Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tz 15/2013

7 Tz 15/2013 - 26

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

J. B. ,

Pravomocným usnesením býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 21. 11. 1991, sp. zn. ,

b y l p o r u š e n z á k o n

v ustanoveních , 2, , o soudní rehabilitaci, ve znění , v neprospěch obviněného J. B.

Toto usnesení býv. Vojenského obvodového soudu v Brně se z r u š u j e. Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména usnesení býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 19. 12. 1991, sp. zn. , a rozsudek býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 13. 2. 1992, sp. zn. 1 Rtv 133/91.

Podle , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, se z r u š u j e rozsudek býv. Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP 47, ze dne 29. 12. 1953, sp. zn. , v celém rozsahu. Podle , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, se zrušují také další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem býv. Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP 47, ze dne 29. 12. 1953, sp. zn. , byl obviněný J. B. uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle tr. a odsouzen k trestu odnětí svobody na čtyři roky a k trestu ztráty čestných práv občanských na sedm let. Podkladem odsuzujícího výroku se stalo zjištění, že obviněný dne 29. 10. 1953 u svého útvaru v Bohumíně po nástupu vojenské základní služby tuto odmítl vykonávat a odvolával se na to, že mu to nedovoluje jeho náboženské přesvědčení. Rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení, tj. dne 29. 12. 1953.

Z podnětu návrhu na soudní rehabilitaci, který podal obviněný, rozhodl býv. Vojenský obvodový soud v Brně usnesením ze dne 21. 11. 1991, sp. zn. , tak, že podle zrušil rozsudek býv. Nižšího vojenského soudu v Brně ve výroku o trestu a zároveň podle zrušil všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Toto usnesení nabylo právní moci dnem vyhlášení, tj. dne 21. 11. 1991.

V dalším řízení býv. Vojenský obvodový soud v Brně usnesením ze dne 19. 12. 1991, sp. zn. , podle tr. ř., tr. ř, čl. V rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 9. 5. 1960 zastavil trestní stíhání obviněného pro trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle tr. Obviněný podle tr. ř. prohlásil, že na projednání věci trvá, a proto se v jeho trestním stíhání pokračovalo. Trestní stíhání obviněného pak skončilo rozsudkem býv. Vojenského obvodového soudu v Brně dne 13. 2. 1992, sp. zn. , jímž bylo rozhodnuto tak, že za trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle tr. , jímž byl obviněný uznán vinným rozsudkem býv. Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP 47, ze dne 29. 12. 1953, sp. zn. , se mu podle tr. ř. neukládá trest.

Ministr spravedlnosti podal ve prospěch obviněného dne 19. 4. 2013 u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona proti pravomocnému usnesení býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 21. 11. 1991, sp. zn. 1 Rtv 133/91. Vytkl, že tímto usnesením byl porušen zákon v neprospěch obviněného, neboť rozsah rehabilitace byl omezen jen na výrok o trestu. Ministr spravedlnosti vyjádřil názor, že rehabilitace obviněného měla být vztažena i na výrok o vině, který nemohl obstát z hlediska ustanovení , 2 , o soudní rehabilitaci, ve znění Dále ministr spravedlnosti poukázal na to, že výrok o vině obviněného ve věci, v níž se domáhal rehabilitace, byl v rozporu se zásadou „ne bis in idem“, neboť pro odmítnutí výkonu vojenské služby z důvodu náboženského přesvědčení byl obviněný odsouzen již rozsudkem býv. Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP 47, ze dne 28. 8. 1952, sp. zn. , jímž byl uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v branné moci podle tr. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením byl porušen zákon v ustanoveních , 2 , o soudní rehabilitaci, ve znění , a dále v ustanoveních , 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení tr. v neprospěch obviněného, aby podle tr. ř. zrušil napadené usnesení i všechna další obsahově navazující rozhodnutí a aby podle tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.

Základním pochybením býv. Vojenského obvodového soudu v Brně bylo to, že si neujasnil účel rehabilitace a z toho vyplývající rozsah, v němž bylo třeba zrušit rozsudek býv. Nižšího vojenského soudu v Brně. V důsledku toho býv. Vojenský obvodový soud v Brně chybně omezil rehabilitaci v dané věci jen na otázku trestu. Jeho závěr uvedený v odůvodnění napadeného usnesení, totiž že výrok o vině obviněného je správný, rozhodně nemůže obstát, pokud je konfrontován s ustanoveními , 2 , o soudní rehabilitaci, ve znění

Podle cit. zák. je účelem zákona o soudní rehabilitaci zrušit odsuzující soudní rozhodnutí za činy, které v rozporu s principy demokratické společnosti respektující občanská a politická práva a svobody zaručené u a vyjádřené v mezinárodních dokumentech a mezinárodních právních normách zákon označoval za trestné, umožnit rychlé přezkoumání případů osob takto protiprávně odsouzených v důsledku porušování zákonnosti na úseku trestního řízení, odstranit nepřiměřené tvrdosti v používání represe, zabezpečit neprávem odsouzeným osobám společenskou rehabilitaci a přiměřené hmotné odškodnění a umožnit ze zjištěných nezákonností vyvodit důsledky proti osobám, které platné zákony vědomě nebo hrubě porušovaly.

Podle cit. zák. činy, které směřovaly k uplatnění práv a svobod občanů zaručených u a vyhlášených ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v navazujících mezinárodních paktech o občanských a politických právech, byly československými trestními zákony prohlášeny za trestné v rozporu s mezinárodním právem a mezinárodnímu právu také odporovalo jejich trestní stíhání a trestání.

Pokud by býv. Vojenský obvodový soud v Brně v rehabilitačním řízení náležitě uvážil obsah a význam citovaných ustanovení ve vztahu k posuzované věci, musel by dojít k závěru, že obviněný byl odsouzen pro čin, jímž jen uplatňoval své právo na svobodu svědomí, které vyplývalo z ustanovení Všeobecné deklarace lidských práv a které bylo ve vnitrostátním zákonodárství zakotveno v ustanovení tehdejší y 9. května (ústavní zákon č. 150/1948 Sb.). 9. května však neposkytovala uvedenému právu reálné záruky a naopak sama toto právo nepřípustně omezovala, zejména ustanoveními , . V ustanovení y 9. května bylo stanoveno, že víra nebo přesvědčení nemůže být nikomu na újmu a nemůže být důvodem k tomu, aby někdo odmítal plnit občanskou povinnost stanovenou zákonem. V ustanovení y 9. května pak bylo stanoveno, že každý občan je povinen konat vojenskou službu. Faktické popření svobody svědomí, tak jak byla formálně deklarována v y 9. května, spočívalo v tom, že sama nestanovila žádnou alternativu vojenské služby pro osoby, kterým náboženské přesvědčení bránilo v jejím výkonu, a ani nezmocnila zákonodárce k tomu, aby takovou alternativu stanovil zákonem. Tehdejší československé zákonodárství nestanovilo žádnou alternativu vojenské služby, např. v podobě pozdější civilní služby podle , a výkon vojenské služby byl na osobách, které ho odmítaly z důvodu náboženského přesvědčení, vynucován prostředky trestní represe. Z toho je zřejmé, že výrok o vině obviněného trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle tr. byl v rozporu s ustanoveními Všeobecné deklarace lidských práv, y 9. května, že na tento výrok se vztahovala ustanovení , 2 , o soudní rehabilitaci, ve znění , a že v rehabilitačním řízení měl být tento výrok zrušen.

Odsouzení obviněného rozsudkem býv. Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP 47, ze dne 29. 12. 1953, sp. zn. , bylo v rozporu se zásadou „ne bis in idem“, která byla vyjádřena v tehdejším trestním řádu v ustanovení ve znění Podle tohoto ustanovení měl soud zastavit trestní stíhání, jestliže dřívější trestní stíhání obviněného pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem nebo bylo soudem zastaveno a nebyla povolena obnova. Dřívějším trestním stíháním obviněného tu bylo trestní stíhání, které pravomocně skončilo rozsudkem býv. Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP 47, ze dne 28. 8. 1952, sp. zn. , ve spojení s usnesením býv. Vyššího vojenského soudu v Trenčíně ze dne 12. 9. 1952, sp. zn. , a to pro trestný čin nenastoupení služby v branné moci podle tr. Zákonným znakem tohoto trestného činu bylo mimo jiné to, že obviněný jednal v úmyslu vyhnout se vojenské službě „trvale“. Jestliže byl obviněný pravomocně odsouzen pro jednání, jímž projevil úmysl „trvale“, tj. jednou pro vždy, se vyhnout vojenské službě, pak nepřicházelo v úvahu, aby byl v dalším řízení znovu odsouzen pro opakovaný projev tohoto úmyslu (k tomu viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 9. 1995, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce zákonů pod č. 32/1997 Sb.).

Býv. Vojenský obvodový soud v Brně měl správně zrušit rozsudek býv. Nižšího vojenského soudu v Brně podle , o soudní rehabilitaci, ve znění , a to v celém rozsahu. Pokud tak neučinil a omezil se v napadeném usnesení jen na zrušení výroku o trestu, porušil zákon v ustanoveních , 2, , o soudní rehabilitaci, ve znění , v neprospěch obviněného.

Nejvyšší soud proto vyslovil zjištěné porušení zákona, ke kterému došlo v neprospěch obviněného, zrušil napadené usnesení, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a v zájmu urychleného postupu a dokončení rehabilitačního řízení sám o návrhu obviněného na soudní rehabilitaci meritorně rozhodl tak, že podle , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, zrušil rozsudek býv. Nižšího vojenského soudu v Brně v celém rozsahu.

Namítané porušení ustanovení , 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení tr. Nejvyšší soud nevyslovil. Ustanovení , 6 tr. ř. upravují postup orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Tato ustanovení býv. Vojenský obvodový soud v Brně neporušil, neboť provedl všechny důkazy potřebné pro rozhodnutí o návrhu obviněného na soudní rehabilitaci a po jejich zhodnocení z nich vyvodil odpovídající skutková zjištění. Pochybení býv. Vojenského obvodového soudu v Brně spočívalo v nesprávných p r á v n í c h závěrech vztahujících se k rozsahu rehabilitace, a nikoli ve zjištění s k u t k o v ý c h okolností podmiňujících rozhodnutí o návrhu obviněného.

V dalším řízení bude Městský soud v Brně jako soud příslušný podle , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, postupovat podle cit. zákona. Městský soud v Brně rozhodne o obžalobě podané na obviněného J. B. pro trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle tr.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. května 2013 Předseda senátu :JUDr. Petr Hrachovec