Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3178/2012

U S N E S E N Í

se sídlem Brno, Bratislavská 70, proti žalovaným

1)

M. F.

, bytem B., n. R. 13, zastoupené Mgr. Zdeňkem Pokorným, advokátem se sídlem Brno, Anenská 8, a

2)

Š. H.,

bytem B., n. R. 13, o vyklizení bytu a o zaplacení částky 47.909,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp.zn. , o dovolání žalované 1) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. listopadu 2011, č.j. -78, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 10. 8. 2010, č.j. -44, uložil žalovaným 1) a 2) a všem, kdo s nimi bydlí, povinnost vyklidit byt č. 7 o velikosti 1+1 s příslušenstvím, ve III. podlaží domu v B., n. r. č.p. 715, č.or. 13 (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“) do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a dále žalovaným 1) a 2) uložil povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 47.909,- Kč s úrokem z prodlení tam uvedeným, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 4.000,- Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci, k rukám žalobce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku s tím, že nezaplacením jedné splátky se stává splatný celý dluh (výrok II.); současně rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 30. 11. 2011, č.j. -78, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. s tím, že povinnost byt vyklidit uložil toliko žalovaným 1) a 2) (výrok I.), rovněž jej potvrdil ve výroku II. v odvoláním napadené části, tj. ohledně lhůty k plnění (výrok II.) a ve výroku o nákladech řízení (výrok III.); dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok IV.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná 1) dovolání.

Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 30. listopadu 2011, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) v souladu s čl. II bodem 7. , dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „”).

Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Žalovaná 1) dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, tj. ve výroku I., aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu (proti výroku II. dovolání nebrojí, ostatně by nebylo přípustné, neboť rozhodnutí toliko o lhůtě k plnění není rozhodnutím ve věci samé - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2003, sp.zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod C 1928), nejde tedy o přípustnost dovolání podle , b/ ; dovolání tak může být přípustné podle (jež zůstává – i po jeho zrušení nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 21. 2. 2012, sp.zn. použitelné pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 /srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 6. 3. 2012, sp.zn. ) jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje dovolatelka v posouzení otázky, zda může být žaloba na vyklizení nemovitosti podaná ze strany obce úspěšná za situace, kdy žalovaní (kteří spadají do kategorie sociálně potřebných občanů) se, pokud jde o jejich bydlení, bez své viny ocitli v tíživé situaci, kterou se snaží uvést do právně konformního stavu, ze strany obce k tomu však chybí jakákoliv součinnost. Uvedená otázka však právní význam napadeného rozhodnutí nezakládá, neboť napadené rozhodnutí na jejím řešení nespočívá. Z obsahu rozhodnutí soudu prvního stupně totiž nevyplývá, že by obec žalovaným neposkytla součinnost při řešení nastalé situace, naopak to byli žalovaní, kteří předmětný byt (který užívají bez právního důvodu a který je v havarijním stavu a hrozí propadnutí podlahy) nevyklidili, přestože to žalobci přislíbili.

Zbývající námitky dovolatelky pak představují dovolací důvod podle Je třeba konstatovat, že přípustnost dovolání pro uplatnění tohoto dovolacího důvodu přichází v úvahu pouze v případě, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp.zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura 7/2004, a ze dne 23. 8. 2006, sp.zn. , a dále nález Ústavního soudu České republiky ze dne 9. 1. 2008, sp.zn. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp.zn. , a ze dne 28. 2. 2008, sp.zn. ). V souzené věci však níže uvedené námitky k výkladu procesního předpisu nesměřovaly, a proto jimi nelze založit přípustnost dovolání podle Ostatně nejsou ani důvodné. Pokud dovolatelka odvolacímu soudu (soudu prvního stupně) vytýkala, že se nezabývaly její námitkou, že výkon práva žalobce je v rozporu s dobrými mravy, je sice třeba připustit, že soudy obou stupňů se otázkou dobrých mravů nezabývaly výslovně, nicméně z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je zřejmé, že řešil otázku bytové náhrady (přičemž přiznání bytové náhrady může být jedním z následků aplikace obč.zák. – srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp.zn. , uveřejněné pod č. 6/2010 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), důvody pro její přiznání však neshledal.

Rovněž námitka, že soudy obou stupňů porušily její základní procesní práva a zásadu rovnosti účastníků, neboť jí měly (z vlastní iniciativy) ustanovit advokáta již mnohem dříve, než o něj výslovně požádala, není důvodná, neboť jak vyplývá z ustanovení , 2 , soud je povinen účastníka toliko poučit o možnosti požádat o ustanovení zástupce (což také bylo v dané věci učiněno – viz spisu a doručenky na verte spisu), ustanovit jej však může toliko na jeho žádost.

Pokud dovolatelka vadu řízení spatřovala rovněž v postupu odvolacího soudu, který považoval rozsudek soudu prvního stupně v části výroku II. ohledně částky 47.909,- Kč s příslušenstvím za nenapadený, přestože v odvolání bylo uvedeno „odvolávám se proti rozsudku o vyklizení bytu a úhrady částky 47.909,- Kč“, je třeba zdůraznit, že její výtky v tomto směru směřovaly proti neexistujícímu výroku odvolacího soudu, navíc sama dovolatelka v dovolání připouští, že „výši částky jsme nenapadali, neboť jsme bez právního vzdělání nevěděli jak“.

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání žalované 1) není podle přípustné. Nejvyšší soud je proto podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , , a o skutečnost, že žalobci nevznikly (dle obsahu spisu) v této fázi řízení náklady, na jejichž náhradu by měl právo vůči dovolatelce.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 11. června 2013Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc.předsedkyně senátu .