí rozsudku nahrazujícího prohlášení vůle je kupní smlouva uzavřena (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2001, sp. zn. , publikovaný v Souboru pod č. C 578, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2007, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní rozhledy, 2008, č. 4, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 71/2011, který obstál i v ústavní rovině - Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou odmítl usnesením ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. ). Argumentace délkou řízení není přitom způsobilá zpochybnit správnost napadeného závěru, neboť okolnost, jak dlouho bylo vedeno řízení před vydáním dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, nemůže být objektivně důvodem pro věcnou nesprávnost tohoto rozhodnutí (obdobně srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. ; ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud usnesením ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. odmítl). Otázkou shody, resp. srovnatelnosti splatnosti kupní ceny uvedené v petitu žaloby se splatností sjednanou v kupní smlouvě, na základě níž žalovaná nemovitost nabyla, se dovolací soud zabýval již v rozsudku ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. , jímž byl zrušen předchozí rozsudek odvolacího soudu ze dne 12. 5. 2009, sp. zn. , a odvolací soud se od závazného právního závěru, který v něm byl vysloven, neodchýlil.

Žalovaná v dovolání ohlásila, že jím napadá rozsudek odvolacího soudu ve výrocích, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů; podle jeho obsahu ( ) však ve skutečnosti žádné výhrady proti nákladovým výrokům nevznáší. I kdyby tak učinila, nebylo by dovolání v tomto rozsahu přípustné (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2003).

Nejvyšší soud dovolání odmítl ( věta první a ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle , a Žalobce má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil (srovnej nález ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle , 2, , , bodu 6, a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále jen „ “), tj. částkou 20.860,- Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč ( , 3 advokátního tarifu) a částka 4.444,- Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty ( , ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 20. srpna 2013

JUDr. Blanka M o u d r á

předsedkyně senátu