Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 7/2012-A-58

KSOS 25 INS XY29 NSČR 7/2012-A-58

U S N E S E N Í

I. Dovolání seodmítá.

II. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Olomouci k odvolání insolvenčního navrhovatele (MOLENDO s. r. o.) usnesením ze dne 3. srpna 2011, č. j. XY, 2 VSOL XY,

potvrdil ve výroku ve věci samé usnesení ze dne 25. ledna 2011,

č. j. XY, jímž Krajský soud v Ostravě zamítl návrh věřitele (insolvenčního navrhovatele), aby „soud rozhodl, že dlužník H. S. se nachází v úpadku“.

Odvolací soud – cituje ustanovení a 2, , , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) a odkazuje na skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně – uzavřel, že „v posuzované věci nebyla osvědčena mnohost věřitelů dlužníka a že navrhující věřitel neosvědčil existenci splatné pohledávky za dlužníkem“.

Proti usnesení odvolacího soudu podal insolvenční navrhovatel dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 37 (správně „§ 237“) odst. 1 písm. c) zákona

č. , (dále jen „ “), vyjadřuje přesvědčení

(k otázce zásadního právního významu rozhodnutí odvolacího soudu), že:

a) „V rámci jinak přípustné dispozice věřitele a dlužníka o platebních podmínkách úhrady peněžité pohledávky (dluhu) je pojmově vyloučeno, aby byly odstraněny právní účinky zániku dluhu splněním podle , , vůči věřiteli a odkládací podmínkou, která ani nemusí být později splněna, odloženy na dobu pozdější než vznik tomu odpovídajících účinků zániku dluhu ve vztahu k dlužníku. Právní účinky zániku dluhu ve vztahu k věřiteli a ve vztahu k jeho dlužníku, jako zrcadlově obrácené a vzájemně podmíněné právní účinky nastávají pojmově vždy k jedinému určitému okamžiku, což vyplývá z relativní povahy závazkového právního vztahu“.

b) „Je objektivně vyloučeno uskutečnit správný právní závěr o tom, zda insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku ( ) a tím také o tom, zda dlužník se nachází ve stavu úpadku ve formě insolvence či nikoliv ( , 3 ), bez aplikace právních norem hmotně právních předpisů, které upravují jako obsah své hypotézy nezbytné podmínky vzniku, existence či zániku pohledávek. není právním předpisem, který by upravoval tyto otázky ke vztahu pohledávkám, o nichž v uvedených ustanoveních hovoří. Hypotézy právních norem obsažených v uvedených ustanoveních , zahrnují pojmy závazky do hypotézy právní normy, z níž je vyvozována dispozice použitím pojmu úpadek ( ) či výrokem insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud zamítne ( )“.

Dovolatel rekapituluje průběh řízení před soudy nižších stupňů, namítaje, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení

Polemizuje se závěrem soudů nižších stupňů ohledně zániku pohledávek insolvenčního navrhovatele a ohledně závěru o nedostatku plurality věřitelů, dovolatel argumentuje mimo jiné tím, že „stanoviska dalších věřitelů spočívají v prostém popírání“ (rozuměj v popírání existence insolvenčním navrhovatelem tvrzených pohledávek zmíněných věřitelů).

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Podle ustanovení se pro insolvenční řízení

a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení , nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami,

na kterých spočívá insolvenční řízení.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení , ve spojení s ustanovením , tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( ), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. , jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 48/2006“).

Promítnuto do poměrů projednávané věci, tvrdil-li insolvenční navrhovatel (dovolatel) existenci pohledávek dalších věřitelů a tito věřitelé existenci takových pohledávek vůči dlužníku nepotvrdili (a naopak výslovně prohlásili, že v době rozhodnutí soudu prvního stupně za dlužníkem splatnou pohledávku neměli, přičemž zmíněný stav nedoznal k datu rozhodnutí odvolacího soudu změn), nelze mít žádné pochybnosti o tom, že závěr odvolacího soudu o nesplnění podmínky mnohosti věřitelů [ ] je správný a argumentace dovolatele, podle níž odvolací soud (nesprávně) nezkoumal, zda takové pohledávky „zanikly“, je zjevně neopodstatněná. Jinými slovy, je-li ve vztahu mezi dlužníkem a (insolvenčním navrhovatelem tvrzenými) „věřiteli dlužníka“ nesporné, že tito „věřitelé“ nemají za dlužníkem splatné pohledávky [ ], je zcela nepochybné, že insolvenčním navrhovatelem tvrzené pohledávky takových „věřitelů“ jsou „sporné“ a posouzení jejich existence překračuje meze řízení, jehož předmětem je řešení otázky, zda dlužník je v úpadku (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud již v R 48/2006 vysvětlil, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu ustanovení přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé. V projednávané věci tak k zamítnutí insolvenčního návrhu postačuje závěr, že není splněna podmínka mnohosti věřitelů dlužníka, ohledně kterého, jak rozvedeno výše, důvod připustit dovolání dán nebyl.

Nejvyšší soud proto dovolání insolvenčního navrhovatele podle ustanovení a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn tím, že dovolání insolvenčního navrhovatele bylo odmítnuto a dlužníku podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly ( , a ).

Toto usnesení se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčnímu navrhovateli se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. dubna 2013

JUDr. Petr G e m m e l předseda senátu