Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2253/2011

29

Cdo 2253/2011

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce JUDr. M. N., zastoupeného JUDr. Milanem Novákem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Dukelská 15, PSČ 500 02, proti žalovanému Dr. Ing. V. H., MBA, zastoupenému Mgr. Lukášem Eichingerem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 1003/3, PSČ 110 00, o vyloučení akcií ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně TREND - všeobecný investiční fond a. s., vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. ledna 2011, č. j. -173, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 21. dubna 2010, č. j. -113, Krajský soud v Hradci Králové vyloučil ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně TREND - všeobecný investiční fond a. s. (dále jen „úpadkyně TREND“) 8.000 akcií emitenta ČESKÁ INVESTIČNÍ A SPRÁVCOVSKÁ, a. s. (dále též jen „sporné akcie“) a rozhodl o nákladech řízení.

V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Soudy vyšly z toho, že:

1) Žalobce sepsal ke dni 17. února 1999 do konkursní podstaty úpadkyně FIREX akciová společnost (dále jen „úpadkyně FIREX“) 8.000 akcií emitenta KOTVA, a. s., ISIN 0009048955.

2) Společnost KOTVA, a. s. (správně K-T-V invest a. s.) zanikla ke dni 2. srpna 2006 v důsledku fúze sloučením, nástupnickou společností se stala ČESKÁ INVESTIČNÍ A SPRÁVCOVSKÁ, a. s.

3) Podle smlouvy o fúzi byl pro výměnu akcií zanikající společnosti K invest a. s. za akcie nástupnické společnosti rozhodující „stav akcionářů“ zanikající společnosti ke dni vyhotovení závěrečného výpisu z registru emitenta zanikající společnosti, vydaného Střediskem cenných papírů.

4) Žalovaný následně sepsal do konkursní podstaty úpadkyně TREND sporné akcie.

Na takto ustaveném základu odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, podle něhož jsou akcie sepsané v soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně FIREX (emitované společností K-T-V invest a. s.) totožnou movitou věcí se spornými akciemi (emitovanými společností ČESKÁ INVESTIČNÍ A SPRÁVCOVSKÁ, a. s.), u nichž pouze v souvislosti s fúzí došlo k přeměně jejich podoby z akcií zaknihovaných na akcie listinné. Akcionáři zanikající společnosti K invest a. s. se stali ze zákona ( , obchodního zákoníku, dále též jen „obch. zák.“) akcionáři nástupnické společnosti ČESKÁ INVESTIČNÍ A SPRÁVCOVSKÁ, a. s., a akcie emitované nástupnickou společností jsou tudíž (v počtu a „hodnotě“ uvedené ve smlouvě o fúzi) jejich vlastnictvím. Jelikož jde o „totožné cenné papíry“ a žalobce je zapsal do soupisu konkursní podstaty úpadkyně FIREX jako první, nepojí se s pozdějším soupisem učiněným žalovaným žádné právní účinky.

Má-li žalovaný za to, že vlastnicí sporných akcií je úpadkyně TREND, dodal odvolací soud, musí se – jelikož s jeho zápisem do soupisu majetku konkursní podstaty nejsou spojeny žádné právní účinky – domáhat jejich vyloučení ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně FIREX, a v tomto řízení prokazovat, že vlastnické právo ke sporným akciím svědčí úpadkyni TREND.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále též jen „ “), namítaje naplnění dovolacího důvodu vymezeného v ustanovení o. s. ř, a navrhuje, aby Nevyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí dovolatel spatřuje v řešení otázky, zda do konkursní podstaty úpadce náleží i akcie, které nebyly správcem sepsány a k nimž správce dovozuje právo pouze „od dřívějšího sepsání jiných akcií společnosti zaniklé sloučením“.

Dovolatel považuje za nesprávný závěr soudů nižších stupňů, podle něhož jsou akcie zanikající společnosti a akcie emitované nástupnickou společností totožnou movitou věcí, maje za to, že akcionář zanikající společnosti se nestává automaticky akcionářem nástupnické společnosti, nýbrž se jím pouze stát může, uskuteční-li zákonem předpokládaným způsobem faktickou výměnu akcií zaniklé společnosti za akcie společnosti nástupnické.

Současně dovolatel zdůrazňuje, že správce konkursní podstaty není vlastníkem sepsaných věcí a jeho práva nejsou zcela totožná s právy vlastníka.

Žalobce považuje napadené rozhodnutí za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.

Rozhodné znění , podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2007) se podává z ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), podle kterého se pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy, tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 31. prosince 2007 i v témže znění.

Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle ustanovení , neboť napadené rozhodnutí je zčásti (v dovoláním zpochybněném závěru, podle kterého jsou akcie zanikající společnosti K-T-V invest a. s. a akcie nástupnické společnosti ČESKÁ INVESTIČNÍ A SPRÁVCOVSKÁ, a. s. „totožnou movitou věcí“) v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.

Jak Nejvyšší soud vysvětlil již v usnesení ze dne 23. května 2001, sp. zn. (dostupném na webových stránkách Nejvyššího soudu), akcionář slučované společnosti se stává akcionářem přejímající společnosti ke dni zápisu sloučení do obchodního rejstříku (srov. i § 69a obch. zák., ve znění účinném do 29. února 2008; potud je závěr odvolacího soudu správný). Nástupnické společnosti vzniká povinnost bez zbytečného odkladu vyměnit akcie a zatímní listy zanikajících společností za své akcie. Akcie zaniklých slučovaných společností však sloučením nezanikají a v každé z nich je inkorporováno právo na výměnu za akcii či akcie přejímající společnosti, a to ve stanoveném výměnném poměru. To ovšem neznamená, že tyto akcie se stávají akciemi přejímající společnosti; jsou s nimi pouze, až do jejich výměny za akcie přejímající společnosti, spojena práva vyplývající z účasti na ní.

Jinými slovy, akcie zanikající společnosti nelze považovat, jak nesprávně dovozuje odvolací soud, za akcie společnosti nástupnické. Nicméně, jak je zdůrazněno výše, v akciích společnosti zaniklé v důsledku fúze sloučením je inkorporováno právo na výměnu za akcii či akcie přejímající společnosti. Z povahy akcie jako dokonalého cenného papíru vyplývá, že legitimuje svého vlastníka k výkonu práv s ní spojených. Právo na výměnu za akcie přejímající (nástupnické) společnosti ve stanoveném výměnném poměru tudíž svědčí vlastníku akcií společnosti zaniklé fúzí sloučením.

Promítnuto do poměrů projednávané věci, sepsal-li žalobce jako první akcie společnosti KOTVA, a. s. (K invest a. s.), jež následně zanikla fúzí sloučením se společností ČESKÁ INVESTIČNÍ A SPRÁVCOVSKÁ, a. s., svědčí právo na výměnu za akcie nástupnické společnosti žalobci. Toto právo přitom vylučuje soupis akcií nástupnické společnosti žalovaným. Rozhodnutí odvolací soudu je tudíž ve výsledku správné.

Nejvyšší soud, jenž neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), proto dovolání zamítl podle ustanovení části věty před středníkem

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalovaného bylo zamítnuto a žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.

Nejvyšší soud nepřehlédl, že podle ustanovení věty první by při rozhodování o náhradě nákladů řízení měl určit výši odměny za zastupování advokátem podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (jímž byla , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů) [část věty před středníkem] a že podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (tj. podle ustanovení advokátního tarifu) by se mělo postupovat, jen jde-li o přiznání náhrady nákladů řízení podle a nebo odůvodňují-li to okolnosti případu (část věty za středníkem).

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , uveřejněným pod číslem 116/2013 Sb. zrušil (s účinností od 7. května 2013, kdy byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů) jako neústavní, nicméně Nejvyšší soud uzavírá, že při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni je namístě postup dle věty první části věty za středníkem (srov. i rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. ).

Účelně vynaložené náklady dovolacího řízení sestávají z odměny zástupce žalobce za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 7 bodu 5 a § 9 odst. 3 písm. a/ advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. prosince 2012, ve výši 2.100,- Kč, a náhrady hotových výdajů dle advokátního tarifu ve výši 300,- Kč. Spolu s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 504,- Kč podle ustanovení tak dovolací soud přiznal žalobci k tíži žalovaného celkem 2.904,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 26. června 2013

JUDr. Petr Š u k

předseda senátu