Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1443/2011

29 Cdo 1443/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele a)D. B., zastoupeného Mgr. Martinem Valem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, PSČ: 186 00 a navrhovatele b)Melody Limited, se sídlem Walpole Avenue 1, Douglas, Isle of Man IM1 2SH, IC 120003C, zastoupeného Mgr. Robertem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, PSČ: 110 00, za účasti společnosti VÍTKOVICE HOLDING, a. s., se sídlem v Ostravě – Vítkovicích, Ruská 2887/101, PSČ 706 02, identifikační číslo osoby 25 81 60 39, zastoupené Mgr. Marcelem Zachvejou, Ph.D., LLM, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října 108, PSČ 702 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání navrhovatele a) proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. prosince 2009, č. j. – 162, takto:

Odůvodnění:

Napadeným usnesení potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. ledna 2009, č. j. – 79, kterým tento soud zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti VÍTKOVICE HOLDING, a. s. (dále jen „společnost“) konané dne 2. května 2008 (dále jen „valná hromada“).

Odvolací soud dospěl ke stejnému závěru jako soud prvního stupně, a to, že navrhovatel a) v době konání valné hromady a jejího svolání nebyl akcionářem společnosti, tedy nebyl osobou aktivně legitimovanou ve smyslu ustanovení § 183 a § 131 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení přijatých na valné hromadě. Tato skutečnost vyplynula podle odvolacího soudu z rozhodčího nálezu zn. , který nabyl právní moci dne 11. ledna 2008 a rovněž z rozhodnutí sp. zn. , v němž Vrchní soud v Olomouci dospěl k závěru, že navrhovatel a) přestal být akcionářem společnosti v důsledku odstoupení Ing. J. S. od smluv o převodu akcií, uzavřených dne 9. ledna 2002 a 14. května 2002, a to ke dni 1. května 2006. V této souvislosti odvolací soud poukázal i na to, že otázku vlastnického práva navrhovatele a) k akciím společnosti (dále jen „akcie“) řešil též v usnesení sp. zn. .

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal navrhovatel a) dovolání, v němž co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení (dále jen „ “), co do důvodu na ustanovení

Za otázku zásadního právního významu považuje dovolatel posouzení, jakým „jiným právním titulem“ může akcionář prokázat vlastnictví k akciím na jméno za účelem zápisu do seznamu akcionářů, než předložením těchto akcií s vyznačeným rubopisem ve prospěch osoby požadující zápis do seznamu akcionářů společnosti v souladu s ustanovení § 156 odst. 6 obch. zák.

Dovolatel tvrdí, že je vlastníkem akcií společnosti „o jmenovité hodnotě 45 % na jejím základním kapitálu“ a v důsledku jeho neúčasti na valné hromadě a neúčasti navrhovatele b), jenž vlastní akcie „o jmenovité hodnotě 5 % na základním kapitálu“ společnosti, nemohla být podle zákona a stanov společnosti předmětná valná hromada usnášeníschopná, neboť se jí účastnili jen akcionáři s 50 % podílem na základním kapitálu společnosti.

Proto dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání je přípustné podle

Odvolací soud založil napadené rozhodnutí na závěru, že dovolatel není vlastníkem akcií společnosti, neboť jeho vlastnické právo k akciím zaniklo v důsledku odstoupení od smlouvy o jejich převodu. Závěr, že Ing. J. S. řádně odstoupil od smlouvy o převodu akcií, dovolatel nezpochybňuje. Své vlastnické právo k akciím dovozuje z toho, že akcie znějí na jeho jméno a nedošlo ani k jejich předání Ing. J. S.

Podle ustanovení § 156 odst. 6 obch. zák. (na které dovolatel poukazuje), je listinná akcie na jméno převoditelná rubopisem a předáním. Toto pravidlo však nelze vztáhnout na zánik vlastnického práva při odstoupení od smlouvy, neboť odstoupením od smlouvy o převodu akcií nedochází k převodu vlastnického práva k akciím, ale k zániku právního titulu, na jehož základě nabyl akcionář vlastnické právo k akciím a obnovuje se původní stav (srovnej obdobně důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. března 1998, sp. zn. uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1998 pod č. 77). Obdobná situace ostatně nastává i v jiných případech, kdy dochází ke změně vlastníka akcií na jméno jinak než převodem, např. při jejich dědění. Průkazem, na jehož základě dojde ke změně v seznamu akcionářů společnosti, je prokazující existenci právního důvodu, v jehož důsledku došlo ke vzniku (obnovení) vlastnického práva k akciím, v projednávané věci odstoupení od smlouvy (srov. obdobně – v poměrech společnosti a akciemi na majitele – usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. června 2010, sp. zn. ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení věty první, a , když dovolání navrhovatele odmítl a společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem, jejíž výše činí podle ustanovení , a částku 15.000,- Kč. Po snížení o 50 % ve smyslu ustanovení této vyhlášky (advokát společnosti učinil v dovolacím řízení toliko jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání), jde o částku 7.500,- Kč. Spolu s režijním paušálem určeným podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů částkou 300,- Kč náleží společnosti 7.800,- Kč. Z této částky pak činí náhrada za 20% daň z přidané hodnoty 1.560,- Kč. Celkem tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži navrhovatele částku 9.360,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 15. června 2011

doc. JUDr. Ivana Štenglová

předsedkyně senátu