Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1408/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců: 1)S. V., bytem v H. B., 2) M. V., bytem tamtéž, obou zastoupených JUDr. Karlem Guziurem, advokátem se sídlem ve Frýdku – Místku, Politických obětí 120, proti žalovanému M. H., bytem v H., zastoupenému JUDr. Wieslawem Firlou, advokátem se sídlem v Havířově, U Stromovky 1501/11, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. listopadu 2012, č. j. -140, takto:I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně náklady dovolacího řízení ve výši 19 892,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobců JUDr. Karla Guziura.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově (dále jen ,,soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. března 2012, č. j. -101, ve výroku I. zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k budově, nacházející se na pozemku parc. č. 4180, a pozemku parc. č. 4180, se ,,všemi právy, součástmi a příslušenstvím“, to vše v katastrálním území Havířov – město, obci Havířov (dále jen ,,předmětné nemovitosti“). Ve výroku II. předmětné nemovitosti přikázal do společného jmění žalobců. Žalobcům ve výroku III. rozsudku dále uložil povinnost zaplatit žalovanému na vyrovnání jeho podílu částku ve výši 397.500,- Kč. Ve výrocích IV. a V. soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 27. listopadu 2012, č. j. -140, výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřuje v a ve kterém uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle Dovolatel uvedl, že souhlasí s přikázáním předmětných nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobců, nesouhlasí však s výší vypořádacího podílu. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí dovolatel spatřuje v nesprávném výkladu a aplikaci principu neúplné apelace v odvolacím řízení. Odvolací soud podle jeho názoru nesprávně nepřipustil v odvolacím řízení jeho návrh na provedení důkazu revizním znaleckým posudkem, který stanovil cenu předmětných nemovitostí vyšší, než byla stanovena znaleckým posudkem provedeným v řízení před soudem prvního stupně. V řízení před soudem prvního stupně přitom neměl možnost tento posudek obstarat, neboť soud prvního stupně rozhodl bezprostředně po jednání, na kterém došlo k výslechu znalce, který vypracoval znalecký posudek pro účely zjištění ceny předmětných nemovitostí. Dovolateli nebyl dán žádný časový prostor k obstarání revizního znaleckého posudku. Dobu mezi vypracováním a doručením znaleckého posudku dovolatel nevyužil, neboť chtěl vyčkat, jakým způsobem se znalec s jeho námitkami vypořádá. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobci navrhli, aby dovolací soud dovolání žalovaného odmítl.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání, jsou účastníkům známy, společně s vyjádřením k dovolání tvoří součást spisu, a dovolací soud proto na ně pro stručnost odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 27. listopadu 2012, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání dovolatele podle ve znění účinném do 31. prosince 2012.

Dovolání může být v řešené věci přípustné jen proti rozsudku odvolacího soudu podle jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají), které zakládají zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.

Závěr, že napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, přitom Nejvyšší soud přijal s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. , zrušil ustanovení až uplynutím 31. prosince 2012, a s přihlédnutím k tomu, že v době podání dovolání měl dovolatel právo legitimně očekávat, že splnění podmínek formulovaných ustanovením povede k věcnému přezkumu jím podaného dovolání (k tomu srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. ).

Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden ( ). Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.

Protože dovolání opírající se o je přípustné jen pro řešení právních otázek, je v tomto případě dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvod podle (a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností) ani dovolací důvod podle

Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 3080, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řadu dalších, implicite též nález Ústavního soudu ze dne 20. února 2003, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. , uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. , uveřejněné tamtéž). Pokud dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, nevede ani polemiku s právními názory odvolacího soudu, ale zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, pak nemůže být přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založena (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2006, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 4666).

Dovolatel v dovolání neformuluje žádnou relevantní otázku zásadního právního významu, která by měla být dovolacím soudem řešena, a existence takové otázky se nepodává ani z obsahu dovolání. Obsahem dovolání není nic, co by mohlo být dovolacím soudem považováno za otázku zásadního právního významu.

Dovolatel zásadní právní význam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu v „otázce nesprávného výkladu a aplikace principu tzv. neúplné apelace, jak jej použil odvolací soud“.

Toto vymezení však zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu nezakládá, neboť ve skutečnosti dovolatel nezpochybňuje právní závěry odvolacího soudu, ale namítá, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a uplatňuje tak – nepřípustně – dovolací důvod podle

Podstatou dovolacích námitek je nesouhlas žalovaného s postupem odvolacího soudu, který v odvolacím řízení nepřipustil provedení důkazu znaleckým posudkem Ing. R. B., Ph. D., MBA, který si dovolatel opatřil. Tento postup opřel odvolací soud o argumentaci, podle níž nelze tento důkazní prostředek považovat za podřaditelný ustanovení , neboť se jedná o důkazní prostředek, jímž má být toliko zjištěn skutkový stav věci odlišně oproti skutkovým zjištěním učiněným soudem prvního stupně (v daném směru ohledně zjištění ceny předmětných nemovitostí) a nikoliv o důkaz vedoucí ke zpochybnění věrohodnosti důkazu provedeného soudem prvního stupně.

Dovolatel v dovolání namítá, že odvolací soud se „zcela nadbytečně relativně obsáhle“ zabýval tím, zda je možno provedení důkazu nově předloženým znaleckým posudkem podřadit ustanovení , neboť odvolací soud opomenul, že „důkazní návrh na vypracování nového (revizního) znaleckého posudku“ dovolatel učinil již v řízení před soudem prvního stupně v rámci písemného vyjádření žalovaného ke znaleckému posudku určujícímu ceny předmětných nemovitostí. Odvolací poukaz na ustanovení pak sám dovolatel výslovně označil za chybný.

Tato námitka však není důvodná, jestliže žalovaný dovozuje, že znalecký posudek Ing. R. B. měl odvolací soud připustit jako důkaz v odvolacím řízení na základě návrhu žalovaného na vypracování revizního znaleckého posudku, uplatněného v řízení před soudem prvního stupně.

Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, dovolatel v řízení před soudem prvního stupně uplatnil výhrady vůči znaleckému posudku Ing. M. K. a navrhl vypracování revizního znaleckého posudku. Tento důkazní návrh neshledal soud prvního stupně důvodným a ve svém rozhodnutí také vyložil důvody, pro které návrhu žalovaného na vypracování revizního znaleckého posudku nevyhověl. Tyto důvody pak sdílel i odvolací soud, jak podrobně vyložil v odůvodnění svého rozhodnutí. Nalézací soudy tak v řízení neprovedly důkaz navrženým revizním znaleckým posudkem a svůj procesní postup řádně odůvodnily.

I v případě, že by procesní postup soudů nebyl správný a mělo by jít o důkaz navržený, leč soudem neprovedený (aniž by však dovolací soud takový závěr jakkoli presumoval či naznačoval), nemohla by tato skutečnost založit přípustnost dovolání. Jednalo by se totiž o neprovedení konkrétně navrženého důkazu, které by mohlo představovat případně toliko vadu řízení ve smyslu , kterou však přípustnost dovolání v režimu založit nelze (k tomu srovnej: Drápal, L., Bureš, J. a kol. : I. Komentář. 1. vydání. Praha. C. H. Beck, str. 1918).

Provedení důkazu znaleckým posudkem Ing. R. B., který si nechal dovolatel v průběhu řízení vypracovat, však tento v průběhu řízení před soudem prvního stupně nenavrhl (ačkoliv byl vypracován ještě před vyhlášením rozhodnutí soudu prvního stupně, tj. před 2. březnem 2012). To ostatně připouští sám dovolatel v dovolání s tím, že v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně „setrval na důkazním návrhu na vypracování revizního znaleckého posudku a současně na podporu svých tvrzení předložil nově zpracovaný znalecký posudek soudního znalce Ing. R. B., Ph. D., MBA ze dne 1. 11. 2012“.

S konkrétními důvody, pro které neshledal odvolací soud použitelnost uvedeného znaleckého posudku jako způsobilého důkazního prostředku v odvolacím řízení v režimu ustanovení , pak dovolatel v dovolání žádným způsobem nepolemizuje, neboť – jak uvedl dovolací soud výše – sám dovolatel považoval odkaz na uvedené zákonné ustanovení v odvolání za nesprávný, neboť dovozoval, že použitelnost uvedeného důkazního prostředku vyplývá z jeho procesního návrhu – učiněného v řízení před soudem prvního stupně – na vypracování nového (revizního) znaleckého posudku.

Obsahem dovolání tak není kritika právních závěrů přijatých odvolacím soudem (byť i ve vztahu k výkladu procesních zákonných ustanovení), ale výhradně uplatnění námitek vůči procesnímu postupu nalézacích soudů, resp. proti skutkovým zjištěním, která učinily a o která opřely svá rozhodnutí. Tím dovolatel ve skutečnosti neuplatnil dovolací důvod podle , ale nepřípustné dovolací důvody podle , odst. 3 K okolnostem uplatněným těmito dovolacími důvody se totiž u dovolání, jehož přípustnost je poměřována ustanovením , nepřihlíží ( , část věty za středníkem ).

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle věty první a odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a když dovolání žalovaného bylo odmítnuto, čímž žalobcům vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Ty v dané věci (vzhledem k zastoupení žalobců advokátem) sestávají (v souladu s ustanovením ) u každého z žalobců z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) určené z tarifní hodnoty 397.500,- Kč podle bodu 6. ve spojení s ustanovením vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. ledna 2013 (dále jen „vyhláška“), neboť příslušný úkon právní služby byl učiněn po 1. lednu 2013, částkou 9.900,- Kč (vyjádření žalobců k dovolání žalovaného - vyhlášky).

Takto určená odměna je u každého z žalobců snížena o 20 % podle § 12 odst. 4 vyhlášky a činí 7.920,- Kč. Spolu s paušální částkou náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč ( vyhlášky) jde o částku 8 220,- Kč u každého z žalobců, celkem 16.440,- Kč. S připočtením náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 3.452,40 Kč (§ ) tak jde celkem o částku 19.892,40 Kč.

Nejvyšší soud nepřehlédl, že podle ustanovení věty první by při rozhodování o náhradě nákladů řízení měl určit výši odměny za zastupování advokátem podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (jímž byla , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů) [část věty před středníkem] a že podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (podle ustanovení advokátního tarifu) by se mělo postupovat, jen jde-li o přiznání náhrady nákladů řízení podle a nebo odůvodňují-li to okolnosti případu (část věty za středníkem).

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , uveřejněným pod číslem 116/2013 Sb. zrušil (s účinností od 7. května 2013, kdy byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů) jako neústavní a s přihlédnutím ke sdělení Ústavního soudu ze dne 30. dubna 2013, č. Org. 23/13, k onomu nálezu, uveřejněnému pod číslem 117/2013 Sb., nicméně Nejvyšší soud uzavírá, že při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni je namístě postup dle věty první části věty za středníkem

Dovolací soud proto žalovanému uložil, aby žalobcům oprávněným společně a nerozdílně nahradil náklady dovolacího řízení ve výši 19 892,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobců ( , , ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou tímto usnesením, mohou se žalobci domáhat výkonu rozhodnutí či exekuce. V Brně dne 4. července 2013 Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu