Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 868/2013

U S N E S E N Í

BRANÍK 999, s. r. o.

K. Š.

, zastoupenému JUDr. Tomášem Matouškem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Senovážné náměstí 978/23, o vyklizení bytu a nebytových prostor, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. ledna 2012, č. j. -261, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 20. srpna 2008, č. j. -54, zrušil v pořadí první (vyhovující) rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (soudu prvního stupně) ze dne 13. března 2008, č. j. -29, a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Poté soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11. února 2011, č. j. -210, žalobě opětovně vyhověl a uložil žalovanému povinnost vyklidit a předat žalobci – do patnácti dnů ode dne zajištění přístřeší –

„byt č. 2 o velikosti 2+1, I. kategorie, umístěný ve 2. nadzemním podlaží domu č. p. 999, k. ú. B., na adrese ul. K., P. – B.“

(dále jen „byt“ a „předmětný dům“), a – do patnácti dnů od právní moci rozsudku –

„nebytové prostory o celkové výměře 76,56 m2, které sestávají z ateliéru – galerie 56,86 m2, předsíně 5,10 m2, šatny 4,44 m2, předsíně 2,45 m2, WC 2,10 m2, vše v přízemí vlevo (v 1. nadzemním podlaží) domu“

(dále jen „nebytové prostory“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem ze dne 25. ledna 2012, č. j. -261, citovaný rozsudek soud prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Podle čl. II bodu 7. věty před první větnou čárkou , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2013) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 25. ledna 2012, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalovaného (dovolatele) projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „“).

Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku není přípustné podle (proto, že soud prvního stupně ve svém druhém rozhodnutí ve věci samé nerozhodl jinak než v prvním /zrušeném/ rozsudku; v obou případech šlo o vyhovující rozhodnutí soudu prvního stupně). Z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle (který byl zrušen uplynutím dne 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, sp. zn. , avšak pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 je nadále použitelným ustanovením /srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 6. března 2012, sp. zn. ).

Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle ; není jím naopak dovolací důvod podle , jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu.

I když dovolatel v dovolání argumentoval nesprávným právním posouzením věci, z obsahu jeho dovolání (tj. z obsahového vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že brojil především proti skutkovým zjištěním, z nichž oba soudy vycházely při právním posouzení věci a na jejichž základě dospěly k závěru, že po skončení nájmu výpovědí (poté, co uplynula výpovědní lhůta) mu již nesvědčí žádný právní důvod k užívání bytu a nebytových prostor a je tak povinen je vyklidit ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „obč. zák.“). Dovolatel tak ve skutečnosti nesouhlasil se zjištěným skutkovým stavem a sám (odlišně od soudů obou stupňů) hodnotil prokázání skutečností vztahujících se k ochraně vlastnického práva žalobce k předmětnému domu podle obč. zák.; primárně tedy brojil proti správnosti skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli proti jeho právnímu posouzení otázky (ne)oprávněnosti užívání bytu a nebytových prostor z jeho strany. Stejná je situace také ve vztahu ke skutkovým zjištěním rozhodným pro posouzení věci podle obč. zák. Rovněž zde je výtka nesprávného právního posouzení věci ve skutečnosti založena na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění (navíc dovolatel alespoň zčásti uplatnil tzv. skutkové novoty, avšak v dovolacím řízení platí /podle / zákaz skutkových novot – srov. , Komentář, 5. vydání, nakladatelství C. H. BECK, strana 1004, bod 6.). Lze uzavřít, že podstatou dovolacích námitek jsou výtky (mnohdy skrytě vyjádřené, avšak v textu dovolání obsažené) týkající se nedostatečně či nesprávně zjištěného skutkového stavu, případně vadného hodnocení provedených důkazů, resp. okolností, z nichž odvolací soud při právním posouzení věci ani nevycházel, neboť z hlediska uplatněných nároků nebyly právně významné. Nesouhlas se skutkovými závěry a výtky proti hodnocení důkazů, na nichž zjištěný skutkový stav spočívá, však nejsou dovolacím důvodem podle , nýbrž jde o dovolací důvod podle (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Tento dovolací důvod však přípustnost dovolání podle nezakládá.

Přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle , který dovolatel rovněž uplatnil,

pak přichází v tomto případě v úvahu pouze tehdy, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné pod č. 132 v sešitě č. 7 z roku 2004 časopisu Soudní judikatura, a z 23. srpna 2006, sp. zn. , a dále nález Ústavního soudu České republiky z 9. ledna 2008, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze 7. března 2006, sp. zn. , z 28. února 2008, sp. zn. , a z 28. července 2010, sp. zn. ). Dovolatelovy námitky podřaditelné pod ustanovení , tj. námitky týkající se vymezení bytu a nebytových prostor ve výrokové části vyklizovacího rozsudku, dále nezbytnosti vypracovat v souzené věci revizní znalecký posudek a nakonec poučovací povinnosti soudů podle a 2 , však k výkladu procesního předpisu nesměřovaly a už proto jimi nelze přípustnost dovolání založit. Kromě toho šlo přinejmenším zčásti o námitky obecné, z nichž – právě pro jejich obecnost – nelze usuzovat na porušení konkrétního procesního předpisu.

Za tohoto stavu dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí ve věci samé ani z ustanovení

Brojil-li dovolatel též proti nákladovým výrokům napadeného rozhodnutí, lze dodat, že podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v účinné od 1. ledna 2001 přípustné dovolání proti nákladovým výrokům, byť jsou součástí rozsudku odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 88 v sešitě č. 5 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání podle věty první ve spojení s odmítl (pro nepřípustnost).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolateli právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. června 2013

JUDr. Miroslav F e r á k

předseda senátu