Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2433/2012

U S N E S E N Í

F. T.

B. M.

, bytem O., L. 662, zastoupenému JUDr. Josefem Kašparem, advokátem se sídlem Karlovy Vary, Jáchymovská 27/114, o zaplacení částky 400.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp.zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. března 2012, č.j. -158, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.487,- Kč k rukám Mgr. Romana Šlechty, advokáta se sídlem Karlovy Vary, Dr. Davida Bechera 24, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Podanou žalobou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 400.000,- Kč (tj. dlužného nájemného ve výši 40.000,- Kč měsíčně za období leden až říjen 2009) s příslušenstvím.

Okresní soud v Karlových Varech jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 23. 11. 2011, č.j. -112 (poté, co jeho předchozí vyhovující rozsudek ze dne 8. 11. 2010, č.j. -54, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 3. 2011, č.j. -74, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení), opětovně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 400.000,- Kč s příslušenstvím tam specifikovaným a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Plzni (soud odvolací) rozsudkem ze dne 28. 3. 2012, č.j. -158, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dospěl (ve shodě se soudem prvního stupně) k závěru, že žaloba je důvodná. Uvedl, že žalovaný užíval na základě nájemní smlouvy ze dne 10. 4. 2006 (dále též jen „Smlouva“) budovu č.p. 225 v O. včetně vnitřního zařízení (vyjma bytu v ní specifikovaného) a část pozemku p.č. st. 112 vyznačenou v plánku připojeném ke Smlouvě i po skončení dohodnuté doby nájmu (tj. i po 31. 12. 2008), aniž byla podána žaloba na jeho vyklizení, a došlo tedy k obnovení nájmu na dobu jednoho roku podle ustanovení§ 676 odst. 2 obč.zák. (z čl. IX odst. 1 Smlouvy nelze dovodit, že by účastníci vyloučili aplikaci citovaného zákonného ustanovení). K tvrzením žalovaného, že ke Smlouvě nebyl připojen plánek a že předávací protokol (s výjimkou stavu elektroměru a vodoměru) neobsahuje stanovené údaje, nemohl přihlédnout, neboť byly v rozporu s ustanovením uplatněny až v odvolacím řízení. Smlouvu proto považoval za platnou, stejně jako dodatky k ní ze dne 1. 4. a 1. 11. 2008, jimiž byla prodloužena doba nájmu (v době jejich uzavření nájem trval a žalovaný nemovitosti užíval).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení a uplatnil v něm dovolací důvody podle , b) Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v otázce obnovování nájemní smlouvy, resp. v otázce „vyloučení ust. “, která nebyla v judikatuře dovolacího soudu řešena. Odvolacímu soudu v tomto směru vytýká, že se opomněl vypořádat s jeho námitkou, že účastníci si v rámci smluvní volnosti v čl. IX odst. 1 Smlouvy sjednali prodloužení nájmu do 31. 3. 2011 za splnění tam stanovených podmínek, čímž vyloučili aplikaci ustanovení obč.zák. Uvádí, že pokud odvolací soud dospěl (dle jeho názoru nesprávně) k závěru, že je možné dodatkem prodloužit „smlouvu, která již zanikla uplynutím doby určité, mohlo dojít k prodloužení nájmu nejdéle na dobu 9 měsíců, nikoliv na dobu 1 roku. Dále poukazuje na to, že si účastníci byli vědomi ukončení nájemního vztahu ke dni 31. 12. 2008, následně si však sjednali termín vyklizení a předání předmětu nájmu žalobci na 12. 1. 2009; užívání předmětu nájmu po tuto dobu je proto třeba chápat jako nový a samostatný právní vztah (nikoliv jako pokračování v užívání předmětu nájmu na základě Smlouvy ve smyslu obč.zák.) a pokud nedošlo v dohodnuté době k předání předmětu nájmu, stalo se tak z důvodů na straně žalobce, který se tak dostal do prodlení a přešlo na něj nebezpečí nahodilé zkázy předmětu nájmu. Aplikaci obč.zák. za situace, kdy žalobce mu svou nečinností znemožnil předání předmětu nájmu, je třeba posoudit jako výkon práva v rozporu s dobrými mravy Odvolacímu soudu rovněž vytýká, že se řádně nezabýval jeho námitkou absolutní neplatnosti Smlouvy. Poukazuje na to, že Smlouva byla provedena k důkazu bez příloh, že žalobce proto neunesl důkazní břemeno ohledně existence nájemního vztahu a jeho předmětu a že soud měl (pro namítané vady) konstatovat její neplatnost pro neurčitost z úřední povinnosti (v této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. ). Uvádí, že předávací protokol v rozporu se Smlouvou neobsahuje (s výjimkou stavu elektroměru a vodoměru) žádné stanovené údaje (nevyplývá z něj, že by jeho součástí měl být seznam movitých věcí) a že ani ve vztahu k nemovitým věcem není předmět nájmu dostatečně určitě vymezen, neboť jsou vymezeny pouze prostory, které předmětem nájmu nejsou, a pokud jde o část pozemku, odkazuje na plánek, jež ke Smlouvě není připojen. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že některá skutková tvrzení uplatnil nepřípustně až v odvolacím řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. , z nějž vyplývá, že skutečnosti svědčící pro závěr o absolutní neplatnosti právního úkonu nespadají do okruhu skutečností, ve vztahu k nimž má účastník povinnost tvrzení). Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil s napadeným rozhodnutím a vyvracel dovolací námitky.

Protože napadené rozhodnutí vydáno dne 28. března 2012, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací v souladu s čl. II bodem 7. dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „ ”). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně, kterému sice předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, avšak jímž bylo – stejně jako zrušeným rozhodnutím – žalobě vyhověno – nejde tedy o přípustnost dovolání podle , b/ ; dovolání tak může být přípustné podle (jež zůstává – i po jeho zrušení nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 21. 2. 2012, sp.zn. použitelné pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 /srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 6. 3. 2012, sp.zn. ) jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Jelikož ve smyslu je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.

Jak vyplývá z obsahu dovolání ( ) dovolatel spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v otázce obnovování nájemní smlouvy, resp. v otázce „vyloučení ust. “. Tyto otázky však zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nezakládají, neboť jsou v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešeny; otázka obnovování nájmu např. v rozhodnutí ze dne 31. 10. 2002, sp.zn. , uveřejněném pod C 1602 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, otázka vyloučení aplikace ustanovení obč.zák. v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2013, sp.zn. . Především je třeba uvést, že výtka dovolatele, že se odvolací soud opomněl vypořádat s jeho námitkou, že si účastníci ve Smlouvě sjednali prodloužení nájmu v rámci smluvní volnosti, čímž vyloučili aplikaci obč.zák., není důvodná. Jak se podává z odůvodnění napadeného rozhodnutí (viz str. 3 rozsudku), odvolací soud se touto námitkou zabýval a dovodil, že „z ujednání smluvních stran rovněž nevyplývá, že by ujednáním obsaženým v čl. IX. odst. 1 nájemní smlouvy ….vyloučily aplikaci ustanovení obč.zák“. Tento závěr není v daném případě (s ohledem na obsah daného ujednání) v rozporu ani s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2013, sp.zn. , jež možnost vyloučení aplikace ustanovení připustilo. Ostatně pokud dovolatel zpochybňuje výklad obsahu (k tomu podrobněji níže) uvedeného ujednání, uplatňuje tím dovolací důvod podle , k němuž při posuzování přípustnosti dovolání podle přihlížet nelze.

Dovolatel dále zpochybňuje především závěr odvolacího soudu, že Smlouva je platným právním úkonem. Pokud mu v této souvislosti vytýká, že nepřihlédl k jeho tvrzení, že ke Smlouvě ve skutečnosti nebyl připojen plánek, na který – pokud jde o vymezení pronajatých prostor (pozemku) – odkazovala, uplatňuje tak dovolací důvod podle , k němuž nelze při posuzování přípustnosti dovolání podle přihlížet nelze. Ostatně řízení namítanou vadou netrpí. Vyplyne-li ve sporném řízení potřeba provedení nenavrženého důkazu z tvrzení, které účastník uplatňuje v odvolacím řízení v rozporu s ustanovením , nesmí odvolací soud takový důkaz (ani z vlastní iniciativy) provést, a to bez ohledu na to, zda má být tímto novým důkazem prokázána skutečnost, jež by mohla způsobit absolutní neplatnost právního úkonu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 10. 2008, sp.zn. , uveřejněný pod číslem 71/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pokud poukazoval na to, že soud měl dovodit neplatnost Smlouvy z úřední povinnosti, je třeba zdůraznit, že k důvodům absolutní neplatnosti právního úkonu soud přihlíží z úřední povinnosti, jen jsou-li z takového právního úkonu bez dalšího patrny (jako např. jde-li o právní úkon nesrozumitelný); jinak je zkoumá (může zkoumat) jen na základě konkrétních tvrzení (jako např. je-li tvrzeno, že podpis na smlouvě byl zfalšován nebo že ji uzavřela osoba jednající v duševní poruše apod.) – srov. usnesení Nejvyššího soudu z 31. 5. 2011, sp.zn. .

Pokud dovolatel dovozuje neplatnost Smlouvy z neurčitého vymezení předmětu nájmu s tím, že chybí specifikace nebytových prostor (neboť jsou vymezeny pouze prostory, jež předmětem nájmu nejsou), stejně jako specifikace vnitřního zařízení budovy, tj. souboru individuálně určených movitých věcí (předávací protokol seznam těchto věcí neobsahuje), jeho námitky ve skutečnosti představují dovolací důvod podle Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 21. 10. 1999, sp.zn. , uveřejněného pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek z 31. 10. 2001, sp.zn. , uveřejněný pod č. 46 v časopise Soudní judikatura 3/2002, a usnesení z 7. 10. 2004, sp.zn. ). Jeho námitky proto představují dovolací důvod podle , k němuž při posuzování přípustnosti dovolání podle přihlížet nelze.

Vzhledem k tomu, že se dovolateli nepodařilo zpochybnit právní závěr odvolacího soudu, že došlo v souladu s ustanovením § 676 odst. 2 obč.zák. k prodloužení nájmu na dobu jednoho roku, jsou jeho další námitky (týkající se předání předmětu nájmu) irelevantní; ostatně směřují ve svém důsledku proti zjištěnému skutkovému stavu a je jimi tedy rovněž uplatňován nepřípustný dovolací důvod podle

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle přípustné. Nejvyšší soud je proto podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů řízení dovolací soud rozhodl podle větu první, , a a zavázal žalovaného, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. S ohledem na to, že Ústavní soud České republiky nálezem ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013 Sb. (s platností a účinností k 7. 5. 2013), zrušil , postupoval Nejvyšší soud při určení výše nákladů dovolacího řízení podle ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „vyhláška č. 117/1996.“). Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 10.020,- Kč ( , ), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , a z částky 2.142,- Kč představující 21% DPH ( )

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat na návrh na soudní výkon rozhodnutí.V Brně dne 24. července 2013Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc.předsedkyně senátu