Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3067/2012

U S N E S E N Í

J. S.

městské části Praha 10,

se sídlem Praha 10, Vršovická 68,

zastoupené Mgr. Soňou Hanzalovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 10, Na Míčankách 484/5, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp.zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. října 2011, č. j. -44, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 5. 10. 2011, č.j. -44, potvrdil rozsudek ze dne 17. 5. 2011, č.j. -31, kterým Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) zamítl žalobu na určení, že výpověď daná žalovanou žalobkyni dopisem ze dne 16. 7. 2009 (dále též jen „Výpověď“), je neplatná, a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky a o nákladech státu. Dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Dovolání podané žalobkyní proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud jako soud dovolací v souladu s čl. II bodem 7. , projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále „”).

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné podle , b) (směřuje proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozhodnutím odvolacího soudu byl jeho prvním rozhodnutím ve věci), může být přípustné podle (jež zůstává – i po jeho zrušení nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 21. 2. 2012, sp.zn. použitelné pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 /srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 6. 3. 2012, sp.zn. ) jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle se nepřihlíží.

Jelikož ve smyslu je dovolací soud (s výjimkou určitých vad řízení) vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.

Dovolatelka výslovně neoznačila otázku, s níž spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.

Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že zásilka obsahující Výpověď se dostala do sféry dispozice žalobkyně (§ 45 odst. 1 obč.zák.) již dne 22. 9. 2009, kdy jí byla doručována prostřednictvím pošty, nebyla však zastižena, přičemž téhož dne bylo vhozeno do její poštovní schránky oznámení o uložení této zásilky. Měla tak objektivně možnost si uloženou zásilku obsahující Výpověď vyzvednout a seznámit se s jejím obsahem; není rozhodné, že této možnosti nevyužila. Na uvedeném závěru pak nemohla nic změnit ani skutečnost, že (tatáž) Výpověď byla žalobkyni doručována opakovaně (převzala si ji dne 7.10. 2010), neboť Výpověď jako hmotněprávní úkon se stala perfektní již 22. 9. 2009 (ostatně žalobkyně výslovně uvedla, že v té době v bytě bydlela). Další doručování již bylo nadbytečné, přičemž z tohoto postupu nelze dovodit, že by Výpověď nebyla myšlena vážně, určitě a srozumitelně. Na její platnost nemá vliv ani okolnost, že po doručení Výpovědi s ní žalovaná uzavřela smlouvu o stavebních úpravách bytu.

Jak vyplývá z obsahu dovolání ( ), dovolatelka uvedené závěry zpochybnila a vyjádřila dále nesouhlas s výrokem o nákladech řízení.

Otázka doručení výpovědi nájmu bytu byla již v judikatuře (viz např. rozhodnutí, na němž v odůvodnění svého rozsudku odkázal odvolací soud), ale i v právní teorii (srovnej Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. I. – 459, komentář 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2008, s. 381) vyřešena a rozhodnutí odvolacího soudu je výrazem ustálené soudní praxe. Rovněž je třeba mu přisvědčit, že ani následné kroky žalované (tj. opakované doručování Výpovědi, jakož i uzavření smlouvy o provedení stavebních úprav) nejsou z hlediska posouzení doručení Výpovědi právně relevantní.

Pokud dovolání směřovalo výslovně i proti výroku o nákladech řízení, je rovněž nepřípustné podle , neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp.zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 5/2002, pod pořadovým číslem 88); jeho přípustnost pak nezakládají ani ustanovení , a

Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a 146 odst. 3 , jakož i o skutečnost, že žalované (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.V Brně 17. července 2013Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.předsedkyně senátu