Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3529/2011

U S N E S E N Í

a) B. B.

,

b) D. B.

, obou zastoupených JUDr. Čestmírem Kubátem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 1, Maislova 19, proti žalovaným:

1) A. H.

,

2) Z. H.

,

3) České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových

, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, o určení vlastnického práva k pozemku, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. května 2011, č. j. -88, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Podle (dále jen „ “) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud v Kladně (dále jen ,,soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. září 2010, č. j. -56, ve výroku I. zastavil řízení ve vztahu k žalovanému 1) a 2) (výrok I. rozsudku) a ve vztahu k žalované 3) zamítl žalobu na určení, že je vlastníkem pozemku parc. č. 80/4, zahrada, nacházející se v katastrálním území K. a obci Slaný (dále jen ,,předmětný pozemek“) - (výrok II. rozsudku). Ve výroku III. rozhodl soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 5. května 2011, č. j. -88, ve výroku I. zastavil odvolací řízení ve vztahu k žalovanému 2). V ostatním rozsudek soudu prvního stupně výrokem II. potvrdil. Dále rozhodl odvolací soud ve výroku III. svého rozsudku o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, které považují za přípustné podle Za nesprávný považují postup odvolacího soudu, kterým zastavil řízení ve vztahu k žalovaným 1) a 2) a zamítl žalobu ve vztahu k žalované 3).

Žalovaní 1) a 2) se k dovolání nevyjádřili.

Žalovaná 3) se k dovolání vyjádřila tak, že se ztotožnila s dovoláním napadeným rozhodnutím odvolacího soudu.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání, je účastníkům znám, společně s vyjádřením k dovolání je součástí procesního spisu, a dovolací soud proto na ně odkazuje.

Dovolání není přípustné ve vztahu k žalovaným 1) a 3) a ve vztahu k žalovanému 2) je zjevně bezdůvodné.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 5. května 2011, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání dovolatelů podle ve znění účinném do 31. prosince 2012.

Ve vztahu k žalovanému 2) odvolací soud odvolací řízení zastavil pro zpětvzetí odvolání.

Proti rozhodnutím odvolacího soudu, která nejsou uvedena v ustanoveních - není dovolání přípustné (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2007, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5231).

I když odvolací soud rozhodoval formou rozsudku, výrok o zastavení odvolacího řízení pro zpětvzetí odvolání ve vztahu k žalovanému 2) má povahu usnesení. Usnesení o zastavení odvolacího řízení pro zpětvzetí odvolání však není obsaženo v žádném z ustanovení - , která vymezují rozhodnutí, proti kterým je dovolání přípustné. Závěr, že proti takovému rozhodnutí není dovolání přípustné, ostatně také bez jakýchkoliv pochybností sdílí i odborná literatura (k tomu srovnej Drápal, J., Bureš, J. a kol. II. až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1661).

Dovolatelé ostatně v dovolání ani neuvádějí žádnou argumentaci, která by měla vyjadřovat jejich nesouhlas se zastavením odvolacího řízení pro zpětvzetí odvolání. Nesouhlasí s tím, že řízení vůči žalovanému 2) mělo být zastaveno „z důvodu věci rozsouzené“, přehlížejí však, že z tohoto důvodu nebylo řízení vůči žalovanému 2) zastaveno.

Dovolání není přípustné ani ve vztahu k žalované 3), ve vztahu k níž odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Dovolání může být v řešené věci přípustné proti rozsudku odvolacího soudu podle jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají), které zakládají zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.

Závěr, že napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, přitom Nejvyšší soud přijal s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. , zrušil ustanovení až uplynutím 31. prosince 2012, a s přihlédnutím k tomu, že v době podání dovolání měli dovolatelé právo legitimně očekávat, že splnění podmínek formulovaných ustanovením povede k věcnému přezkumu jím podaného dovolání (k tomu srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. ).

Protože dovolání opírající se o je přípustné jen pro řešení právních otázek, jsou v tomto případě dovolatelé oprávněni napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvody podle a odst. 3 , a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností. Dovolacím důvodem podle , tj. vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by se dovolací soud mohl zabývat jen v případě přípustného dovolání.

Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7/2004, č. 132, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. září 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řada dalších, implicite též nález Ústavního soudu ze dne 20. února 2003, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. , uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. , uveřejněné tamtéž). Pokud dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, nevede ani polemiku s právními názory odvolacího soudu, ale zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, pak nemůže být přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založena (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2006, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 4666).

Dovolání nevymezuje relevantní právní otázku, kterou by dovolací soud měl přezkoumat jakožto otázku zásadního významu a z obsahu dovolání taková otázka ani nevyplývá. Dovolací soud v dovolání neshledal nic, co by z rozhodnutí odvolacího soudu činilo rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.

Rozsudek odvolacího soudu je ve vztahu k žalované 3) založen na dvou samostatných důvodech; jednak na závěru, že žalobci nemají na požadovaném určení naléhavý právní zájem a jednak na závěru o nedostatku jejich věcné legitimace k podání žaloby.

Dovolací soud v této souvislosti vychází z ustálených závěrů soudní praxe potud, že spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 2006, pod pořadovým č. 48 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. ledna 2011, sp. zn. , uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu –

www.nsoud.cz

).

Závěr o nedostatku věcné legitimace žalobce ve vztahu k žalované 3) není v dovolání žádným způsobem zpochybněn a již z tohoto důvodu rozhodnutí odvolacího soudu obstojí. Dovolatelé totiž v této souvislosti namítají toliko nesprávný závěr odvolacího soudu o nedostatku naléhavého právního zájmu žalobců na jimi požadovaném určení, ovšem nicméně ani v tomto směru není podmínka zásadní právní významnosti napadeného rozhodnutí splněna.

Dovolatelé ve vztahu k naléhavému právnímu zájmu na jimi požadovaném určení neformulují žádnou právní otázku, která by mohla založit zásadní právní význam napadeného rozsudku odvolacího soudu. Odvolacímu soudu vytýkají, že neprovedl navržené důkazy s tím, že „teprve po takto doplněném řízení a vyhodnocení všech skutkových zjištění bude možno učinit odpovídající právní závěry“. Výslovně v dovolání uplatňují dovolací důvod podle ustanovení , jímž však přípustnost dovolání v režimu založit nelze ( ).

Ve vztahu k žalovanému 1) je sice dovolání formálně přípustné podle , je však zjevně bezdůvodné.

Žalobci se domáhali v řízení určení vlastnického práva žalované 3) k předmětnému pozemku s tím, že vlastnické právo nesvědčí žalovaným 1) a 2), ale právě žalované č. 3). Jestliže však obstojí zamítavé potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu – z důvodů výše uvedených – vůči žalované 3), je pro rozhodnutí v dané věci již bezpředmětný přezkum závěru odvolacího soudu vztahujícího se k žalovanému 1). I kdyby totiž případně neobstál závěr nalézacích soudů o tom, že žalovanému 1) svědčí vlastnické právo k předmětnému pozemku, resp. závěr, že opětovnému posouzení jeho vlastnického práva brání překážka věci pravomocně rozhodnuté, jak uzavřely nalézací soudy, aniž by ovšem dovolací soud tuto otázku podrobil věcnému přezkumu, nemohlo by se to žádným způsobem dotknout té části rozsudku odvolacího soudu, podle které došlo k zamítnutí žaloby vůči žalované 3). Jinak řečeno, ani eventuální odlišný názor dovolacího soudu na posouzení vlastnického práva k předmětnému pozemku ve vztahu k žalovanému 1) by v souzené věci nemohl vést k závěru, že neobstojí zamítavé rozhodnutí vůči žalované 3), a to právě pro absenci zásadní právní významnosti rozsudku odvolacího soudu vůči žalované 3).

Nejvyšší soud proto dovolání žalobců podle , 5 věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , , a a skutečnosti, že úspěšným žalovaným v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by měli nárok, nevznikly, neboť žalovaní 1) a 2) se k dovolání nevyjádřili a žalovaná 3) nepodala vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. května 2013

Mgr. Michal K r á l í k, Ph. D., v. r.

předseda senátu