Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tvo 21/2013

-13

U S N E S E N Í

T. H.

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného T. H. zamítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2011, sp. zn. , byl obviněný T. H. uznán vinným v bodě I/1 písm. a) – o), 2 písm. a), b) zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 k § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku v bodě I/1 písm. i) ohledně částky 269.589,- Kč. Za to byl podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 5.000.000,- Kč, což představuje 500 denních sazeb po 10.000,- Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, uložen obviněnému náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech, včetně jejich zastupování na základě plné moci, a dále v zákazu podnikání s předmětem podnikání provozování a pořádání automobilových závodů, na dobu deseti roků. Na druhé straně byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby Vrchního státního zástupce v Praze ze dne 30. 4. 2010, sp. zn. 8 VZV 5/2008, pro skutky popsané pod bodem I/1, 3. Tímtéž rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných P. M., J. M., L. A., Ing. P. N., P. Č. roz. D. a D. D..

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 21. 1. 2013, sp. zn. , rozhodl o odvoláních státního zástupce a obviněných P. M., J. M., L. A., Ing. P. N., P. Č. a D. D.. Protože z důvodu neomluvené neúčasti žádného z předchozích či současných obhájců obviněného T. H. o jeho odvolání a odvolání státního zástupce v jeho neprospěch nemohlo být rozhodnuto, Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 21. 1. 2013, sp. zn. , podle § 23 tr. ř. trestní řízení proti obviněnému T. H. vyloučil ze společného řízení k samostatnému projednání s tím, že věc bude u tohoto soudu nadále vedena pod sp. zn. . Veřejné zasedání o odvolání obviněného T. H. a státního zástupce tak bylo nařízeno na 18. 3. 2013 a poté bylo opakovaně na základě opětovných žádostí obviněného s odkazem na jeho zdravotní stav odročováno na dny 8. 4. 2013, 23. 4. 2013, 13. 5. 2013 a 4. 6. 2013.

Dne 3. 6. 2013 bylo Vrchnímu soudu v Olomouci doručeno podání obviněného T. H., kterým prostřednictvím svého obhájce vznesl jednak námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Olomouci a požádal o postoupení věci k dalšímu řízení k Vrchnímu soudu v Praze, jednak podal stížnost proti odbornému vyjádření doc. MUDr. Vaverky, CSc., jeho obsahu a způsobu vypracování, jakož i proti procesnímu postupu soudu. Námitku podjatosti posléze upřesnil podáním ze dne 6. 6. 2013 v tom směru, že jeho námitka směřuje konkrétně vůči senátu Vrchního soudu v Olomouci 2 To, projednávajícího jeho věc, konkrétně proti soudcům JUDr. Zbožínkovi, JUDr. Štefanovi a JUDr. Kouřilové.

Ve svých přípisech s neoznačeným adresátem ze dnů 29. 5. 2013 a 5. 6. 2013 obviněný konkretizoval důvody námitky podjatosti s odvoláním na informace, které získal v advokátní kanceláři JUDr. Julie Xinopulosové v Olomouci. Uvedl, že jej na podzim roku 2011 oslovil jeho známý M. M., který mu dal kontakt na J. M., jež mu s advokátkou sjednal schůzku, na níž mu tato i za jejich přítomnosti měla nabídnout, že je schopna zařídit ovlivnění odvolacího senátu Vrchního soudu v Olomouci v jeho prospěch. Za tyto služby žádala 500.000,- Kč za práci, 500.000,- Kč na vedlejší výdaje a 5.000.000,- Kč na úplatek pro soudce odvolacího soudu. Poté, co jí obviněný sdělil, že peníze nemá, ale pokusí se je dát do 6 měsíců dohromady, advokátce podepsal plnou moc k zastupování, aby se mohla seznámit se spisem, a tuto v polovině roku 2012 znovu navštívil s tím, že žádné peníze nesehnal. Znovu za ní zajel na konci roku 2012 s tím, že sehnal 1.000.000,- Kč, a kdy mu advokátka sdělila, že mluvila s někým na Vrchním soudu v Olomouci, kde jí mělo být řečeno, že napadený rozsudek v jeho věci bude potvrzen. Jak obviněný dále podotkl, již 2 až 3 měsíce před zasedáním odvolacího soudu tedy věděla, jak bude ve věci rozhodnuto. Jak obviněný dále poznamenal, JUDr. Xinopulosová nikdy neuvedla, o kterého ze soudců na Vrchním soudu v Olomouci se jedná, jen při předposledním jednání v polovině roku 2012 sdělila, že pokud nebude částka 5.000.000,- Kč zaplacena, bude napadený rozsudek potvrzen a pokud částku 5.000.000,- Kč zaplatí, bude věc vyřešena k jeho spokojenosti s tím, že má tuto informaci přímo od soudce z Vrchního soudu v Olomouci. Na otázku obviněného, zda si je jistá, že za 5.000.000,- Kč by do toho soudce šel, vzhledem k tomu, že v její advokátní kanceláři pracuje syn předsedy odvolacího senátu JUDr. Zbožínka, odpověděla, že kdo, co a jak je její problém a obviněný se má starat jen o zajištění financí. Z toho obviněný dovodil, že aniž by ve věci proběhlo veřejné zasedání odvolacího soudu, byla zde snaha, i když nakonec nerealizovaná, zasáhnout do průběhu odvolacího řízení, o jehož výsledku bylo již předem rozhodnuto.

Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 6. 2013, sp. zn. , bylo podle § 31 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto, že senát Vrchního soudu v Olomouci složený z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Zbožínka a soudců JUDr. Martiny Kouřilové, Ph. D., a JUDr. Vladimíra Štefana, z důvodů uvedených v § 30 odst. 1 tr. ř., není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci proti obviněnému T. H., vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. .

Tento svůj závěr vrchní soud odůvodnil tím, že z přípisů advokátky JUDr. Xinopulosové, doručeného Krajskému soudu v Brně dne 13. 2. 2012 vyplývá, že jí dnem 8. 2. 2012 v předmětné věci obviněný T. H. udělil plnou moc k obhajobě. Poté, co bylo ve věci podepsaným soudem dne 29. 11. 2012 nařízeno veřejné zasedání o odvolání na 21. 1. 2013, o němž byla JUDr. Xinopulosová vyrozuměna dne 29. 11. 2012, přípisem podepsanému soudu ze dne 3. 1. 2013 sdělila, že již v květnu 2012 došlo k ukončení obhajoby obviněného T. H. na základě vzájemné dohody z důvodu neposkytnutí zálohy na právní služby. Z toho důvodu nedošlo z její strany ani ke studiu spisu, když nedopatřením nedošlo k zaslání odvolání plné moci krajskému soudu. Od května 2012 tedy obviněného H. v předmětné věci nezastupuje a kromě zaslané plné moci a jejího odvolání není ve spise záznam o tom, že by jmenovaná advokátka předmětný trestní spis kdykoli u Vrchního soudu v Olomouci či u Krajského soudu v Brně studovala.

Jak z předmětného usnesení dále vyplývá, v souladu s rozvrhem práce byla dne 22. 6. 2012 věc předložena k rozhodnutí senátu 2 To podepsaného soudu ve složení předsedy senátu JUDr. Jaroslava Zbožínka a členů senátu JUDr. Martiny Kouřilové, Ph. D., a JUDr. Vladimíra Štefana. Jak bylo dále zdůrazněno, žádný ze soudců uvedeného senátu nikdy před dnem 21. 1. 2013 nepřišel s obviněným T. H., ve věci intervenujícím státním zástupcem Vrchního státního zastupitelství v Praze JUDr. Tomášem Černým ani s nikým z dalších obviněných do jakéhokoliv kontaktu, v uvedeném veřejném zasedání byla přijata pouze omluva obviněného a jeho věc vyloučena ze společného řízení. Poté docházelo pouze ke shora uvedeným písemným kontaktům mezi soudem a obhájcem obviněného. Pokud jde o stávajícího obhájce obviněného JUDr. Richarda Nováka, nikdy nedošlo k osobnímu či jinému než ve spise založenému jednání s kterýmkoliv členem ve věci rozhodujícího senátu. Po celou dobu řízení před podepsaným soudem ani nikdy předtím nepřišel ve věci rozhodující senát ve věci do osobního ani jiného kontaktu s dne 14. 4. 2013 zesnulou advokátkou JUDr. Julií Xinopulosovou. Podle soudu na tomto faktu nic nemění ani skutečnost, že syn předsedy odvolacího senátu Mgr. Michal Zbožínek se v uvedeném období podílel na práci advokátní kanceláře JUDr. Julie Xinopulosové, avšak s předmětnou kauzou podle spisového materiálu ani v substituci ani jinak nepřišel do styku, a tuto skutečnost obviněný v námitce podjatosti ani nevytýká. Vrchní soud tedy dovodil, že v posuzované věci není senát 2 To podepsaného soudu v uvedeném složení z vykonávání úkonů trestního řízení proti obviněnému T. H. vyloučen z důvodů uvedených v § 30 odst. 1 tr. ř., neboť vůči jeho osobě, státnímu zástupci, jeho obhájcům či jiným osobám neměli a nemají jiný než profesionální poměr vyplývající z rozhodování věci přidělené podle rozvrhu práce podepsaného soudu.

Proti tomuto usnesení podal dne 12. 6. 2013 obviněný T. H. prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě stížnost, kterou odůvodnil podáním ze dne 20. 6. 2013. Úvodem své stížnosti obviněný uvedl, z jakých důvodů námitku podjatosti podával, přičemž konstatoval, že Vrchní soud v Olomouci neakceptoval omluvy neúčasti u jednání soudu jednak obhájců, které byly řádně odůvodněny a včas soudu postoupeny, jednak omluvy jeho osoby se týkající. V tomto směru obviněný

konstatoval, že

soud sice akceptoval jeho omluvu z důvodu zdravotních potíží v souvislosti s úrazem zad, pro které nebyl subjektivně schopen se osobně účastnit odvolacího řízení, v mezidobí si však nechal vypracovat odborné vyjádření MUDr. Vaverky k posouzení, zda je či není schopen osobní účasti u soudu, bez tohoto, že by byl znalcem, resp. lékařem osobně kontaktován a soudem o tomto informován. Přestože se následně chtěl k soudu dostavit, jeho účast znemožnila dopravní nehoda, jejíž příčinu spatřoval ve svém nedobrém zdravotním stavu. Námitku podjatosti pak podal proto, že se nemohl ztotožnit s tím, že soud si nechal vyhotovit odborné vyjádření MUDr. Vaverkou, kterýmžto postupem soudu, který zcela úzce vymezil otázky lékaři, se cítil nejen obejit, ale i poškozen. V souvislosti s tím dovodil, že se kolem jeho trestní věci mohla odehrávat nějaká jednání, o kterých nebyl informován a mohlo tak docházet k únikům informací ohledně vyřízení jeho trestní věci, neboť v rámci komunikace s JUDr. Xinopulosovou se dozvídal skutečnosti tomu nasvědčující. Zdůraznil, že námitkou podjatosti nehodlal nikoho poškozovat ani očerňovat, s tím, že souběžně podal trestní oznámení proti neznámému pachateli, kde popsal okolnosti jednání v uvedené advokátní kanceláři v Olomouci.

Za neobjektivní, nesprávné a tzv. „nad rámec“ označil obviněný rovněž skutečnosti uvedené na str. 4 odůvodnění napadeného usnesení vrchního soudu. Podle jeho názoru se snaží hájit v trestním řízení své postavení, nehodlá nikoho poškozovat, křivě obvinit, a to ani jmenovanou advokátku, ani soudce Vrchního soudu v Olomouci. Z těchto důvodu požádal Nejvyšší soud, aby podrobně a objektivně vyhodnotil skutečnosti jím uvedené jednak v námitce podjatosti, jakož i přiloženém trestním oznámení. Dodal, že pokud byl někde a někým ubezpečován, že lze vše vyřídit za peníze a posléze bylo řečeno, že to není možné, že již předem je očekáváno negativní rozhodnutí, pak má zcela oprávněné pochybnosti, aby celá jeho trestní kauza byla objektivně došetřena. V tomto směru poznamenal, že ačkoliv v mezidobí od vyhlášení rozsudku Krajským soudem v Brně do současné doby uváděl řadu důkazních návrhů, kdy sděloval především soudu a státnímu zastupitelství, že hodlá uvést nové podstatné skutečnosti, bylo v tomto směru pouze konstatováno, že se jedná o součást jeho obhajoby a žádný důkazní návrh nebyl dosud Vrchním soudem v Olomouci akceptován. Ze všech výše uvedených důvodů stěžovatel dovodil, že senát Vrchního soudu v

Olomouci není schopen nestranně vykonávat úkony trestního řízení a mohlo by dojít k rozhodování o jeho osobě způsobem, který označil jako nedůsledný, resp. neobjektivní. Jsou tedy dány důvody pro vyloučení senátu Vrchního soudu v Olomouci z vykonávání úkonů trestního řízení v jeho v trestní věci.

Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.

Podle § 30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Soudce nebo přísedící je dále ve smyslu odst. 2 citovaného zákonného ustanovení vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného, přitom po podání obžaloby je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků, vydal příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba. Podle § 30 odst. 3 tr. ř. platí, že z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen státní zástupce, který napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu souhlas nebo pokyn.

Nutno konstatovat, že poměr vyloučené osoby k věci či osobám, jichž se úkon přímo dotýká, musí mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti takové osoby přistupovat k věci a k úkonům v ní činěným objektivně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. ).

V obecné rovině lze zdůraznit, že v souladu s ustálenou judikaturou poměr k projednávané věci může záležet např. v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení sám nebo osoba jemu blízká byly projednávanou trestnou činností poškozeny, případně byly jinak této činnosti účastny (např. jako svědci, tlumočníci) nebo v případech, kdy vzniká pochybnost, že orgány činné v trestním řízení mají z jiných důvodů zájem na výsledku trestního řízení. Za poměr k projednávané věci podle § 30 odst. 1 tr. ř. ovšem nelze považovat poměr abstraktního rázu, který se promítá v právním názoru, resp. hodnocení důkazů, a z něj vycházejícím přístupu k projednávané věci, protože pak nejde o osobní poměr k věci samé, ale toliko o odlišný názor týkající se právního posouzení skutku, resp. hodnocení důkazů. Ani otázka úrovně odborné způsobilosti soudců nemůže být sama o sobě důvodem pro jejich vyloučení (srov. č. 23/1998 Sb. rozh. tr.).

Pro poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká (ale také pro poměr k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům nebo jinému orgánu činnému v trestním řízení), bude vyloučen soudce nebo přísedící, který je k uvedeným osobám zejména v poměru příbuzenském, popř. ve vztahu úzce přátelském, anebo naopak nepřátelském (viz rozhodnutí č. 30/2007 Sb. rozh. tr.).

S ohledem na výše uvedená rozvedená teoretická východiska Nejvyšší soud konstatuje, že pokud jsou dovozovány důvody podjatosti předsedy a členů senátu Vrchního soudu v Olomouci ze způsobu jejich obviněným předpokládaného postupu v jeho trestním řízení, včetně způsobu hodnocení provedených důkazů, jakož i rozhodnutí ve věci samé, pak takovéto skutečnosti nejsou samy o sobě způsobilé vytvořit základ pro konstatování, že by byla naplněna některá z okolností uvedených v § 30 tr. ř., která by opravňovala závěr o podjatosti jmenovaných soudců.

Podle přesvědčení Nejvyššího soudu tyto okolnosti nelze přeformulovat do závěru, že u soudců senátu 2 To, jemuž byla věc v rámci rozvrhu práce přidělena byl dán takový poměr k projednávané věci nebo poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, který má na mysli ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř.

Jak vyplývá i z usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 6. 2013, sp. zn. , dotčení soudci nemají žádný vztah k projednávané věci a k osobám (tedy ani k obhájcům, obviněnému či činnému státnímu zástupci), jichž se úkony trestního řízení dotýkají. Obviněný v podstatné části své stížnosti namítá,

že „zde měla být snaha (i když nakonec nerealizovaná) zasáhnout do průběhu odvolacího řízení s tím, že ještě před veřejným zasedáním odvolacího soudu bylo o jeho výsledku údajně předem rozhodnuto“,

neboť v rámci jím popsaného jednání v advokátní kanceláři dnes již zemřelé JUDr. Xinopulosové v Olomouci mu ze strany této obhájkyně měla být učiněna nabídka za úplatek ve výši 5.000.000,- Kč zařídit ovlivnění rozhodnutí odvolacího senátu Vrchního soudu v Olomouci v jeho prospěch, aniž by bylo ze strany obhájkyně konkretizováno, o kterého ze soudců Vrchního soudu v Olomouci se jedná s tím, že pokud tato částka nebude zaplacena bude napadený rozsudek potvrzen, v opačném případě pak bude věc vyřešena k jeho spokojenosti. Takovéto abstraktní, ničím nepodložené námitky, směřující ve skutečnosti nikoli proti konkrétním osobám soudců senátu odvolacího soudu, ale které byly učiněny zejména ve vztahu k zemřelé obhájkyni – JUDr. Xinopulosové, a teprve jejím prostřednictvím vůči uvedenému senátu odvolacího soudu, však nemohou založit důvody pro vznik pochybností o schopnostech obviněným uvedených soudců přistupovat k věci a k úkonům v ní činěných objektivně. Lze souhlasit s vrchním soudem, že na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že syn předsedy odvolacího senátu Mgr. Michal Zbožínek se v uvedeném období podílel na práci advokátní kanceláře JUDr. Julie Xinopulosové, avšak s předmětnou kauzou podle spisového materiálu ani v substituci ani jinak nepřišel do styku, a tuto skutečnost obviněný v námitce podjatosti ani nevytýká.

Pokud jde o konkrétní námitky stěžovatele směřující proti procesním pochybením soudu (proti odbornému vyjádření znalce z oboru chirurgie, odvětví neurochirurgie, FN v Olomouci, Doc. MUDr. Vaverky, CSc., jeho obsahu a způsobu vypracování, který byl odvolacím soudem vyžádán k posouzení schopnosti účasti obviněného u veřejného zasedání o odvolání na podkladě jím předložených lékařských zpráv, aniž by byl o tomto soudem informován a znalcem osobně kontaktován), takové skutečnosti nemohou být bez dalšího důvodem k vyloučení soudce z projednávání věci, když je zřejmé, že judikatura se kloní k závěru, že vztah k projednávané věci nelze vyvozovat ze způsobu jejího rozhodování a případných procesních pochybení (viz č. 23/1998 Sb. rozh. tr.). Aniž by Nejvyšší soud hodnotil procesní postup soudců, má za to, že tento by nemohl být důvodem k opodstatněné domněnce o jejich poměru k projednávané věci. Již vůbec pak není možné shledávat vztah soudců k projednávané věci v tom, že doposud nebyl neakceptován požadavek obviněného na provedení jím navrhovaných důkazů.

Z naznačeného výkladu je patrné, že obviněným namítané skutečnosti nemohou být důvodem vyloučení orgánu činného v trestním řízení z projednávání věci, je totiž zřejmé, že judikatura se kloní k závěru, že vztah k projednávané věci nelze vyvozovat ze způsobu jejího rozhodování, případně z odůvodnění předchozích rozhodnutí, se kterými obviněný není spokojen. I podle Nejvyššího soudu tak lze v námitkách obviněného ve skutečnosti shledat snahu o oddálení rozhodnutí odvolacím soudem v jeho trestní věci.

Protože Nejvyšší soud nezjistil žádné jiné skutečnosti, které by vedly k závěru o možném vyloučení soudců senátu 2 To pro poměr k projednávané věci, k obviněnému, jeho obhájci, případně dalším zúčastněným osobám, nebo pro poměr k orgánu činnému v trestním řízení, ztotožnil se se závěrem Vrchního soudu v Olomouci, že senát Vrchního soudu v Olomouci složený z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Zbožínka a soudců JUDr. Martiny Kouřilové, Ph. D., a JUDr. Vladimíra Štefana, z důvodů uvedených v § 30 odst. 1 tr. ř., není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci proti obviněnému T. H., vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. . Nezbylo proto než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. července 2013

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch