Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 759/2012

U S N E S E N Í

MPH Medical Devices s. r. o.

se sídlem v Přelouči, Pardubická

čp.

1571, identifikační číslo osoby 259 52 374,

zastoupené JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 12, proti žalovanému

Ing. L. L.

,

se sídlem v Praze 1, Vodičkova 41, insolvenčnímu správci dlužníka AQ EAST s.r.o.

,

se sídlem v Praze 9, Kolbenova 159/7, identifikační číslo osoby 256 32 272, o vyloučení nemovitosti z exekuce, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. ledna 2010, č. j. - 127, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Blansku rozsudkem ze dne 15. 5. 2008, č. j. - 99, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně (po změně petitu žaloby) domáhala „vyloučení budovy č.p. 1570 v Přelouči - jiná st. na pozemku parc. č. st. 2573 zapsané u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, kat. pracoviště Pardubice na LV č. 2704 vedeném pro obec a kat. území Přelouč z exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Blansku ze dne 16. 4. 2002, č. j. 2 NcE 756/2002 - 5“, a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o soudním poplatku.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 5. 1. 2010, č. j. - 127, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze stejného skutkového stavu jako soud prvního stupně, tedy že usnesením Okresního soudu v Blansku ze dne 16. 4. 2002, č. j. 2 NcE 756/2002 - 5, byla k návrhu oprávněné AQ EAST s.r.o. pravomocně nařízena exekuce na majetek povinné TERMOINDUSTRIALE CZ, s.r.o.

(nyní TERMOINDUSTRIALE CZ, s.r.o. v likvidaci, identifikační číslo osoby 256 00 796, dále též jen „povinná“) podle vykonatelného platebního rozkazu téhož soudu ze dne 14. 11. 2001, č. j. Ro 905/2001, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 87.433,10 Kč a smluvní pokuty 0,05 % z dlužné částky od 16. 2. 2001 do 31. 8. 2001 ve výši 8.568,- Kč, pro náklady předcházejícího řízení a pro náklady exekuce, že pověřený soudní exekutor Mgr. Daniel Týč vydal dne 15. 3. 2004 pod č. j. EX 191/02 - 33 exekuční příkaz na provedení exekuce prodejem shora označené nemovitosti povinné (dále též jen „předmětná nemovitost“), že rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 6. 12. 2001, č. j. - 54, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 7. 2002, č.j. - 88, pravomocným dne 14. 11. 2002, bylo na základě žaloby podané žalobkyní (povinnou v exekučním řízení) proti žalované MPH Medical Devices s. r. o. (v daném řízení žalobkyně) určeno, že vlastníkem shora označené nemovitosti je TERMOINDUSTRIALE CZ, s.r.o., že dovolání podané MPH Medical Devices s. r. o. proti citovanému rozsudku odvolacího soudu bylo zamítnuto rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, č. j. - 111, že na základě uvedených rozhodnutí byla TERMOINDUSTRIALE CZ, s.r.o. zapsána jako jejich vlastnice do katastru nemovitostí a že v dosud neskončeném řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. se žalobkyně MPH Medical Devices s. r. o. domáhá proti TERMOINDUSTRIALE CZ, s.r.o., aby žalované byla uložena povinnost protokolárně jí předat dílo provedené na základě smlouvy o dílo č. 98513 NP ze dne 3. 7. 1999 - výrobní a administrativní budovu zapsanou na LV č. 274 u Katastrálního úřadu v Pardubicích pro obec a kat. území Přelouč jako budova č. p. 1570 na parc. č. st. 2573 (tj. předmětnou nemovitost). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že vylučovací žaloba není důvodná, neboť žalobkyně není aktivně legitimována k podání vylučovací žaloby podle , jelikož není vlastnicí předmětné nemovitosti, na čemž nemohou „s ohledem na faktický stav“ nic změnit ani její „úvahy o výsledku“ probíhajícího řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. ; z tohoto důvodu (stejně jako soud prvního stupně) nevyhověl návrhu žalobkyně na přerušení daného řízení.

Žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním z důvodu nesprávného právního posouzení věci [ ]. Nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu, že jediným právem, které nepřipouští výkon rozhodnutí (exekuci) podle je právo vlastnické, a namítá, že od počátku řízení tvrdí, že „

právo k majetku, které v dané věci nepřipouští exekuci ve smyslu , je její právo na přechod vlastnictví k budově

, které vzniklo uzavřením smlouvy o dílo č. 98513 ze dne 7. 3. 1999 mezi ní jako objednatelem a povinnou jako zhotovitelem“, a to za podmínek v této smlouvě uvedených, tedy dnem předání a převzetí díla a uhrazením dohodnuté ceny díla (viz čl. X./0 smlouvy). Protože dovolatelka cenu díla zaplatila, avšak povinná jí dílo nepředala, podala proti ní žalobu, přičemž řízení je vedeno u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. . Dovolatelka na základě toho dovozuje, že jakmile by povinná svoji povinnost splnila, stala by se vlastnicí stavby; právě z tohoto důvodu navrhovala, aby odvolací soud řízení přerušil do pravomocného skončení řízení o její žalobě proti povinné na uložení povinnosti předat jí dílo. Dále „poukazuje na to, že právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí má i z toho důvodu, že je oprávněným držitelem stavby“ (§ 129 odst. 1, § 130 obč. zák.), jelikož ji „má ve své moci, užívá ji a vzhledem k tomu, že povinné zaplatila vyšší částku, než odpovídá ceně jí provedené části díla, je rovněž v dobré víře, že jí stavba patří“. Navrhla, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozsudku odvolacího soudu a poté jej zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

K dovolání žalobkyně se písemně vyjádřil

Ing. L. L., insolvenční správce dlužníka AQ EAST s.r.o., jenž uvedl, že s původní žalovanou společností bylo zahájeno insolvenční řízení, v jehož rámci byl prohlášen konkurs na majetek této společnosti; navrhl, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam.

Dovolací soud zjistil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2009, č. j. 60 INS 2451/2009-A-23, bylo rozhodnuto o úpadku původní žalované (dlužníka) AQ EAST s.r.o., že na její majetek byl prohlášen konkurs, přičemž účinky tohoto rozhodnutí nastaly dne 19. 8. 2009 v 9:00 hod. a že insolvenčním správcem dlužníka byl ustanoven Ing. L. L. Jestliže byl v průběhu řízení o excindační žalobě podané proti původní žalované jako oprávněné v exekučním řízení prohlášen konkurs na její majetek, nastává ve vztahu k tomuto sporu účinek přerušení řízení předjímaný ustanovením § 263 odst. 1

, o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) - dále jen „ “ (jde o spor o právech a povinnostech, která se týkají majetkové podstaty) a prohlášením konkursu se insolvenční správce stává oprávněným místo dlužníka (srov. ). Vzhledem k nelze v takto přerušeném řízení po dobu trvání účinků konkursu pokračovat, neboť spor o vylučovací žalobě má v insolvenčních poměrech charakter sporu o vyloučení věci ze soupisu majetkové podstaty dlužníka (obdobně k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2011, sp. zn. ). Nejvyšší soud s ohledem na uvedené musel tudíž nejprve vyřešit otázku, zda lze v dovolacím řízení pokračovat, když účinek přerušení řízení podle nastal v posuzované věci dne 19. 8. 2009, tedy ještě před vyhlášením napadeného rozsudku odvolacího soudu.

Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. jeho rozsudek ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 74/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek téhož soudu ze dne 27. ledna 2011, sp. zn. , jejichž závěry pro insolvenční řízení platí obdobně na základě aplikace a násl. ) „vada řízení vyvolaná tím, že soud pokračoval v řízení a vydal rozhodnutí v době, v níž bylo řízení prohlášením konkursu přerušeno, je vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci“. V těchto rozhodnutích Nejvyšší soud dále dovodil, že „v situaci, kdy je v nalézacím řízení (před jeho pravomocným skončením) následně na základě příslušného procesního úkonu pokračováno s osobami k tomu oprávněnými, nejde zpravidla (neodporují-li dosud provedené úkony úkonům oprávněných osob učiněným v době, kdy bylo v řízení již řádně pokračováno) o vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí soudu ve věci“.

Skutečnost, že odvolací soud nepokládal insolvenčního správce dlužnice (původní žalované) za účastníka řízení, by případně (kdyby insolveční správce byl v důsledku tohoto postupu zkrácen na svých procesních právech) mohla zakládat tzv. zmatečnostní vadu řízení ve smyslu (tedy vadu spočívající v tom, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem). K takové vadě by ovšem mohl Nejvyšší soud v dovolacím řízení přihlédnout (podle ) jen kdyby se týkala dovolatele (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 1998, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 69/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a bylo-li by dovolání přípustné.

Protože v dané věci soud prvního stupně vylučovací žalobu zamítl a odvolací soud napadeným rozsudkem jeho rozhodnutí potvrdil a protože insolvenční správce dlužnice (původní žalované) podal vyjádření k dovolání žalobkyně, tedy v řízení učinil příslušný procesní úkon, dospěl dovolací soud k závěru, že v řízení lze pokračovat s insolvenčním správcem dlužnice.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz článek II., bod 12. část první ) a po zjištění, že bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastnicí řízení) v zákonné lhůtě ( ), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje

Podle dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s . ř. bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012, sp. zn. , ale až uplynutím dne 31. 12. 2012.

Dovolatelka v dovolání žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným ve smyslu , nevymezila, a ani hodnocením námitek uplatněných v dovolání k tomuto závěru nelze dospět.

Podle , nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení .

Podle právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

Podle pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení.

Smyslem (účelem) excindační (vylučovací) žaloby podle je poskytnout právní ochranu osobám, které mají k majetku (k věcem, právům nebo jiným majetkovým hodnotám),

jenž byl postižen výkonem rozhodnutí

(exekucí), takové právo (právní vztah), které nepřipouští, aby nařízený výkon rozhodnutí (exekuce) byl proveden a aby se

tak postižený majetek

stal zdrojem pro uspokojení oprávněného (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. ). K excindační žalobě podle je aktivně věcně legitimována třetí osoba (osoba rozdílná od oprávněného, dalšího oprávněného a povinného), jejíž věc, právo nebo jiná majetková hodnota byla postižena nařízením výkonu rozhodnutí (exekuce), ačkoliv k ní má takové právo (hmotněprávní vztah), které výkon rozhodnutí (exekuci) nepřipouští. Právem nepřipouštějícím výkon rozhodnutí (exekuci) je vlastnické právo (srov. obč. zák.) a spoluvlastnické právo, excindační žalobou se dále může úspěšně bránit též oprávněný držitel věci ( , obč. zák. - k tomu srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. II. až 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, 1776 s., str. 2219 a násl.).

Zamítavé rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že bylo-li v řízení zjištěno, že žalobkyně není vlastnicí předmětné nemovitosti, jejíhož vyloučení z exekuce se domáhá, není k podání vylučovací žaloby podle aktivně (věcně) legitimována, na čemž nemohou „s ohledem na faktický stav“ nic změnit ani její „úvahy o výsledku“ probíhajícího řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. .

Není tudíž správná námitka dovolatelky, jíž nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu, že jediným právem, které nepřipouští výkon rozhodnutí (exekuci) podle , je právo vlastnické, neboť takovýto závěr odvolací soud v napadeném rozhodnutí neučinil.

Jelikož právem nepřipouštějícím výkon rozhodnutí (exekuci) podle není žalobkyní tvrzené „

právo na přechod vlastnictví k budově

, které vzniklo uzavřením smlouvy o dílo č. 98513 ze dne 7. 3. 1999 mezi ní jako objednatelem a povinnou jako zhotovitelem“, a protože žalobkyně vlastnické ani spoluvlastnické právo k předmětné nemovitosti neprokázala, je závěr odvolacího soudu o nedostatku její aktivní legitimace k podání vylučovací žaloby v souladu s , ustálenou judikaturou i právní teorií.

Námitkou dovolatelky, jíž „poukazuje na to, že právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí má i z toho důvodu, že je oprávněným držitelem stavby“ ( , obč. zák.) a „je rovněž v dobré víře, že jí stavba patří“, se dovolací soud nemohl zabývat, neboť ji uplatnila až v dovolacím řízení, a z hlediska se tak jedná o nepřípustnou novotu.

Jelikož není důvodu pro závěr, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve výroku o věci samé po právní stránce zásadní význam ve smyslu , je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a , neboť žalobkyně, která v tomto řízení neměla úspěch, na jejich náhradu nemá právo, a žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. března 2012

JUDr. Olga Puškinová, v. r.předsedkyně senátu