Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3516/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci navrhovatelů a)D. B., zastoupeného JUDr. Pavlem Fráňou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, PSČ 186 00, b) KKCG Industry B. V., se sídlem v Amsterodamu, Strawinskylaan 927, 1077 KK, Nizozemské království, zastoupené Mgr. Lukášem Nývltem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 832/19, PSČ 110 00 a c)Reyford Limited, se sídlem Sixty Circular Road, Douglas, ostrov Man IM1 2 SH, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupené Mgr. Robertem Němcem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Jáchymova 2, PSČ 110 00, za účasti společnosti VÍTKOVICE HOLDING, a. s., se sídlem v Ostravě, Ruská 2887/101, PSČ 706 02, identifikační číslo osoby 25816039, zastoupené Mgr. Marcelem Zachvejou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Ostravě, 28. října 108, PSČ 702 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. -310, o dovolání navrhovatelů a) a b) proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. dubna 2011, č. j. -416, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 17. června 2010, č. j. -310, zamítl Krajský soud v Ostravě návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti VÍTKOVICE HOLDING, a. s. (dále jen „společnost“), konané dne 5. srpna 2008 (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci nevyhověl návrhu navrhovatelů a) a b) na přerušení řízení (první výrok), potvrdil usnesení soudu prvního stupně (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali navrhovatelé a) a b) dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení , , (dále též jen „ “), jako nepřípustná.

K dovolání navrhovatele a):

V rozsahu, ve kterém směřuje i proti té části druhého výroku napadeného rozhodnutí, jíž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně i ve výroku o nákladech řízení, a proti třetímu výroku usnesení o nákladech odvolacího řízení, je dovolání objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však napadené rozhodnutí zásadně právně významným neshledal.

Otázku předkládanou dovolatelem totiž Nejvyšší soud zodpověděl v usnesení ze dne 15. června 2011, sp. zn. , v němž (k dovolání téhož dovolatele) vysvětlil, že odstoupením od smlouvy o převodu akcií nedochází k převodu vlastnického práva k akciím, ale k zániku právního titulu, na jehož základě nabyl akcionář vlastnické právo k akciím, a obnovuje se původní stav. Proto není pro závěr, podle něhož je (v důsledku odstoupení od smlouvy o převodu akcií uzavřené s dovolatelem) vlastníkem sporných akcií společnosti Ing. S., významné, že dotčené akcie znějí na jméno dovolatele a nebyly opatřeny rubopisem ve prospěch Ing. S.

K dovolání navrhovatelky b):

Ani navrhovatelka b), jež brojí proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé a jejíž dovolání tudíž může být přípustné taktéž pouze podle ustanovení , Nejvyššímu soudu žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.

Námitka, podle níž „rozhodčí nález 846/07 není a nemůže založit překážku věci pravomocně rozhodnuté pro toto řízení“, napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní již proto, že odvolací soud návrh dovolatelky z tohoto důvodu nezamítl. Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle něhož této dovolatelce nesvědčí aktivní věcná legitimace, neboť není akcionářkou společnosti (což i sama připouští).

Přitom závěr, podle něhož nenabyla-li dovolatelka vlastnické právo k akciím společnosti (a není-li tudíž akcionářkou společnosti), nesvědčí jí právo domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady podle a , obchodního zákoníku, plyne zcela jednoznačně jak z označených ustanovení, tak i z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. ledna 1999, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 5/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. srpna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 55/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání navrhovatelů byla odmítnuta, a společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Nejvyšší soud nepřehlédl, že podle ustanovení věty první by při rozhodování o náhradě nákladů řízení měl určit výši odměny za zastupování advokátem podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (jímž je , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů) [část věty před středníkem] a že podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (tj. podle ustanovení advokátního tarifu) by se mělo postupovat, jen jde-li o přiznání náhrady nákladů řízení podle a nebo odůvodňují-li to okolnosti případu (část věty za středníkem).

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , uveřejněným pod číslem 116/2013 Sb. zrušil (s účinností od 7. května 2013, kdy byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů) jako neústavní, nicméně Nejvyšší soud uzavírá, že při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni je namístě postup dle věty první části věty za středníkem

Účelně vynaložené náklady dovolacího řízení sestávají z odměny zástupce společnosti za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovoláním) podle § 7 bodu 3 a § 9 odst. 1 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. prosince 2012, ve výši 1.000,- Kč, a náhrady hotových výdajů dle advokátního tarifu ve výši 300,- Kč. Spolu s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 273,- Kč podle ustanovení tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži navrhovatelů a) a b) celkem 1.573,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 29. května 2013

JUDr. Petr Š u k

předseda senátu