Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3665/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce ZVĚŘINA CZ s. r. o., se sídlem v Liberci, Poštovní 1124, PSČ 463 11, identifikační číslo osoby 25478711, zastoupeného JUDr. Vladimírem Fučíkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Balbínova 404/22, PSČ 120 00, proti žalovanému JUDr. L. F., o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. března 2011, č. j. -195, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 1. září 2010, č. j. -169, zamítl Krajský soud v Ústí nad Labem žalobu, kterou se žalobce (ZVĚŘINA CZ s. r. o.) domáhal vůči žalovanému (správci konkursní podstaty úpadce MASO SERVIS s. r. o. v likvidaci) vyloučení nemovitostí blíže specifikovaných ve výroku rozhodnutí (dále jen „sporné nemovitosti“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , (dále jen „ “), namítaje, že jsou dány dovolací důvody dle a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přisuzuje dovolatel řešení následujících dvou otázek (podle jeho názoru dovolacím soudem dosud neřešených):

1/ Zda je možno pod ustanovení , o konkursu a vyrovnání (dále jen „ “), podřadit případ, kdy dlužník má již v minulosti kapitálovou účast v jiné společnosti, avšak následně v rámci zvýšení základního kapitálu své dceřiné společnosti s ručením omezeným vkládá do této společnosti další nepeněžitý vklad, to vše za situace, kdy tímto dalším nepeněžitým vkladem poskytnutým v souvislosti se zvýšením základního kapitálu dceřiné společnosti nedochází ke zvýšení obchodního podílu dlužníka?

2/ Zda je možno pod ustanovení podřadit případ poskytnutí nepeněžitého vkladu do základního kapitálu společnosti?

Ke druhé právní otázce dovolatel argumentuje ve prospěch závěru, že za „převod věci, práva nebo majetkové hodnoty“ lze považovat pouze právní úkon, který je „po právní stránce“ buď kupní smlouvou, nebo smlouvou darovací. Vklad nepeněžitého vkladu do základního kapitálu dceřiné společnosti považuje dovolatel za specifický právní úkon, který nelze podřadit právnímu termínu „převod“ ve smyslu , a to přesto, že na základě nepeněžitého vkladu do základního kapitálu společnosti dochází ke změně vlastnických práv z vkladatele na příslušnou společnost.

V části, ve které dovolání směřuje i proti té části prvního výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a proti druhému výroku rozsudku o nákladech odvolacího řízení, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl podle a jako objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - veřejnosti dostupné též na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Jelikož odvolací soud nezaložil své rozhodnutí na závěru, podle něhož bylo vložení sporných nemovitostí do základního kapitálu společnosti žalobce právním úkonem neúčinným ve smyslu ustanovení , nečiní napadené rozhodnutí zásadně právně významným posouzení první z dovolatelem položených právních otázek.

Důvod založit přípustnost dovolání pro zodpovězení druhé z dovolatelem položených právních otázek Nejvyšší soud rovněž nemá.

Je tomu tak proto, že dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož je prohlášení o nepeněžitém vkladu do základního kapitálu obchodní společnosti, učiněné jejím společníkem, spolu s usnesením valné hromady společnosti o zvýšení základního kapitálu nepeněžitým vkladem společníka ( a a c/ , obchodního zákoníku), ve smyslu , , právní skutečností stanovenou zákonem, která má za následek nabytí vlastnictví k nemovitosti jiným subjektem, je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. K tomu srov. důvody rozsudku ze dne 14. dubna 2010, sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura, číslo 10, ročník 2010, pod číslem 152). O tom, že k „převodu“ věci dochází i na základě jiných právních úkonů, než kupní a darovací smlouvou, nemůže být nejmenších pochyb (potud jde o úsudek triviální, jenž dodatečný výklad nevyžaduje).

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl jako nepřípustné podle a

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z , bodu 1. a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. května 2013

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu