Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1236/2013

20 Cdo 1236/2013

U S N E S E N Í

Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky

M. H.

,

zastoupenému Mgr. Irenou Jonákovou, advokátkou se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní 14, pro 253.457,- Kč, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze z 31. srpna 2012, č. j. -139, takto:

Dovolání

se odmítá.

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 20. 4. 2012, č. j. -115, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. K jeho odvolací námitce, že soud prvního stupně neprovedl dostatek důkazů a nezkoumal „oprávněnost a vykonatelnost“ titulu (povinný jej napadl správní žalobou a exekuce tak byla nařízena dle jeho názoru předčasně), krajský soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že „v exekučním řízení není soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, proto je nevýznamné, zda povinný byl zavázán k placení pojistného na zdravotní pojištění a zda dlužné pojistné a penále byly správně vypočteny. Námitky tohoto typu měl povinný uplatnit v nalézacím řízení. Nevýznamné je rovněž, že povinný podal správní žalobu, jestliže o ní, jak sám uvádí, nebylo dosud pravomocně rozhodnuto.“

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení a , povinný, stejně jako v odvolání, namítá, že „soud prvního stupně se nevypořádal s faktem existence žaloby proti rozhodnutí správního orgánu…která zatím nebyla rozhodnuta, takže uvedené rozhodnutí nemohl soud prvního stupně brát jakožto vykonatelný titul a své rozhodnutí staví na chybné premise vedoucí k chybnému závěru a nesprávnému právnímu posouzení věci.“ Domnívá se, že exekuce měla být podle ustanovení zastavena, protože je nepřípustná pro jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat. V podání sepsaném advokátem, jímž bylo jeho dovolání doplněno, dále namítá, že mu bylo v průběhu řízení odepřeno právo účastnit se osobně jednání, že se tudíž nemohl v souzené věci blíže vyjádřit a byl tak jednáním soudu poškozen.

Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, , a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, ), se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř je dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21.2.2012, sp. zn. , pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však nadále použitelného (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. ze 6.3.2012)] spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (viz usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132).

Dovolatel žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným ( ), v dovolání nevymezil a hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění podmínky, že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, dospět nelze. Jeho námitka, že proti exekučnímu titulu podal správní žalobu, způsobilá k založení přípustnosti dovolání podle není, jelikož důvodem k zastavení exekuce – nikoli ovšem podle , jak svůj návrh kvalifikuje sám povinný, nýbrž podle – není samotné podání správní žaloby (jež, jak říká ustanovení , odkladný účinek na právní moc ani vykonatelnost rozhodnutí správního orgánu nemá), ale teprve pravomocné zrušení exekučního titulu v příslušném řízení. To však netvrdí ani samotný povinný, a proto také k projednání jeho odvolání nebylo ani třeba nařízení odvolacího jednání, jehož je jinak podle zpravidla třeba.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu , dovolání proti němu podle , odst. 2 ve spojení s tudíž přípustné není, Nejvyšší soud je proto podle věty první a odmítl.

O případných nákladech exekuce bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. června 2013

JUDr. Vladimír Mikušek

předseda senátu