Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3203/2012

ROZSUDEK

P. J.

JUDr. J. J., Ph.D.,

bytem v D., Z. P. 866, s adresou pro doručování P. 5, U. O. 3/1820, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. května 2012, č. j. -194, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. května 2012, č. j. -194,

se zrušuje

a věc

se vrací

tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 30. 5. 2012, č. j. -194, změnil rozsudek Okresního soudu ve Zlíně (soud prvního stupně) ze dne 20. 9. 2011, č. j. -139, tak, že zamítl žalobu, jíž mělo být žalovanému uložilo „vyklidit bytovou jednotku č. 33, bytového domu na ulici J. 4518 ve Z. o velikosti 4+1 s příslušenstvím“ (dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Shodně se soudem prvního stupně zjistil, že 29. 3. 1995 uzavřela žalobkyně s manželi P. (nabyvatelé) smlouvu o převodu členských práv a povinností týkajících se družstevního bytu o velikosti 2+1 ve Z., na ulici D. 4035 (dále jen „byt na ulici D.“), že tentýž den uzavřel žalovaný s manželi P. smlouvu o převodu členských práv a povinností týkajících se předmětného bytu, že ani jedna dohoda (ani oznámení o jejím uzavření) nebyla předložena bytovému družstvu, že 19. 6. 1995 uzavřela žalobkyně s manželi P. dohodu o výměně obou bytů (oba ve vlastnictví bytového družstva BUDOVATEL), že souhlas s výměnou bytů ze dne 22. 6. 1995 podepsal za bytové družstvo jen jeho předseda Ing. A. D., že dne 12. 7. 1995 uzavřelo bytové družstvo s žalobkyní nájemní smlouvu k předmětnému bytu a že se žalobkyně s žalovaným nastěhovala do předmětného bytu a manželé P. do bytu na ulici D. Na rozdíl od soudu prvního stupně s odkazem na a , (dále jen „obč. zák.“), dospěl k závěru, že podepsal-li souhlas s výměnou bytu za družstvo jen jeho předseda, jde o absolutně neplatný právní úkon, neboť souhlas pronajímatele s výměnou bytu musí být písemný, a písemný právní úkon družstva musí podepsat alespoň dva členové jeho představenstva, což se v daném případě nestalo. Protože nebyla platně schválena dohoda o výměně bytu mezi manželi P. a žalobkyní, není platná ani nájemní smlouva k předmětnému bytu uzavřená s žalobkyní, a proto žalobkyně není ve sporu aktivně legitimována.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení , , ve znění do 31. 12. 2012 („ “) a odůvodnila je , b) Namítala, že odvolací soud postupoval nesprávně, když jí nepoučil podle , takže nemohla doplnit tvrzení např. ve vztahu k vydržení členských práv, dobré víry a právní jistoty a navrhnout k nim důkazy. Poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. , který předložil žalovaný v odvolacím řízení, v němž soud dospěl k závěru, že je výlučnou nabyvatelkou členských práv a povinností k předmětnému bytu. Upozornila na to, že více než 15 let v dobré víře bydleli a chovali se všichni zainteresovaní (účastníci, bytové družstvo, manželé P.), že jsou nájemci bytů, v nichž bydlí. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu (případně i soudu prvního stupně) a věc vrátil mu k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že napadený rozsudek považuje za správný, vyvracel námitky dovolatelky a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. před 1. 1. 2013), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodem 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „ ”).

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky jejího advokátního zastoupení ( a 4 ), a je přípustné podle , neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ).

Dovolatelka posléze uvedenou vadu řízení namítla (námitkou, že jí soud nepoučil podle , ačkoliv mínil věc po právní stránce posoudit jinak).

Soud poučí účastníka podle , má-li za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak, k poučení není třeba přistupovat jen, postačují-li tvrzení poskytnutá v řízení pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu.

Z obsahu spisu a odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že odvolací soud posoudil otázku aktivní legitimace dovolatelky odlišně od soudu prvního stupně, neboť dospěl k jinému právnímu závěru o platnosti dohody o výměně bytu, a aniž by vyzval dovolatelku k doplnění tvrzení, zda se stala nájemkyní předmětného bytu a členkou družstva na základě jiných skutečností, změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobu zamítl. Odvolací soud se při svém závěru o nedostatku aktivní legitimace dovolatelky zabýval pouze neplatností písemného souhlasu bytového družstva (pronajímatele obou bytů) s výměnou podle § 715 obč. zák., dalšími skutečnostmi, jež byly v řízení zjištěny (zejména uzavření nájemní smlouvy) a které by případně mohly vést k závěru, že dovolatelka je výlučnou nájemkyní předmětného bytu a je proto ve sporu aktivně legitimována, se již nezabýval, a ani dovolatelku – pokud měl za to, že tato tvrzení či důkazy, nejsou dostatečná - nevyzval k jejich doplnění. Z odůvodnění jeho rozsudku ani nelze zjistit, proč tak neučinil. Řízení proto zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ).

Právní posouzení věci odvolacím soudem je navíc neúplné. Předmětný byt je bytem družstevním, přesto se odvolací soud nijak nezabýval tím, zda došlo i k převodu členství v bytovém družstvu (a v návaznosti na to k platnému uzavření nájemní smlouvy dovolatelky k předmětnému bytu), zda výměna bytů, včetně souhlasu družstva, nebyla upravena ve stanovách družstva, případně zda – s ohledem na tvrzení účastníků – mohlo dojít k vydržení členského podílu dovolatelkou (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. , uveřejněné pod č. 50/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. ).

Protože vzhledem k uvedenému není rozhodnutí odvolacího soudu správné, dovolací soud ho zrušil ( část věty za středníkem ) a podle věty první vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. července 2013

JUDr. Pavlína B r z o b o h a t á

předsedkyně senátu