Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 529/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce J. L., zastoupeného JUDr. Milošem Tomsem, advokátem se sídlem v Praze 1, Celetná 11, proti žalovanému L. H., zastoupenému Mgr. Janem Ševčíkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Na královně 862, o 350.000,- Kč s příslušenstvím a o 19.210,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2011, č.j. -70, takto :

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek (pro uznání) ze dne 22. 11. 2010, č.j. -35, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 10.000,- Kč s 0,05% úroky z prodlení od 1. 2. 2010 do zaplacení, částku 340.000,- Kč s úroky z prodlení ve výši 8% ročně od 1. 2. 2010 do 30. 6. 2010, ve výši 7,75% ročně od 1. 7. 2010 do 22. 11. 2010 a dále od 23. 11. 2010 do zaplacení

„pro každé kalendářní pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zvýšené o sedm procentních bodů,“

a částku 19.210,- Kč (smluvní pokutu). Z žalobních tvrzení odvolací soud zjistil, že účastníci smlouvou o půjčce z 27. 10. 2009 sice sjednali

„úrok z prodlení ve výši 0,05% z dlužné částky za každý den prodlení“

, ovšem žalobce žalobním petitem požadoval nižší úroky z prodlení; petit totiž formuloval tak, že požaduje

„úrok z prodlení ve výši 0,05% od 1. 2. 2010 do zaplacení.“

Z toho vyplývá, že předmětem řízení byly roční úroky z prodlení, což je v souladu s ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Soud prvního stupně proto nepochybil, vyzval-li žalovaného podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), k vyjádření; za situace, kdy tak ve stanovené lhůtě neučinil, měl všechny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání na základě fikce uznání nároku splněny.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jímž prostřednictvím dovolacího důvodu podle namítl, že soud prvního stupně nesměl rozhodnout rozsudkem pro uznání, trpěla-li žaloba vadami. Přestože se účastníci dohodli na úrocích z prodlení ve výši 0,05% „z dlužné částky za každý den prodlení“, požadoval žalobce úroky z prodlení „ve výši 0,05% od 1. 2. 2010 do zaplacení, aniž by uvedl, k jakému časovému období se údaj o výši úroku z prodlení vztahuje – zda … požaduje jmenovaný úrok denně, měsíčně, ročně nebo jinak“. Převzetím takového neurčitého a nejasného petitu do výroku znamená, že rozhodnutí soudu prvního stupně je materiálně nevykonatelné. Rozsudek pro uznání – pokračuje žalovaný – neměl soud prvního stupně vydat i proto, že ve věci nebylo možné uzavřít a schválit smír. Sjednání úroků z prodlení ve výši 0,05% za každý den prodlení (což představuje roční úroky ve výši 18,25%) je v občanskoprávních vztazích neplatné pro rozpor se zákonem ( , obč. zák., ).

Žalobce se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnil.

Dovolání žalovaného není přípustné podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II, bod 7 ), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam; ten je ve smyslu dán zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a nepřihlíží.

Otázky, které žalovaný nabídl k přezkumu, vyřešil odvolací soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.

Není pochyb o tom, že předpokladem vydání usnesení podle a následně i rozsudku pro uznání ( ) je žaloba, která netrpí takovými vadami, jež by bránily pokračování v řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2003, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2009, sp. zn. ). Uplatnil-li žalobce úroky z prodlení, aniž jejich procentní výši vázal na konkrétní časové období, není žalobní petit vadný a rozsudečný výrok jej přejímající je materiálně vykonatelný; je totiž zřejmé, že jde o úroky z prodlení s plněním peněžitého dluhu v občanskoprávním vztahu (z půjčky podle obč. zák.). V takovém případě platí úprava obsažená v obč. zák. odkazující na , které výši úroků z prodlení spojuje vždy s ročním obdobím (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 47/2005). Ustanovení obč. zák. vylučuje – jak uzavřel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 17. 3. 2005, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 26/2006 – dohodnout v občanskoprávních vztazích výši úroků z prodlení jinak, než stanoví prováděcí právní předpis; to však věřiteli nebrání – jak správně uvedl odvolací soud – domáhat se v soudním řízení po dlužníkovi zaplacení jen části příslušenství z dlužné jistiny.

Protože žalobce bez ohledu na to, co bylo ve smlouvě o půjčce z 27. 10. 2009 stran příslušenství ujednáno (a co v rámci rozhodujících skutečností tvrdil v žalobě), uplatnil v řízení úroky z prodlení ve výši nepřekračující zákonný limit stanovený pro občanskoprávní vztahy, neobstojí námitka rozporu případného smíru s právními předpisy ( , , ).

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl ( , věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a Žalobce má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil (srov. nález ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení , 2, , , bodu 6, a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále jen „ “), tj. částkou 9.780,- Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč ( , 3 advokátního tarifu) a částka 2.117,- Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty ( , ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 30. května 2013JUDr. Pavel K r b e k

předseda senátu