Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 340/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce JUDr. M. H., proti žalovanému Ing. A. Š., , o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Ing. Pavla Mádla, narozeného 2. ledna 1959, bytem ve Vodňanech, Vodňanské Svobodné Hory 9, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. srpna 2011, č. j. -29, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. srpna 2011, č. j. -29, k odvolání žalobce potvrdil usnesení ze dne 22. března 2011, č. j. -22, jímž Krajský soud v Českých Budějovicích odmítl žalobu o určení pravosti pohledávky ve výši 3,443.000,- Kč.

Odvolací soud − cituje ustanovení a 4, a , o úpadku a způsobech jeho řešení () a ustanovení , o jednacím řádu pro insolvenční řízení, a kterou se provádějí některá ustanovení (dále jen „“) − shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobu o určení pravosti nevykonatelné pohledávky podal žalobce opožděně.

Přitom zdůraznil, že „lhůta pro podání incidenční žaloby je počítána od termínu přezkumného jednání, kdy došlo k popření pohledávky. Odlišně je lhůta vymezena pro věřitele, kteří se neúčastnili přezkumného jednání, kde byla přezkoumávána jejich pohledávka. Bude-li věřiteli doručeno vyrozumění insolvenčního správce o popření jeho pohledávky později než šestnáctý den po konání přezkumného jednání, skončí lhůta pro podání incidenční žaloby patnáctým dnem po doručení vyrozumění insolvenčního správce. Pokud by naopak vyrozumění insolvenčního správce bylo věřiteli doručeno dříve než patnáctý den po konání příslušného přezkumného jednání, skončí lhůta pro podání incidenční žaloby věřiteli až třicátý den po soudním roku, jako ostatním věřitelům, jejichž pohledávka byla popřena a nikoli patnáctý den po doručení vyrozumění. Lhůta pro podání incidenční žaloby je lhůtou hmotněprávní; poslední den lhůty musí být incidenční žaloba doručena podatelně insolvenčního soudu“.

V dané věci začala žalobci běžet zákonná třicetidenní lhůta k podání žaloby 24. dubna 2009, neboť žalobci (který se neúčastnil přezkumného jednání, u něhož byla popřena jeho nevykonatelná pohledávka), bylo vyrozumění žalovaného ( ) doručeno dvanáctý den po konání přezkumného jednání (7. května 2009), a „její běh marně skončil“ 25. května 2009 (pondělí). Jelikož žaloba byla doručena soudu až 2. června 2009, tj. v době, kdy k popřené sporné pohledávce nelze již přihlížet ( ), soud prvního stupně ji po právu odmítl jako opožděnou podle .

Na uvedeném závěru − pokračoval odvolací soud − nemůže nic změnit ani okolnost, „že ve vyrozumění absentuje poučení o tom, že lhůta třiceti dnů k podání žaloby od přezkumného jednání neskončí dříve než uplynutím patnácti dnů od doručení vyrozumění (§ 13 odst. 2 vyhlášky), neboť v projednávané věci se tato právní úprava vzhledem k datu doručení vyrozumění neuplatní, a proto neuvedení poučení o této lhůtě ve vyrozumění je nečiní neúčinným. Pokud žalobce vytýkal, že vyrozumění neobsahuje další zákonné náležitosti, mohl by se soud těmito věcnými námitkami zabývat event. v rámci projednání věci, avšak na včasnost podání žaloby nemají tyto okolnosti vliv“.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , (dále jen „“), namítaje, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení a b)

Dovolatel připouští, že vyrozumění o popření jeho pohledávky mu bylo doručeno 7. května 2009, přičemž „zřejmě přehlédl, že v poučení je uvedena lhůta pro podání žaloby třicet dnů od přezkumného jednání a počítal ji až od doručení vyrozumění obdobně jako tomu bylo u řízení vedených podle Právě neuvedení lhůty patnácti dnů ode dne doručení vyrozumění však bylo hlavní příčinou, proč nebyla žaloba podána včas, neboť její uvedení by nepochybně nepřehlédl, poněvadž se jedná o lhůtu novou, nezaměnitelnou s úpravou dle Sb“.

Dále poukazuje na výslovné znění ustanovení § 13 odst. 2 vyhlášky, s tím, že „vyrozumění mělo i řadu dalších vad“, nesprávně byl ve vyrozumění označen i věřitel, kterým je správce konkursní podstaty, nikoli úpadce zastoupený správcem. Podle názoru dovolatele obsah vyrozumění „vykazuje takové nedostatky, které způsobují jeho neúčinnost ve vztahu k žalobci a nelze s ním spojovat vznik následků předpokládaných “.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Podle ustanovení pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení , nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu je − bez dalšího − přípustné podle ustanovení části věty před středníkem ; podmínku, aby šlo o potvrzující usnesení odvolacího soudu, ohledně kterého dovolací soud dospěje k závěru, že má po právní stránce zásadní význam (formulovanou ve větě druhé označeného ustanovení poukazem na obdobné použití a 3 ), má Nejvyšší soud za obsolentní z příčin popsaných např. v důvodech usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 151/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Podle ustanovení (ve znění účinném k datu přezkumného jednání a doručení vyrozumění) incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby (odstavec 1). Žalobu podanou podle odstavce 1 opožděně nebo osobou, která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne. Stejně postupuje, má-li žaloba nedostatky, které se nepodařilo odstranit a které mu brání v řízení o ní pokračovat (odstavec 4).

Podle ustanovení přezkoumání přihlášených pohledávek se děje na přezkumném jednání nařízeném insolvenčním soudem.

Podle ustanovení výsledek přezkumného jednání zapíše insolvenční správce do seznamu přihlášených pohledávek; takto upravený seznam tvoří součást zápisu o přezkumném jednání. Věřitelům, kteří o to požádají, vydá insolvenční soud z tohoto seznamu výpis (odstavec 1). Věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek (odstavec 2).

Podle ustanovení věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle . Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Podle ustanovení § 13 vyhlášky písemné vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky obsahuje označení insolvenčního soudu včetně spisové značky, pod kterou je insolvenční řízení vedeno, označení dlužníka a označení věřitele, jemuž je toto vyrozumění určeno, údaje umožňující identifikaci popřené nevykonatelné pohledávky, informaci o tom, zda tato pohledávka byla popřena co do pravosti, výše nebo pořadí, stanovisko dlužníka, datum a podpis insolvenčního správce. U pohledávky popřené co do výše se ve vyrozumění uvede, v jaké výši byla insolvenčním správcem popřena, u pohledávky popřené co do pořadí se ve vyrozumění uvede, v jakém pořadí má být pohledávka podle insolvenčního správce uspokojena (odstavec 1). Vyrozumění dále obsahuje poučení, že pokud nepodá věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena, proti insolvenčnímu správci u insolvenčního soudu žalobu na určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky, nebude k pohledávce popřené co do pravosti nadále v insolvenčním řízení přihlíženo a pohledávka popřená co do výše nebo pořadí se bude pokládat za zjištěnou ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření insolvenčním správcem. Ve vyrozumění se uvede i poučení, že věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena, se v podané žalobě může jako důvodu vzniku pohledávky dovolávat jen skutečností uvedených v přihlášce nebo při přezkumném jednání a dále skutečností, o kterých se věřitel dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. Vyrozumění dále obsahuje poučení o tom, že lhůta k podání žaloby činí 30 dnů od přezkumného jednání a že tato lhůta neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění (odstavec 2).

Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že již v usnesení ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 97/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož poučení, jak má v insolvenčním řízení postupovat přihlášený věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla při přezkumném jednání účinně popřena co do pravosti, výše nebo pořadí, se takovému věřiteli v případě, že je při přezkumném jednání přítomen, má dostat již při tomto jednání. Nestane-li se tak, pak písemné vyrozumění ve smyslu ustanovení , splňující náležitosti vymezené vyhláškou, musí insolvenční správce zaslat nejen těm věřitelům popřené nevykonatelné pohledávky, kteří se přezkumného jednání nezúčastnili, nýbrž i těm věřitelům popřené nevykonatelné pohledávky, kterým se − ač byli přítomni − náležitého poučení při přezkumném jednání nedostalo.

Jde-li náležitosti písemného vyrozumění ( ), tyto určuje ustanovení vyhlášky, přičemž (mimo jiné) vyžaduje, aby vyrozumění obsahovalo poučení o tom, že lhůta k podání žaloby činí 30 dnů od přezkumného jednání a že tato lhůta neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění. Význam zmíněného poučení přitom zcela zjevně spočívá v tom, aby se do sféry dispozice věřitele popřené nevykonatelné pohledávky dostala informace ohledně délky lhůty k podání žaloby o určení pravosti pohledávky a ohledně data počátku jejího běhu. Současně je nepochybné, že poučení ohledně (možného) prodloužení třicetidenní lhůty k podání žaloby o 15 dní od doručení vyrozumění má smysl − jak správně dovodil i odvolací soud − (jen) tehdy, bylo-li vyrozumění doručeno věřiteli v době, kdy již uplynulo minimálně 16 dní od přezkumného jednání (v opačném případě totiž o prodloužení lhůty k podání žaloby uvažovat nelze).

Promítnuto do poměrů projednávané věci, jakkoli poučení obsažené ve vyrozumění žalovaného (vzhledem k absenci údaje, podle něhož třicetidenní lhůta k podání žaloby neskončí dříve než uplynutím patnácti dnů od doručení vyrozumění) požadavku ustanovení § 13 vyhlášky plně nevyhovuje, uvedené pochybení insolvenčního správce se nemohlo negativně projevit v poměrech žalobce v tom smyslu, že by nebyl dostatečně poučen o délce lhůty k podání žaloby o určení pravosti pohledávky a o počátku jejího běhu.

Nejvyšší soud proto (přes označený nedostatek vyrozumění) shledal správným závěr odvolacího soudu, podle něhož žalobce podal žalobu o určení pravosti nevykonatelné pohledávky po uplynutí zákonem stanovené lhůty a soud prvního stupně takovou žalobu právem odmítl. Na výše uvedeném přitom není způsobilá nic změnit ani výhrada dovolatele, že „vyrozumění mělo řadu dalších vad, nesprávně byl označen i věřitel ...“; dílem jde o námitku neodůvodněnou, dílem, jde-li o označení věřitele, neopodstatněnou, když osoba věřitele je z vyrozumění zřejmá.

Jelikož se Nejvyšší soud s právním posouzením věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, ztotožnil, přičemž neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), dovolání žalobce podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , když dovolání žalobce bylo zamítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. dubna 2013

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu