Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 768/2013

U S N E S E N Í

L. Ch.

, zastoupené JUDr. Jitkou Němcovou, advokátkou se sídlem v Praze - Vysočanech, Prouzova 2, pro 950,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze z 15. června 2012, č. j. - 33, takto:

Dovolání

se

odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením z 3. června 2011, č.j. -14, obvodní soud zamítl návrh povinné na zastavení exekuce s odůvodněním, že soudní exekutor dosud (kromě vydání exekučního příkazu ke srážkám z důchodu) neprovedl žádná šetření za účelem zjištění existence možného či možných účtů povinné, případně existence movitého či nemovitého majetku, z čehož soud dovodil, že „exekutor dosud zdaleka nevyužil šíře možností, jež exekuci nařízené pro uspokojení peněžité pohledávky poskytuje zákon, tj. ustanovení § 58 exekučního řádu.“

Napadeným rozhodnutím městský soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil a ve shodě s ním uzavřel, že v souzené věci nebyly dány zákonné důvody pro zastavení exekuce podle ustanovení , jímž je upravena situace, kdy po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není žádný jeho majetek zjištěn, případně kdy je jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nedostačující, takže její realizace by vedla jen ke zvýšení nákladů. Z povahy exekuce podle zákona plyne, že podnět k jejímu zastavení podle nepodává povinný, ale exekutor. Jestliže návrh na zastavení exekuce podala povinná, aniž soudní exekutor s jejím návrhem souhlasil, případně se k němu kladně vyjádřil, není dosud dán důvod k rozhodnutí podle tohoto ustanovení.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení (zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že je v něm posuzována právní otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešená), povinná – posuzováno podle obsahu dovolání - namítá nesprávné právní posouzení věci ( ), jež spatřuje v závěru odvolacího soudu, že důvody k zastavení exekuce podle dány nejsou. Vyjadřuje přesvědčení, že tyto důvody existují i v případě, že exekutor nečiní úkony a dotazy ke zjištění majetku povinné a tím neúměrně exekuční řízení prodlužuje. V případě, že by totiž exekutor postupoval efektivně, dodržoval zásadu hospodárnosti řízení a provedl veškerá šetření ke zjištění případného majetku povinné, zjistil by, že ta žádný majetek nevlastní (pobírá pouze důchod a příspěvek na bydlení) a byly by tak dány důvody k zastavení exekuce již na počátku řízení.

Dovolací soud, jenž věc projednal podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, , a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, ), se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř je dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21.2.2012, sp. zn. , pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však nadále použitelného (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. ze 6.3.2012)] spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (viz usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132).

Dovolatelka napadenému rozhodnutí sice přisuzuje zásadní právní význam, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) judikaturou dovolacího soudu dosud neřešené právní otázky totiž v souzené věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek rozhodných pro zastavení exekuce, uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Jak Nejvyšší soud zdůraznil v odůvodnění svého usnesení z 31. října 2006, sp. zn. , lze při rozhodování o zastavení exekuce podle , (jež se v některých směrech od soudního výkonu rozhodnutí liší) vyjít z nauky i judikatury k ustanovení , upravujícímu zastavení výkonu rozhodnutí, avšak s výjimkou (kromě jiného) právě jeho odstavce 1 písm. e/, kde je odlišný náhled odůvodněn principem, že způsob, jímž bude exekuce provedena, volí (podle výsledků šetření o existenci postižitelného majetku povinného) v souladu s ustanoveními a 47 odst. 1 exekučního řádu soudní exekutor (k tomu z literatury srov. též např. Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/. Komentář. 2. vydání, Praha 2010, str. 233).

Pokud jde o nepříznivé příjmové poměry povinné, ty samy o sobě důvodem k zastavení exekuce podle žádného z ustanovení – h) nejsou. Případná námitka proti nečinnosti soudního exekutora je uplatitelná prostřednictvím jiných procesněprávních instrumentů, např. návrhu na změnu exekutora ( ).

Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání ( věta první ) podle , odmítl (byť dílčí závěr odvolacího soudu, podle něhož „podala-li návrh na zastavení exekuce povinná, aniž soudní exekutor s jejím návrhem souhlasil, případně se k němu kladně vyjádřil, není dosud dán důvod k rozhodnutí podle ,“ není případný /viz např. usnesení Nejvyššího soudu z 27. října 2010, sp. zn. ).

O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. května 2013

JUDr. Vladimír Mikušek

předseda senátu