Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3451/2012

U S N E S E N Í

J. G.

L. D.

a 2)

R. H.

, obou zastoupeným JUDr. Bohuslavem Sedlatým, advokátem se sídlem v Nymburce, Boleslavská 137, o vyloučení nemovitostí z exekuce, o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. března 2012, č. j. -146, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 5. října 2011, č. j. -104, zamítl návrh na obnovu řízení o vyloučení nemovitostí z exekuce, vedeného pod sp. zn. u téhož okresního soudu (výrok I). Žalobci uložil zaplatit žalovaným k rukám jejich zástupce do tří dnů od právní moci na náhradě nákladů řízení 12 360,- Kč (výrok II).

Žalobce žalobu odůvodnil tím, že zjistil nové skutečnosti a důkazy, které nemohl použít bez své viny v původním řízení a které pro něho mohou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Výpisem z katastru nemovitostí ze dne 13. dubna 2011 zjistil, že není zapsán jako vlastník nemovitostí ani jako oprávněný. V březnu 2011 zjistil, že byla platně uzavřena pojistná smlouva mezi Generali pojišťovnou a. s. a P. K. s udanou adresou. Žalobce má tuto adresu vedenou jako bydliště, přičemž pana K., rovněž přihlášeného k pobytu na této adrese, nezná. Stejnou adresu uvedla i firma Semiramis v lednu 2011.

V původním řízení žalobce podal žalobu na vyloučení nemovitostí z exekuce s tím, že není vlastníkem exekucí postižených nemovitostí, že jejich vlastníky jsou podle výpisu z katastru nemovitostí žalovaní. Podání žaloby předcházelo nařízení exekuce na majetek žalobce (povinného) ve prospěch žalovaných (oprávněných) proti žalobci (povinnému) k uspokojení pohledávky ve výši 750 204,- Kč s příslušenstvím, a to usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 23. listopadu 2005, č. j. EX 3007/05-5. Pověřený soudní exekutor Mgr. Tomáš Pospíchal vydal exekuční příkaz prodejem nemovitostí – pozemku parc. č. o výměře 147 m2, zahrada, pozemku parc. č. o výměře 234 m2, zastavěná plocha a nádvoří, budovy čp., rodinného domku na pozemku parc. č., vše v katastrálním území Drahelice, obec Nymburk, zapsaných na listu vlastnictví č. u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Nymburk. Vlastníkem těchto nemovitostí je podle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2005, č. j. -210, který nabyl právní moci 29. listopadu 2005, žalobce. Krajský soud v tomto řízení dovodil, že kupní smlouva uzavřená dne 6. srpna 2001 mezi žalobcem J. G. a žalovanými R. H. a L. D. je absolutně neplatná. Žaloba o vyloučení nemovitostí z exekuce byla zamítnuta s odůvodněním, že žalobce k podání této žaloby ( ) není aktivně legitimován, že aktivně legitimována je jen třetí osoba (osoba rozdílná od povinného a oprávněného, popř. dalšího oprávněného).

Soud prvního stupně uzavřel, že i když žaloba byla podána ve smyslu , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “) včas, důvody pro povolení obnovy řízení dány nejsou. První z důkazů – výpis z katastru nemovitostí – předložil žalobce již v původním řízení. Povahu důkazů, které by mohly přivodit pro žalobce příznivější rozhodnutí ( ) nemají ani zbývající y navržené k důkazu, neboť na tom, že žalobce byl ke dni rozhodování soudu vlastníkem exekucí postižených nemovitostí, nic nezmění. Již samotná skutečnost, že žalobce měl v exekučním řízení postavení povinného, brání tomu, aby se mohl domáhat vyloučení věcí z exekuce.

Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil a žalobci uložil zaplatit žalovaným na náhradě nákladů odvolacího řízení 7 117,- Kč k rukám jejich zástupce do tří dnů od právní moci usnesení, když se se závěry soudu prvního stupně zcela ztotožnil.

Žalobce v dovolání, jehož přípustnost opírá o a , namítá, že usnesení odvolacího soudu je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( , b/ ). Uvedl, že odvolací soud provedeným výkladem

„absolutizoval přednost stávajícího stavu, který je v rozporu se zákonem, před ochranou vlastnického práva žalobce, a nešetřil podstatu a smysl vlastnického práva a jeho ochrany, čímž porušil ústavně právní normy (zejména čl. 4 odst. 4 LZPS ve spojení s článkem 11 odst. 1 LZPS), jejichž působení nedostatečně zohlednil“.

Uvedl dále, že žalovaní v případech, kdy se jim to hodí, vystupují jako vlastníci nemovitostí, zároveň se však v exekučních řízeních vedených proti žalobci odvolávají na rozsudky o určení vlastnického práva. Toto účelové jednání žalobce poškozuje a omezuje jej ve výkonu vlastnických práv. Žalobce nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že není jako osoba povinná v exekučním řízení aktivně legitimován k podání žaloby o vyloučení věci z exekuce. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , ve znění účinném od 1. července 2009 do 31. prosince 2012 (viz. článek II Přechodných ustanovení, bod 12. části první a článek II, bod 6. části první ).

Dovolání není přípustné.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně zamítl návrh (žalobu) na obnovu řízení, je dovolání přípustné za podmínek vymezených v nebo c) Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení (jež bylo k 31. prosinci 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, , avšak podle nálezu ze dne 6. března 2012 zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 i nadále použitelné). Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní právní význam – je Nejvyšší soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ).

Dovolatel žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným ( ), v dovolání nevymezil, ani posouzením námitek v dovolaní uvedených k takovému závěru dospět nelze.

Žaloba o vyloučení nemovitostí z exekuce byla v původním řízení zamítnuta s odůvodněním, že žalobce jako povinný v exekučním řízení není k podání takové žaloby podle aktivně legitimován. K obdobnému závěru dospěla odborná literatura a taktéž i judikatura Nejvyššího soudu (k tomu srov. například jeho usnesení ze dne 28. března 2012, sp. zn. , dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu). S ohledem k této skutečnosti nejsou na místě ani námitky, jimiž žalobce zpochybňuje své vlastnické právo k postiženým nemovitostem, neboť na řešení této otázky napadené rozhodnutí nespočívá.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu , není dovolání proti němu podle přípustné. Nejvyšší soud je tedy podle věty první a odmítl.

Dovolání žalobce bylo odmítnuto, žalovaným podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Tomu odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ( , , ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. června 2013

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu