Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3294/2012

U S N E S E N Í

a) Ing. M. K.

,

b) R. K.

, zastoupených Janem Kozákem, advokátem v Olomouci, Riegrova 12, proti žalované

TAGROS a. s.

, se sídlem v Troubelicích 24, IČ: 60793066, zastoupené JUDr. Ing. Zdeňkem Hrabou, advokátem v Říčanech u Prahy, Kamlerova 795, o zaplacení částky 577.510,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 1. 11. 2011, č. j. -705, takto:

I. Dovolání se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci shora označeným byl ve výroku I. v napadené části potvrzen rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. 4. 2011, č. j. -660, kterým byla zamítnuta žaloba, aby byla žalovaná zavázána zaplatit žalobcům ad a) a b) k jejich rukám společným a nerozdílným částku 196.663,60 Kč a žalobkyni ad b) částku 196.663,60 Kč, vše se zákonným úrokem z prodlení od 20. 4. 2008 do zaplacení. Žalobcům ad a) a b) bylo soudem prvního stupně přiznáno peněžité plnění pouze v částce 43,40 Kč s příslušenstvím (ve stejné míře pak i ve vztahu k žalobkyni ad b/) – viz výroky I. a II. rozsudku první instance. Odvolacím soudem bylo dále rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že byla prokázána existence zákonného nájmu k pozemkům ve vlastnictví žalobců ve prospěch Zemědělského družstva Troubelice, právního předchůdce žalované. Nájemní vztah vznikl s účinností od 24. 6. 1991 podle , o půdě. Nižší instance shodně vyložily, že nájem pozemků nezanikl v důsledku výpovědi dané ze strany žalobců právnímu předchůdci žalované písemným podáním ze dne 31. 8. 1993 – výpověď nesplňovala požadavek určitosti právního úkonu z hlediska specifikace pozemků a nebyla ani nikým podepsána. Soudy vyšly ze zjištění, že mezi účastníky nedošlo k dohodě o výši nájemného a žalobcům (pronajímatelům) tedy náleží nájemné za dobu od 4. 1. 2006 do 4. 1. 2008 ve výši odpovídající příslušnému cenovému předpisu, ve znění k datu vzniku nájmu (24. 6. 1991).

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Namítali, že v rozhodnutích nižších instancí nebyl dostatečně zdůvodněn závěr o existenci a rozsahu zákonného nájmu podle Nesouhlasili s právním názorem soudů ohledně neurčitosti právního úkonu spočívajícího v ukončení zákonného nájmu výpovědí. Neztotožnili se ani se znaleckým určením hodnoty nájmu pozemků, když se jednalo nikoli o zemědělskou půdu, ale o stavební pozemky či manipulační plochy, a mechanismus výpočtu úhrady za užívání těchto nemovitostí měl reflektovat tržní cenu. Svůj nárok žalobci kvalifikovali jako bezdůvodné obohacení podle obč. zák. Dovolatelé žádali, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, a současně i rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil první instanci k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Podle článku II. bodu 7. přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. 1. 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci bylo vydáno dne 1. 11. 2011, rozhodl dovolací soud o dovolání žalobců podle ve znění účinném do 31. 12. 2012. Nejvyšší soud zjistil, že žalobci, zastoupení advokátem, podali dovolání v zákonné lhůtě (, ). Přípustnost dovolání opírali o ustanovení Dovolací důvody byly uplatněny podle , tj. pro vadu řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ve smyslu , tedy pro tvrzenou nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem, a podle obsahu dovolání též podle (napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Dovolání není přípustné. Přípustnost dovolání podle pro věc rozhodného ustanovení je dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost podle , b) (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam. Podle má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se přitom nepřihlíží. Kritérium zásadního právního významu napadené rozhodnutí odvolací instance nesplňuje. Podle , o půdě, platí, že nedošlo-li mezi dosavadním uživatelem a vlastníkem zemědělského pozemku k jiné dohodě, vznikne dnem účinnosti tohoto zákona nebo dnem, kdy byl pozemek podle části druhé tohoto zákona vydán, mezi nimi nájemní vztah, který lze vypovědět k 1. říjnu běžného roku. Ze skutkového stavu zjištěného nižšími instancemi, kterým je Nejvyšší soud při uvažované přípustnosti dovolání podle vázán, plyne, že ke vzniku nájemního vztahu k nemovitostem ve vlastnictví žalobců došlo ze zákonave smyslu zákona o půdě, aniž k tomu bylo třeba souhlasného projevu vůle vlastníků pozemků. V posuzované věci tedy právnímu předchůdci žalované svědčil tzv. zákonný nájem, za který příslušela žalobcům náhrada podle tehdy platného cenového předpisu (viz níže). Při stanovení výše nájemného v případě, že došlo k uzavření nájemní smlouvy ex lege podle , je třeba vycházet z náhrady za dočasné užívání pozemků, neboť tento právní vztah je vztahu nájemnímu nejbližší již z toho důvodu, že do nabytí účinnosti zákona o půdě (24. 6. 1991) náš právní řád nájemné k pozemkům neupravoval, takže nebylo možno jednoznačně zjistit nájemné obvyklé v daném místě i čase. Výše nájemného za zastavěné pozemky (nenáležející do pozemkového půdního fondu)musí vycházet ze znění vyhl. č. , ovšem ve znění platném k době vzniku nájmu, tj. k datu 24. 6. 1991 (z nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2002, sp. zn. , publikovaného ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS pod č. 157/2002). Soudy tedy postupovaly správně, pokud na daný případ aplikovaly závěry citovaného rozhodnutí Ústavního soudu a při posouzení výše nájemného užily cenový předpis platný ke dni vzniku nájmu (24. 6. 1991). Lze též souhlasit s právním závěrem nižších instancí o neurčitosti právního úkonu v podobě výpovědi z nájemního vztahu ze dne 31. 8. 1993. Právní úkon je třeba považovat za neurčitý i tehdy, jestliže jinak srozumitelně vyjádřený obsah právního úkonu má takové věcné nedostatky, že je nelze zcela překlenout s použitím interpretačních pravidel; pro právní úkony týkající se nemovitostí platí použití vykládacích pravidel určitosti právního úkonu v užší míře, nejsou-li nemovitosti v právním úkonu plně a náležitě vymezeny a označeny (z usnesení zdejšího soudu sp. zn. ). Odvolací soud proto rozhodl ve věci samé správně a v souladu s dosavadní judikaturou, pokud vycházel z existence zákonného nájmu pozemků ve smyslu , o půdě, a nad rámec nájemného určeného znalecky podle rozhodného cenového předpisu žalobcům požadované peněžité plnění nepřiznal. Z výše řečených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobců podle věty první a odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle a , a to tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť žalobci nebyli v řízení o dovolání úspěšní a žalované v tomto řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle . V Brně dne 3. července 2013

JUDr. Ludvík D a v i d, CSc.

předseda senátu