Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3609/2012

30 Cdo 3609/2012

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 3. 2011, č. j. - 59, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 105.505,- Kč s příslušenstvím. Žalobce se jí domáhal jako náhrady škody za náklady vynaložené v incidenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně (dále jen „Krajský soud“) pod sp. zn. , v němž podle žalobce došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu od roku 2003 do roku 2009.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce v celém rozsahu dovolání, jehož přípustnost dovozuje z a odst. 3 , (dále jen „ “).

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz čl. II., bod 7 ).

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle Dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. , je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012; k tomu viz i nález ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. , dostupný na internetových stránkách Ústavního soudu, http://nalus.usoud.cz), přičemž o situaci předvídanou v ustanovení nejde, tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ( ).

Dovolací přezkum je zde přitom předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Jen z pohledu tohoto důvodu je možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.

Proces zkoumání významu rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce přitom není procesem shodným s prověřováním jeho správnosti z hlediska uplatněného dovolacího důvodu. Nejvyšší soud při tomto zkoumání především prověřuje, zda v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam pro rozhodnutí v konkrétním případě a zda jde o právní otázku, kterou dosud neřešil, popř. právní otázku řešenou rozdílně soudy nižších stupňů, či řešenou jinak, než v judikatuře Nejvyššího soudu, anebo otázku vyžadující jiné řešení, než jakého bylo dříve v judikatuře Nejvyššího soudu dosaženo, jak to předpokládá

Dovolatel námitkou směřující proti nesprávně zjištěnému skutkovému stavu soudem prvního stupně brojí proti skutkovým zjištěním, na nichž odvolací soud své rozhodnutí založil. K takové námitce, představující dovolací důvod podle , nelze v souladu s při zkoumání přípustnosti dovolání podle přihlédnout (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Žalobce v dovolání dále namítá, že se odvolací soud nevypořádal s jeho námitkou vznesenou v odvolacím řízení, ve které upozorňoval na pochybení soudu prvního stupně, jenž rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů ve smyslu a bez náležitého poučení žalobce podle Touto výtkou žalobce uplatnil dovolací důvod podle ; z hlediska přípustnosti dovolání podle jsou však takové dovolací výhrady bezvýznamné, neboť k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné (viz - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004. sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 132, ročník 2004). O situaci, že by namítané vady řízení představovaly otázku výkladu procesního práva zásadního právního významu, se v této věci nejedná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006).

Dovolatel dále namítá, že dosavadní soudní praxe je nejednotná, neboť ve věci vedené Městským soudem v Praze pod č. j. - 311 bylo pravomocně přiznáno zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu, a to v souvislosti se stejnou konkursní věcí. Skutečnost, že v různých řízeních bylo o „prakticky totožných nárocích“ rozhodnuto odlišně, však nezakládá zásadní právní význam napadeného rozsudku. Ten by zakládalo pouze odlišné posouzení konkrétní právní otázky, jak z vyplývá, kterou však žalobce ve svém dovolání nevymezuje.

Právní posouzení nároku žalobce na náhradu škody v částce 105.505,- Kč s příslušenstvím odvolacím soudem nepředstavuje jiné řešení ve smyslu , neboť v aplikaci , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění , odpovídá stávající judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. ).

Žalobce dále k upřesnění této námitky odkazuje na své podání ze dne 8. 4. 2011. V rozhodnutí uveřejněném pod číslem 30/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud dovodil, že pouhý odkaz na jiná podání učiněná v průběhu řízení před soudy nižších stupňů nesplňuje požadavek vyplývající z ustanovení , tj. aby v dovolání bylo uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí napadá; podání předcházející vydání (vyhlášení) rozhodnutí odvolacího soudu totiž z povahy věci nemohou reagovat na závěry, na nichž následně odvolací soud založil své rozhodnutí. Pouhým odkazem na argumentaci předcházející vydání (vyhlášení) napadeného rozhodnutí pak dovolatel nemůže dostát ani procesní povinnosti vymezit (formulovat) právní otázku, jejíž řešení by mohlo přivodit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, neboť otázkou zásadního právního významu může být toliko taková právní otázka, na níž je založeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu (srov. shodně např. usnesení ze dne 23. února 2011, sp. zn. , in www.nsoud.cz, v němž Nejvyšší soud označil obecný odkaz na předchozí podání za právně bezvýznamný).

V rozsahu, v jakém dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení a proti potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v nákladovém výroku, není dovolání přípustné. Nákladový výrok totiž není rozhodnutím ve věci samé, a proto dovolání proti němu není přípustné podle ust. a jeho přípustnost nezakládá ani žádné z dalších ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek civilních nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní rozhledy, č. 1, roč. 2002, str. 10).

Z uvedeného plyne, že žalobce nevymezil právní otázku, na které by odvolací soud posouzení jeho nároku založil a která by přiznávala napadenému rozsudku zásadní právní význam ve smyslu Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené dovolání žalobce podle a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. věty první, a , neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 14. srpna 2013

JUDr. František I š t v á n e k

předseda senátu