Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2647/2012

33 Cdo 2647/2012

U S N E S E N Í

Ing. L. M.

AQUA SPOL, spol. s. r. o.

se sídlem v Praze 10, Dolínecká 116, identifikační číslo 453 07 679, zastoupené JUDr. Janem Fričem, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova 65, o zaplacení 193.075,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. prosince 2010, č. j. -161, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. září 2011, č. j. -183, takto:

I. Dovolací řízení ve věci dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. prosince 2010, č. j. -161,

se zastavuje

.

II. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. září 2011, č. j. -183,

se odmítá

.

III. Žalobce

je povinen

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11.084,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jana Friče, advokáta.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu. tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto podle věty první ve spojení s , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 [srov. část první, čl. II, bod 7. (dále jen „ “)] řízení o dovolání žalobce výslovně směřujícímu proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. prosince 2010, č. j. -161 (soudu prvního stupně), zastavil (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 1999, sp. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 45/2000).

Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. září 2011, č. j. -183, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. prosince 2010, č. j. -161, zamítající žalobu o zaplacení 193.075,40 Kč se specifikovaným příslušenstvím, není přípustné podle a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Námitka žalobce směřující proti závěru odvolacího soudu, že nebylo prokázáno doručení oznámení o postoupení pohledávky žalované, je bezcenná neboť představuje uplatnění dovolacího důvodu podle Skutkový stav, který byl podkladem pro právní posouzení věci odvolacím soudem, je v poměrech přípustnosti dovolání podle nezpochybnitelný.

Při posouzení přípustnosti dovolání podle nemůže být přihlédnuto ani k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle , jímž lze vytýkat, že soud zatížil řízení vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Výjimku tvoří pouze případy, kdy samotná vada řízení splňuje podmínku zásadního právního významu, tedy jestliže jde o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace procesních předpisů.Námitky žalobce, že soudy pochybily, jestliže odmítly bez řádného zdůvodnění provést jím navržené důkazy (konkrétně výslech svědka Ing. Ch.), a že „postupovaly ústavně nesouladným způsobem“, takovou výjimku netvoří (nejde bezprostředně o spor o procesní právo, na němž by bylo rozhodnutí založeno). K nápravě případných zmatečnostních vad, jimž lze podřadit výtky žalobce, že neobdržel předvolání k jednání před soudem prvního stupně a nedostal tak příležitost přednést své skutkové a právní námitky, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, pak slouží žaloba pro zmatečnost.

Správnost právního závěru odvolacího soudu, že ujednání o smluvní pokutě obsažené v „Dohodě o uznání závazků a o postupu při jejich úhradě“ z 26. 1. 1995 je neplatné, zpochybnil žalobce procesně neregulérním způsobem, tedy výhradně námitkou, že soudy nesprávně interpretovaly obsah tohoto ujednání. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že při koncipování sporného ujednání došlo k písařské chybě a že účastníci zamýšleli (bylo jejich vůlí) napsat, že se sjednává smluvní pokuta „za každý den prodlení s úhradou závazku“. Je přesvědčen, že neurčitost ujednání o smluvní pokutě bylo možno překlenout výkladem. Otázka, co je obsahem ujednání účastníků vyjádřeného ve smlouvě, je otázkou skutkovou, nikoli právní. Právním posouzením je taková činnost soudu, při níž soud aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z konkrétních skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle smluvních stran ve smyslu § 35 odst. 2 obč. zák., jde o skutkové zjištění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002). Námitky dovolatele jsou založeny výhradně na kritice správnosti (pro právní posouzení věci relevantního) skutkového zjištění ohledně obsahu ujednání o smluvní pokutě. Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze tím, že kdyby odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech a vyšel z jím formulované skutkové verze (tj. vyložil-li by správně obsah ujednání o smluvní pokutě), musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že účastníci si platně sjednali smluvní pokutu. Výtka žalobce, že soudy porušily zásadu přednosti výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, kterou zakotvil Ústavní soud v nálezu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84, neobstojí. Ústavní soud tuto zásadu formuloval pro případy, kdy jsou možné oba výklady; jedině pak je základním principem výkladu smluv priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá. V daném případě nelze překlenout neurčitost písemného projevu vůle výkladem, který by tento jazykový projev vůle nahrazoval ( , , ve znění pozdějších předpisů).

Brojí-li žalobce proti závěru, že sjednaná smluvní pokuta je neplatná rovněž pro rozpor s dobrými mravy (z důvodu její nepřiměřené výše), zpochybňuje právní posouzení věci soudem prvního stupně. Přehlíží, že odvolací soud zjištěný skutkový stav věci korektivem dobrých mravů nepoměřoval (své rozhodnutí na posouzení této otázky nezaložil); byl veden správnou úvahou, že dovodil-li (absolutní) neplatnost ujednání o smluvní pokutě z důvodu neurčitosti, bylo v poměrech souzené věci nadbytečné zabývat se dalšími otázkami (stejné platilo o výhradě žalobce vůči zjištění soudu prvního stupně, že z „Dohody o uznání závazků“ není zřejmé, kdo ji za účastníky uzavřel /resp. kdo jednal za právnické osoby/), neboť ani jejich posouzení ve prospěch žalobce by neodvrátilo zamítnutí žaloby. Je tudíž - logicky vzato - vyloučeno, aby dovolací soud v dovolacím řízení přezkoumával správnost právního závěru, který odvolací soud v dovoláním napadeném rozhodnutí neučinil.

Dovolací soud dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a Žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalované náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Poté, co Ústavní soud České republiky nálezem ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013 Sb. (s platností a účinností k 7. 5. 2013), zrušil , postupoval Nejvyšší soud při určení výše nákladů dovolacího řízení podle , v platném znění (dále jen „cit. vyhl.“). Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 8.860,- Kč ( . ve spojení s cit. vyhl.), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč ( a a 3 cit. vyhlášky), s připočtením částky 1.924,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 19. června 2013

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu