Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1481/2013

U S N E S E N Í

M. K.

městu Znojmu

, se sídlem ve Znojmě, Obroková 1/12, zastoupenému Mgr. Robertem Valou, advokátem se sídlem ve Znojmě, Dolní Česká 345/32, o určení neexistence pohledávky, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. října 2012, č. j. -43, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovanému se náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud ve Znojmě (dále též jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. ledna 2011, č. j. -24, zamítl žalobu na určení, že

„žalovaný není vlastníkem pohledávky 212.399,- Kč přiznané rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 21. 2. 2008, č. j. -64“

(dále jen „požadované určení“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 22. října 2012, č. j. -43, citovaný rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil; zároveň rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.

Zatímco soud prvního stupně na zjištěném skutkovém základě především dovodil, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „ “), dospěl odvolací soud k závěru, že projednání předmětné věci v občanském soudním řízení brání (z příčin rozvedených v napadeném usnesení) překážka věci pravomocně rozsouzené ve smyslu

Podle čl. II bodu 7. věty před první větnou čárkou , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2013) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 22. října 2012, Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání žalobce (dovolatele) projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle ustálené judikatury (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2000, sp. zn. ) uplatnění dovolacího důvodu předpokládá, že dovolatel především uvede příslušná dovolací tvrzení a zároveň je slovně nebo odkazem na příslušné ustanovení podřadí některému z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v tak, aby z obsahového hlediska nebylo pochyb o tom, o jaký dovolací důvod jde.

V projednávaném případě dovolatel předně namítl, že

„rozhodnutí odvolacího soudu, který řízení zastavil, je nesprávné a nezákonné, neboť tímto rozhodnutím … byl fakticky zbaven svého základního práva, zaručeného LZPS v čl. 36 odst. 1, … domáhat se svého práva u nestranného soudu“

, resp. že mu byla

„postupem odvolacího soudu … odňata možnost prokázat, že pohledávka žalovaného, byť přiznána pravomocným rozsudkem, neexistuje“

, a že tedy rovněž

„zastavením soudního řízení byl odsouzen k plnění bez právního důvodu“

. Z takto obecně a současně neurčitě formulované dovolací námitky však nelze ani dovodit, který konkrétní dovolací důvod (má-li se vůbec jednat o dovolací důvod a nikoli např. o tzv. zmatečnost) dovolatel uplatnil.

Ostatní dovolací výtky se týkají předpokladu dovolatelova naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Ve vztahu k těmto výtkám je nutno připomenout, že prostřednictvím dovolacího důvodu podle , na který dovolatel odkázal, lze odvolacímu soudu (nikoli soudu prvního stupně) vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uvedené výtky však – už vzhledem k jejich charakteru a právním závěrům, na nichž spočívá napadené rozhodnutí – proti uvedenému rozhodnutí směřovat nemohou; ve skutečnosti a nakonec i podle sdělení samotného dovolatele směřují proti právnímu posouzení věci soudem prvního stupně.

Z uvedeného vyplývá, že ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu dovolání neobsahuje relevantní údaje o tom, z jakých důvodů se právě toto rozhodnutí napadá; v důsledku toho není (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu pro stránce kvalitativní. Jelikož již v době podání dovolání byla splněna podmínka povinného advokátního zastoupení dovolatele ve smyslu , mohl dovolatel odstranit vadu dovolání spočívající v nedostatku kvalitativního vymezení dovolacího přezkumu jen po dobu trvání lhůty k dovolání ( ), což však neučinil. Marným uplynutím uvedené lhůty, jejíž konec (s ohledem na nesprávné poučení o nepřípustnosti dovolání / věta druhá / obsažené v napadeném usnesení; ve skutečnosti by bylo dovolání (bez dalšího) přípustné podle – srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2012, sp. zn. , uveřejněného pod č. 137 v sešitě č. 10 z roku 2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) připadl na 7. března 2013, se pak původně odstranitelná vada dovolání, spočívající v tom, že v dovolání nebyl uveden dovolací důvod, stala neodstranitelnou.

Protože v dovolacím řízení, v němž nebyl vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní, nelze pokračovat, muselo být dovolání, které neobsahovalo dovolací důvod a které o tuto náležitost nebylo doplněno do uplynutí lhůty uvedené v , odmítnuto podle a věty první (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2003, sp. zn. , uveřejněné pod č. 21 v sešitě č. 3 z roku 2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /citované rozhodnutí bylo uveřejněno rovněž pod č. 119 v sešitě č. 7 z roku 2003 časopisu Soudní judikatura/).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a ve spojení s ustanovením Dovolací soud dospěl k závěru, že jsou zde důvody zvláštního zřetele hodné, pro něž nelze náhradu nákladů přiznat. Ty spatřuje ve stručnosti vyjádření k dovolání, v prostém přitakání žalovaného názorům odvolacího soudu a dále také v tom, že se převážně zabývá námitkami, jež se svou povahou vztahují k právnímu posouzení věci soudem prvního stupně (a tudíž správnost napadeného rozhodnutí nemohly vůbec zpochybnit).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. července 2013

JUDr. Miroslav F e r á k

předseda senátu