Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 348/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce J. S., zastoupeného Mgr. Martinem Rybnikářem, advokátem se sídlem v Brně, tř. Kpt. Jaroše 1922/3, PSČ 602 00, proti žalovanému R. M., zastoupenému JUDr. Lubomírem Rokytou, advokátem, se sídlem v Bílovci, Slezské náměstí 14/37, PSČ 743 01, o námitkách proti směnečným platebním rozkazům, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. srpna 2011, č. j. -196, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. listopadu 2010, č. j. -117, zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 1. prosince 2008, č. j. -9, jímž žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 2,300.000,- Kč s 6% úrokem od 1. května 2007 do zaplacení, směnečnou odměnu 7.655,- Kč a náklady řízení (výrok I.), ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 1. prosince 2008, č. j. -9, jímž žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 2,900.000,- Kč s 6% úrokem od 2. června 2007 do zaplacení, směnečnou odměnu 9.657,-Kč a náklady řízení (výrok II.), rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky (výrok III.) a o povinnosti účastníků zaplatit státu náklady řízení (výroky IV. a V.).

Vrchní soud v Olomouci k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 10. srpna 2011, č. j. -196, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud – ve vztahu k výroku, jímž soud prvního stupně zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 1. prosince 2008, č. j. -9 – shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že směnka na částku 2,300.000,- Kč, o jejíž úhradě bylo směnečným platebním rozkazem rozhodnuto (dále jen „sporná směnka“), zajišťovala zaplacení kupní ceny ve výši 2,300.000,- Kč, přičemž k uzavření předpokládané kupní smlouvy (jejímž předmětem měla být „nemovitost pro obec a k.ú. B. – spoluvlastnický podíl) nedošlo. Jelikož „důvod vystavení směnky na částku 2,300.000,- Kč odpadl“, shledal odvolací soud „včas uplatněnou kauzální námitku neposkytnutí hodnoty“ důvodnou.

Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, vztahujícímu se ke směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 1. prosince 2008, č. j. -9, podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , (dále jen „ “), spatřuje jeho zásadní právní význam v řešení otázek, zda:

1) „Je možné a přípustné, aby se směnečný dlužník ve směnečném řízení v rámci námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu ubránil námitkou, která je soudy shledána jako nepravdivá a neprokázaná“?

2) „Lze považovat za závazné předběžné a dosud neodsouhlasené návrhy či koncepty smluv či jiných úkonů, k jejichž podpisu účastníky příslušných právních vztahů však následně nedošlo, a které byly navíc formulovány jinou osobou než účastníkem příslušného právního vztahu za situace, že k formulaci těchto návrhů smluv či jiných úkonů tato třetí osoba nedoložila žádnou plnou moc“?

3) Rozhodnutí odvolacího soudu obstojí v situaci, kdy „soudy obou stupňů postupovaly v rozporu se stávající judikaturou Ústavního soudu a porušily právo žalobce na spravedlivý proces formou tzv. opomenutých důkazů“ a kdy „napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se stávající judikaturou, zejména pak v rozporu s judikátem (Rc) “?

Dovolatel namítá existenci dovolacích důvodů podle ustanovení a b) , tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá v nesprávném právním posouzení věci; současně doplňuje, že napadené rozhodnutí „je navíc založeno na skutkových zjištěních soudu, která jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy a odůvodnění napadeného rozhodnutí je taktéž v rozporu s ustanovením “

Dovolatel snáší argumenty na podporu uplatněných dovolacích důvodů a požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v rozsahu dovoláním dotčeném zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle ustanovení čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 31. prosince 2012.

Dovolání žalobce proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení a b) , Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení ; proto je podle ustanovení a odmítl.

Jakkoli dovolatel co do dovolacích důvodů výslovně odkazuje (jen) na ustanovení , posuzováno podle obsahu polemikou se skutkovým závěrem ohledně důvodu vystavení sporné směnky ve skutečnosti uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení , jehož prostřednictvím na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu a přípustnost dovolání podle ustanovení usuzovat nelze.

Totéž platí o výhradách dovolatele proti hodnocení důkazů, jak je provedly soudy nižších stupňů. Podle standardní judikatury totiž není pochyb o tom, že se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení nelze hodnocení důkazů úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze totiž usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl, a to jen prostřednictvím pro tuto věc „nezpůsobilého“ dovolacího důvodu dle

K možnosti současného uplatnění námitky nepravosti podpisu na směnce a kauzální námitky srov. v judikatuře Nejvyššího soudu např. rozsudek ze dne 27. března 2008, sp. zn. , jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2012, sp. zn. a ze dne 30. října 2012, sp. zn. .

Argumentace týkající se „nepravdivosti a neprokázání“ námitek žalovaného je pro řešení otázky přípustnosti dovolání podle ustanovení nepřijatelná již proto, že odvolací soud ve skutečnosti dovodil, že námitka žalovaného vztahující se ke sporné směnce je důvodná.

Zásadně právně významným nečiní rozhodnutí odvolacího soudu ani námitky dovolatele vztahující se k soudy nižších stupňů (ne)provedenému dokazování; potud co do možných důkazních prostředků Nejvyšší soud poukazuje na ustanovení (jakož i na důvody svého rozsudku ze dne 20. ledna 2010, sp. zn. a co do tzv. opomenutých důkazů na důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2012, sp. zn. ).

Konečně v souvislosti s dovolatelem zmiňovanými „opomenutými“ důkazy je zcela zjevné, že v argumentaci dovolatele se stírá rozdíl mezi jeho tvrzeními o existenci mimosměnečných pohledávek vůči žalovanému a důvody, pro které byla vystavena sporná směnka. Jinými slovy, ani akceptace tvrzení dovolatele o existenci (jiných) nesměnečných pohledávek za žalovaným by sama o sobě nemohla vést k jinému skutkovému závěru ohledně důvodu vystavení sporné směnky.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. května 2013

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu