Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 830/2013

U S N E S E N Í

statutárního města Zlína,

1) L. H., 2) J. H.

, zastoupeni JUDr. Jiřím Horákem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Lešetín IV/708, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. září 2012, č. j. -50, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud ve Zlíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 3. 10. 2011, č. j. -33, uložil žalovaným povinnost vyklidit do patnácti dnů od poskytnutí přístřeší „byt č. 303, sestávající z jednoho pokoje, kuchyňského koutu a příslušenství, nacházející se ve 3. podlaží domu č.p. 4509 v ulici D. ve Z.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků. Zjistil, že žalobce jako vlastník domu č.p. 4509 a pronajímatel předmětného bytu doručil žalovaným dne 1. 12. 2009 výpověď z nájmu předmětného bytu z důvodu podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) pro hrubé porušování dobrých mravů v domě přes písemnou výstrahu, spočívajícím v porušování domovního řádu nevhodným a hlučným chováním v nočních hodinách, přinášením odpadků z kontejnerů do bytu a ve vulgárním a agresivním chováním vůči ostatním nájemníkům, že žaloba na určení její neplatnosti byla zamítnuta rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 15. 11. 2010, č. j. -78, který nabyl právní moci dne 5. 1. 2011, a že žalovaní předmětný byt i nadále užívají k bydlení, když zajištěné přístřeší odmítli. Dovodil, že nájemní poměr žalovaných k předmětnému bytu skončil uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty počítané od prvního dne měsíce následujícího po doručení výpovědi z nájmu bytu ( obč. zák.), tj. k 31. 3. 2010, a že od 1. 4. 2010 užívají byt bez právního důvodu, čímž neoprávněně zasahují do vlastnického práva žalobce ( obč. zák.). V souladu s ustanovením obč. zák. vázal povinnost žalovaných byt vyklidit na zajištění přístřeší.

K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 5. 9. 2012, č. j. -50 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se s jeho závěrem, že nájemní poměr žalovaných na základě výpovědi z nájmu bytu z důvodu podle § 711 odst. 2 písm. a) obč. zák. zanikl, že žalovaní užívají byt bez právního důvodu a jsou povinni jej podle § 126 odst. 1 obč. zák. vyklidit, a to ve smyslu § 712 odst. 5 obč. zák. po zajištění přístřeší. Dodal, že výkon práva žalobce na vyklizení bytu žalovanými po zajištění přístřeší není v rozporu s dobrými mravy podle ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., neboť „uplatněný důvod výpovědi, jímž bylo porušování dobrých mravů žalovanými, vylučuje existenci okolností ve smyslu tohoto ustanovení svědčící v jejich prospěch“ a „žádný nárok nezakládá ani věk žalovaných přes šedesát let“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení o.s.ř a uplatňují v něm dovolací důvod podle Zásadní právní význam spatřují v otázce, zda „důvod výpovědi z nájmu bytu spočívající v porušování dobrých mravů může paušálně vyloučit okolnosti rozhodné pro aplikaci ustanovení obč. zák.“ Odvolacímu soudu rovněž vytýkají, že se nezabýval jejich námitkou, že v nabízeném přístřeší je vlhko, což je neslučitelné se zdravotním stavem druhého žalovaného, a že je ve smyslu nepoučil o jejich povinnosti tuto skutečnost prokázat. Navrhují, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení; současně učinili návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Žalobce se ve svém vyjádření ztotožnil s názorem odvolacího soudu, že výkon práva realizovaný žalobou na vyklizení není v rozporu s dobrými mravy, a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění pozdějších předpisů účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „ “), neboť napadený rozsudek byl vydán v době do 31. 12. 2012 (srov. Čl. II, bod 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení o.s.ř oprávněnými osobami (účastníky řízení) za splnění podmínky jejich advokátního zastoupení ( a 4 ), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Žalovaní dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení , podle něhož je přípustnost dovolání spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ).

Dovolatelé namítají, že odvolací soud věc řádně neposoudil z hlediska ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., nezpochybnili přitom správnost právního závěru, že užívají předmětný byt bez právního důvodu, a dovolací soud z něho proto vychází.

V otázce aplikace ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. v řízení o vyklizení bytu byla soudní praxe usměrněna stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. , uveřejněným pod číslem 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož skutečnost, že výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytu (nebo nemovitosti sloužící k bydlení) je uplatňován v rozporu s dobrými mravy, se podle okolností daného případu projeví buď určením delší než zákonné lhůty k vyklizení ( ), vázáním vyklizení na poskytnutí přístřeší či jiného druhu bytové náhrady, nebo i zamítnutím žaloby (pro tentokrát).

V ustálené soudní praxi není pochyb o tom, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 3 odst. 1 obč.zák., je nutno učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy jak důvody, pro něž se použití citovaného ustanovení dožaduje vyklizovaný (zde může jít např. o jeho rodinné a sociální poměry), tak všechny rozhodné okolnosti na straně toho, kdo se vyklizení domáhá (vlastníka). Takovými rozhodnými okolnostmi jsou ty, které mohou ovlivnit odpověď na otázku, zda lze po žalobci spravedlivě požadovat, aby mu byla ochrana jeho práva (práva domáhat se vyklizení) dočasně odepřena.

V projednávané věci dal žalobce žalovaným výpověď z nájmu bytu z důvodu podle § 711 odst. 2 písm. a) obč. zák. pro hrubé porušování dobrých mravů v domě, které spočívalov porušování domovního řádu nevhodným a hlučným chováním v nočních hodinách, přinášením odpadků z kontejnerů do bytu a ve vulgárním a agresivním chováním vůči ostatním nájemníkům. Jestliže odvolací soud dovodil, že uplatněný důvod z výpovědi z nájmu bytu vymezený popsaným chováním žalovaných i s přihlédnutím k jejich věku přes šedesát let vylučuje použití ustanovení obč. zák., není jeho úvaha zjevně nepřiměřená, jeho rozhodnutí je v souladu s ustálenou judikaturou, a proto z hlediska této právní otázky nemůže mít napadený rozsudek zásadní význam ( ).

Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka žalovaných, že se odvolací soud nezabýval otázkou špatné kvality zajištěného přístřeší. Tato otázka nemá v řízení o vyklizení bytu žádný právní význam, lze ji případně zohlednit pouze v řízení exekučním.

Dovolatelé dále odvolacímu soudu vytýkají, že je nepoučil ve smyslu o povinnosti prokázat tvrzení o nevhodnosti zajištěného přístřeší. Tato námitka však představuje dovolací důvod podle , tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné posouzení věci. K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení však nemůže být - jak je nepochybné ze znění ustanovení - při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto. Přípustnost dovolání pro uplatnění tohoto dovolacího důvodu přichází v úvahu pouze v případě, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. , a nález Ústavního soudu ČR ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. , či usnesení ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. ). O takovou situaci však v posuzovaném případě nejde, neboť se bezprostředně nejedná o výklad procesního práva (spor o procesní právo), na němž bylo založeno rozhodnutí soudu; není proto splněna podmínka existence (procesně)právní otázky zásadního právního významu.

Z uvedeného je zřejmé, že napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam a že proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaných podle ustanovení věty první a odmítl.

O návrhu na odklad vykonatelnosti ( ) napadeného rozhodnutí, jež neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a věty první a , neboť žalovaní s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemají právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. května 2013

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.předsedkyně senátu