Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1030/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce J. V., bytem v B., zastoupeného JUDr. Ludmilou Krejčí, advokátkou se sídlem v Brně, Starobrněnská 13, právního nástupce po J. V., zemřelém, naposledy bytem v B.,proti žalované KOVOTERM Brno a. s., se sídlem v Pardubicích – Zeleném předměstí, Masarykovo nám. 1484, identifikační číslo osoby 46347551, o vydání ocelového přístřešku a skladu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. července 2011, č. j. -340, takto:

I. Dovolání sezamítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobce usnesením ze dne 14. července 2011, č. j. -340, potvrdil usnesení Městského soudu v Brně (dále „soud prvního stupně“) ze dne 26. května 2011, č. j. -321, kterým bylo zastaveno řízení o vydání ocelového přístřešku a skladu.

Odvolací soud se ztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně, že zanikla-li žalovaná ke dni 6. prosince 2010 výmazem z obchodního rejstříku, pozbyla tím právní subjektivitu, a tedy i způsobilost být účastníkem řízení. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že přístřešek a sklad, o něž v řízení jde, převedla žalovaná před svým zánikem na jiný subjekt. V dané věci byly soudu prvního stupně sděleny skutečnosti o převodu přístřešku a skladu až po zániku žalované, dne 17. ledna 2011, zatímco žalobce o nich věděl již 23. listopadu 2010 a měl možnost uplatnit procesní nástupnictví před soudem ještě před zánikem žalované. Návrh na procesní nástupnictví podle (dále jen „ “) však podal až 31. května 2011, tedy až poté, co soud prvního stupně rozhodl o zastavení řízení. Postup podle po zániku žalované již nepřicházel v úvahu. Soud prvního stupně postupoval správně, když řízení podle zastavil.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Má za to, že došlo k singulární sukcesi, neboť práva a povinnosti, která jsou předmětem řízení, byla převedena na jiný subjekt v době, kdy ještě žalovaná neztratila způsobilost být účastníkem řízení. Soud měl tedy postupovat v souladu s a poté, co mu žalovaná přípisem ze 17. 1. 2011 sdělila, že přístřešky převedla na jinou společnost, měl rozhodnout z úřední povinnosti o tom, že bude v řízení nadále jednáno s touto společností. Připustil, že chybně podal návrh na procesní nástupnictví podle , i to, že ho podal opožděně (až po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení), domnívá se však, že soud měl o procesním nástupnictví rozhodnout sám z úřední povinnosti, jakmile se o převodu vlastnického práva dozvěděl. Jestliže tak neučinil, nepostupoval správně a žalobce se dostal oproti žalované do nerovného postavení. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 14. července 2011, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalobce podle ve znění účinném do 31. prosince 2012.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, a že je přípustné podle , přezkoumal napadené usnesení podle a 3 a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

Podle kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).

Podle jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.

Podle ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejich práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde.

Podle věty první neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.

Podle má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v . Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje.

Soudní řízení může být vedeno jen tehdy, jsou-li splněny tzv. podmínky řízení, tj. podmínky, za nichž může soud rozhodnout ve věci samé. Jednou z takových podmínek je i způsobilost být účastníkem soudního řízení ( ). Dojde-li k zániku této podmínky v průběhu řízení tím, že účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být jeho účastníkem, musí soud nejprve rozhodnout o procesním nástupnictví podle Jestliže právo nebo povinnost, o něž se řízení vede, bylo předtím převedeno nebo přešlo z původního účastníka na jiný subjekt, rozhodování o procesním nástupnictví z titulu tzv. singulární sukcese podle se uplatní až poté, co je odstraněn nedostatek podmínky spočívající v zániku subjektivity účastníka (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2005, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 3270).

V projednávané věci ztratila žalovaná výmazem z obchodního rejstříku k 6. 12. 2010 způsobilost mít práva a povinnosti a rovněž způsobilost být účastníkem řízení. Přístřešek a sklad, o něž v řízení jde, převedla před svým zánikem darovací smlouvou z 18. 1. 2010 na společnost KOVOTERM – služby Brno, a. s. Žalobce se o tom dozvěděl 23. 11. 2010, ještě před zánikem žalované. Návrh na procesní nástupnictví podle podal žalobce až 31. 5. 2011, tedy po zániku žalované a poté, kdy soud prvního stupně usnesením z 26. 5. 2011 rozhodl o zastavení řízení. Jestliže žalovaná zanikla bez právního nástupce, který by po jejím zániku převzal práva a povinnosti, o něž v řízení jde, je právní závěr soudu prvního stupně a odvolacího soudu o nutnosti zastavit řízení podle správný. Odvolacímu soudu nelze vyčítat ani to, že o procesním nástupnictví podle nerozhodl dříve sám z úřední povinnosti. K procesnímu nástupnictví podle nedochází (na rozdíl od ) ze zákona a soud se jím nezabývá bez návrhu (jen z úřední povinnosti). Nastane-li po zahájení řízení právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, nemá to samo o sobě vliv na okruh účastníků řízení. K procesnímu nástupnictví tak může dojít jen tehdy, jestliže žalobce s poukazem na konkrétní právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, navrhne, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení namísto dosavadního účastníka, a jestliže soud tomuto návrhu vyhoví (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2007, sp. zn. , uveřejněné v časopise Právní rozhledy, roč. 2008, č. 14).

Protože žalovaná výmazem z obchodního rejstříku ztratila ke dni 6. prosince 2010 (v průběhu řízení před soudem prvního stupně) způsobilost mít práva a povinnosti ( obch. zák.) a rovněž způsobilost být účastníkem řízení ( ), a není zde právního nástupce, je právní závěr soudu prvního stupně a odvolacího soudu o nutnosti zastavit řízení podle správný.

Z uvedeného je zřejmé, že napadené usnesení odvolacího soudu je správné. Protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno), že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení , a b) a nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto za použití , a , s tím, že dovolatel nebyl úspěšný a s přihlédnutím k neexistenci žalované, které tak žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.V Brně dne 26. června 2013 Mgr. Michal Králík, Ph.D.předseda senátu