Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4352/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně SPGroup a. s., se sídlem v Praze 1, Masarykovo nábř. 28, identifikační číslo osoby 63078571, zastoupené Mgr. Jakubem Schejbalem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Týnská 21, PSČ 110 00, proti žalovanému M. V., zastoupenému Mgr. Lubošem Havlem, advokátem, se sídlem v Praze 4 – Nuslích, Na Pankráci 30a/404, PSČ 140 00, o zaplacení 250.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. července 2011, č. j. -76, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. března 2011, č. j. -38, zamítl žalobu o zaplacení 250.000,- Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení , , (dále též jen „ “), odmítl jako nepřípustné.

V rozsahu, ve kterém směřuje i proti té části prvního výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku II. o nákladech řízení, a proti druhému výroku rozsudku o nákladech odvolacího řízení, je dovolání objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé pak může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přitom nelze usuzovat z dovolatelkou předestírané otázky, zda odkládací podmínka ve smyslu , (dále jen „obč. zák.“) může být splněna „pouhým nekonáním příslušného subjektu, pokud toto nekonání v důsledku vede ke vzniku okolností předpokládaných podmínkou“.

Je tomu tak již proto, že dovolatelka při jejím formulování vychází z odlišného (než soudy nižších stupňů zjištěného) skutkového stavu, majíc za to, že výpověď plné moci učiněná JUDr. B. byla reakcí na dopis společnosti Gallery Myšák, a. s. (dále jen „společnost“). Soudy nižších stupňů však vyšly z toho, že důvodem výpovědi plné moci byl zdravotní stav JUDr. B. a dále skutečnost, že ukončila „činnost“ v advokátní kanceláři CMS Cameron McKenna, v. o. s., nikoliv „konání či nekonání“ společnosti.

Dovolání je ve skutečnosti pouhou polemikou s hodnocením důkazů učiněným odvolacím soudem, jež však se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení 132 nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem, a to ani (pro tuto věc navíc nezpůsobilým) důvodem vymezeným v (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. , jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Nehledě k tomu odvolací soud na posouzení dovolatelkou předestírané otázky své rozhodnutí nezaložil. Naopak k námitkám žalobkyně dále výslovně uzavřel, že podmínka ve smlouvě o převodu akcií sice mohla být naplněna i tím, že by společnost svým jednáním přivedla svého zástupce do situace, kdy by mu nezbylo než ukončit spolupráci, nicméně takové jednání společnosti nebylo v řízení zjištěno a neplynulo ani z tvrzení dovolatelky.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.

Nejvyšší soud nepřehlédl, že podle ustanovení věty první by při rozhodování o náhradě nákladů řízení měl určit výši odměny za zastupování advokátem podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (jímž je , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů) [část věty před středníkem] a že podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (tj. podle ustanovení advokátního tarifu) by se mělo postupovat, jen jde-li o přiznání náhrady nákladů řízení podle a nebo odůvodňují-li to okolnosti případu (část věty za středníkem).

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , uveřejněným pod číslem 116/2013 Sb. zrušil (s účinností od 7. května 2013, kdy byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů) jako neústavní, nicméně Nejvyšší soud uzavírá, že při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni je namístě postup dle věty první části věty za středníkem

Účelně vynaložené náklady dovolacího řízení sestávají z odměny zástupce žalovaného za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle bodu 6 , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012, ve výši 9.300,- Kč, a náhrady hotových výdajů dle advokátního tarifu ve výši 300,- Kč. Spolu s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 2.016,- Kč podle ustanovení tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži žalobkyně celkem 11.616,- Kč.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 20. června 2013

JUDr. Petr Š u k

předseda senátu